Minnesota Vikings je profesionální klub amerického fotbalu, který sídlí v Minneapolisu ve státě Minnesota. V současné době je členem North Division (Severní divize) National Football Conference (NFC, Národní fotbalové konference) National Football League (NFL, Národní fotbalové ligy), jejíž řady rozšířil v roce 1961.
Tým hrával mezi roky 1961-1981 na Metropolitan Stadium na předměstí Bloomingtonu, od roku 1982 do 2013 na Hubert H. Humphrey Metrodome v Minneapolisu a od sezóny 2016 na novém U.S. Bank Stadium.
Historie Profesionální americký fotbal v okolí souměstí Minneapolis–Saint Paul začal v souvislosti se vznikem klubu Minneapolis Marines/Red Jackets, který občas hrával NFL ve dvacátých a třicátých letech. Nicméně další tým zde vznikl až v srpnu 1959, kdy minneapoliští obchodníci Bill Boyer, H.P. Skoglund a Max Winter dostali povolení k vytvoření klubu od nově vzniklé soutěže American Football League (AFL). Nicméně o pět měsíců později, v lednu 1960, po značném tlaku od NFL, tato skupina odmítla připojení k AFL a místo toho se stala čtrnáctým týmem NFL. Do seznamu vlastníků byl přidán Ole Haugsrud, protože ve dvacátých letech prodal tým Duluth Eskimos zpátky NFL a ta mu zato garantovala, že pokud někdy v Minnesotě vznikne tým, on dostane 10% akcií. Ať už to bylo shodou okolností nebo ne, středoškolský tým Oleho Haugsruda, Central High School z města Superior, se rovněž jmenoval Vikings a také vyznával fialovou a žlutou barvu.
Od první sezóny 1961 až do ročníku 1981 byl domovským stadionem klubu Metropolitan Stadium na předměstí Bloomingtonu. Vikings měli v letech 1961 až 1965 tréninkové prostory na Bemidji State University, v roce 1966 se přestěhovali na Minnesota State University ve městě Mankato. V roce 1982 následovalo stěhování do Minneapolisu na stadion Hubert H. Humphrey Metrodome, které skončilo 29. prosince 2013.
Od vzniku v roce 1961 mají Vikings jednu z nejvyšších procentuálních úspěšností v NFL. Do sezóny 2017 tento klub pouze v jednom ročníku (1962) zaznamenal tři a méně vítězství, a naopak je jedním ze šesti týmů, kteří si v jedné sezóně připsali 15 a více vítězství. Vikings se stali šampióny NFL v sezóně 1969, těsně předtím, než se sloučili AFL a NFL. Od sloučení v roce 1970 se dostali do play-off 29krát, což je třetí nejvyšší číslo z celé NFL. Klub se dostal čtyřikrát do Super Bowlu, ale pokaždé odešel poražen. Navíc od sezóny 1978 prohrál všech šest NFC Championship Game, do kterých se probojoval. Celkem 21 členů Síně slávy profesionálního amerického fotbalu prošlo tímto klubem, ovšem pouze čtrnáct jich strávilo v dresu Vikings podstatnou část kariéry.
Šedesátá léta Tým byl oficiálně pojmenován Minnesota Vikings 27. září 1960, protože v oblasti Minneosty se v minulosti usadilo mnoho lidí ze Skandinávie. Hned od začátku odstartovali Vikings velmi energickou kampaň, jejímž výsledkem bylo téměř 26 tisíc prodaných permanentních vstupenek a průměrná návštěvnost domácích zápasů činila 34 586 diváků, 85 procent kapacity stadionu. Postupem let byla maximální kapacita navýšena až na 47 900 osob. Bert Rose, bývalý ředitel pro styk s veřejností Los Angeles Rams byl najat jako historicky první generální manažer. Jako první hlavní trenér byl vytypován Ara Parseghian, tehdejší trenér Northwestern University. Protože byl ale pod smlouvou, jednání se účastnil tajně. Jeho krytí odhalil místní novinář Sid Hartman, který ho následně pod pohrůžkou zveřejnění příběhu donutil odstoupit od jednání. Nakonec byl do funkce 18. ledna 1961 jmenován Norm Van Brocklin, který právě ukončil hráčskou kariéru, když ve finále NFL s týmem Philadelphia Eagles porazil Green Bay Packers 17:13.
náhled|upright|Bud Grant trénoval Vikings v letech1967–1983 a 1985) náhled|upright| Vikings byli v Super Bowlu IV poraženi Chiefs v poměru 7:23.
Jako nový tým měli Vikings v Draftu NFL 1961 právo první volby a vybrali si Running backa Tommyho Masona z Tulane University. Rovněž si ve třetím kole vybrali mladého Quarterbacka z University of Georgia jménem Fran Tarkenton. První vítězný zápas v historii si připsali hned v úvodním utkání, když porazili Chicago Bears 37:13. Pak ovšem Vikings zaplatili nováčkovskou daň a prohráli sedm utkání v řadě, aby sezónu zakončili s celkovou bilancí 3 vítězství a 11 porážek. Podobně se jim vedlo i v následujících letech, když si v prvních sedmi sezónách dohromady připsali 32 vítězství, 7 remíz a 59 porážek, přičemž pouze v roce 1964 skončili s kladnou bilanci (8-1-5).
7. března 1967 byl Quarterback Fran Tarkenton vyměněn do týmu New York Giants a na místo trenéra přišel Bud Grant. Grantovi se v krátké době podařilo vybudovat velmi silnou obranu a už v sezóně 1968 Vikings mohli oslavit zisk prvního divizního titulu, a zároveň první účast v play-off. O rok později vylepšili bilanci na 12-2, když zaznamenali 12 vítězství v řadě za sebou poté, co prohráli úvodní utkání sezóny proti Giants. Ve finále NFL 1969 na Metropolitan Stadium pak zdolali Cleveland Browns 27:7. Stali se tak prvním ze všech rozšiřujících týmů, který získal titul v NFL a zároveň si zajistili účast v Super Bowlu. Zde ovšem velmi překvapivě prohráli s šampióny AFL Kansas City Chiefs 7:23. Nejužitečnějším hráčem sezóny byl zvolen Quarterback Vikings Joe Kapp, který ovšem cenu odmítl převzít, když prohlásil: "Není žádný nejužitečnější Viking, je tu 40 nejužitečnějších Vikingů!"
Sedmdesátá léta Klub se přestěhoval do nově zformované divize NFC Central, ale i nadále v sezónách 1970 a 1971 dominoval NFL. V roce 1971 získal titul nejužitečnějšího hráče Alan Page, jako první defenzivní hráč v historii této ceny.
náhled|vlevo|Defensive line Vikings, přezdívaná "Purple People Eaters", zastavuje běh Los Angeles Rams během play-off 1977.
27. ledna 1972 Vikings získali zpátky z Giants stále populárního Tarkentona, což spolu s příchodem Wide receivera Johna Gilliama výrazně vylepšilo pasový útok. Bohužel běhový útok byl příliš nekonzistentní a tak ročník skončili s bilancí 7-7. Jeden ze spolumajitelů, Bill Boyer, zemřel 19. února 1973 a ve vedení byl nahrazen zetěm Jackem Steelem. Na vítěznou vlnu se Minnesota vrátila o rok později, když zvítězila v prvních devíti zápasech a celkem zaznamenala 12 vítězství a pouze 2 porážky. Následně postoupila až do Super Bowlu, kde podlehla Miami Dolphins 7:24 Obhajoba divizního titulu v roce 1974 se zdařila a v play-off Vikings potvrdili pověst týmu, kterému se velmi daří v chladných klimatických podmínkách, když zdolali nejprve St. Louis Cardinals 30:14 a poté i Los Angeles Rams 14:10. Super Bowl se ovšem hrál v New Orleans a Vikings v něm podlehli Pittsburgh Steelers 6:16.
Do ročníku 1975 vstoupili opět skvostně, vyhráli prvních deset zápasů a bez problémů si zajistili další divizní titul. V prvním kole play-off ale vypadli s Dallas Cowboys 14:17 po kontroverzní přihrávce na touchdown, která se stala známou jako "Hail Mary Pass". Diváci následně zasypali hřiště předměty a rozhodčí Armen Terzian dokonce skončil s otřesem mozku poté, co byl zasažen lahví od whisky. Do třetího Super Bowlu během čtyř let se Vikings probojovali v roce 1976, ale 3. ledna 1977 na stadionu Rose Bowl v Pasadeně opět prohráli, tentokrát s Oakland Raiders 14:32.
Zlom nastal v sezóně 1977, kdy sice Vikings opět vyválčili divizní titul, ale ve finále konference podlehli Dallas Cowboys 6:23. O rok později ve vyrovnané divizi ještě s bilancí 8-7-1 získali místo v play-off, nicméně zde si na ně počíhali Los Angeles Rams a zvítězili 10:34. Fran Tarkenton následně ukončil kariéru, přičemž v té době byl držitelem rekordů NFL v počtu pasových pokusů (6 467), zkompletovaných přihrávek (3 686), naházených yardech (47 003) a touchdownech (342). V prosinci 1979 byly položeny základy nového stadionu Hubert H. Humphrey Metrodome v centru Minneapolisu.
Osmdesátá léta 15. května 1981 se klub přestěhoval do nových prostor na předměstí Eden Prairie, kde se nově nacházely šatny, tréninková hřiště a kanceláře klubu. Komplex dostal jméno "Winter Park" po Maxi Winterovi, jedním ze zakladatelů Vikings a prezidentovi klubu v letech 1965 až 1987. Poslední utkání na Metropolitan Stadium bylo sehráno 20. prosince 1981 a Kansas City Chiefs v něm zvítězili 6:10.
náhled|Quarterback Tommy Kramer
V následujících sezónách se Vikings drželi ve středu ligy, obvykle s vyrovnaným poměrem vítězství a porážek, ale do play-off se dostali pouze v sezóně 1982. Mezitím sehráli historicky první zápas NFL v cizí zemi, když na Wembley Stadium v Londýně 6. srpna 1983 porazili St. Louis Cardinals 28:10. 27. ledna 1984 ukončil kariéru trenér Bud Grant, který během sedmnácti sezón zaznamenal bilanci 151-87-5 a dovedl svůj tým 12x do play-off, 11x k diviznímu titulu a čtyřem Super Bowlům. Jeho nástupcem byl jmenován dosavadní asistent ofenzívy Les Steckel, který byl v té době ve věku 38 let nejmladším hlavním trenérem v NFL. Jenže v následující sezóně Vikings prohráli 13 ze 16 zápasů a nejhorší ročník v historii klubu vyústil v jeho odvolání. Grant se na jednu sezónu vrátil a dovedl Minnesotu k bilancí 7-9 v roce 1985, ale 6. ledna 1986 definitivně ukončil kariéru.
Jeho místo zaujal Jerry Burns, dlouholetý asistent hlavního trenéra Granta. Stávka NFL v roce 1987 zkrátila program zápasů o jedno utkání, ale Vikings i tak stačilo 8 vítězství a 7 porážek na proklouznutí do play-off. Zde nejprve porazili druhý nejsilnější tým základní části New Orleans Saints 44:10, a poté i nejlepší tým San Francisco 49ers 36:24. Během tohoto utkání stanovil Anthony Carter rekord NFL v počtu nachytaných yardů v jednom utkání, kterých bylo celkem 227. Ve finále konference ale Vikings prohráli s budoucími mistry Washington Redskins 10:17.
Také v následujících dvou sezónách se Minnesota dostala do play-off, zde ovšem pokaždé vypadla s 49ers, kteří v té době dominovali celé NFL. Za zmínku z této doby stojí příchod Herschela Walkera, za nějž Vikings Dallas Cowboys poslali mnoho voleb v Draftu NFL. Cowboys toho využili ke stvoření mimořádně silného týmu, který v polovině 90. let vládl NFL. Dodnes je to považován za jeden z nejlepších obchodů v historii NFL, samozřejmě z pohledu Dallasu.
Devadesátá léta náhled|Cris Carter působil v dresu Vikings v letech 1990–2001. Pátým trenérem se stal Dennis Green, který předtím vedl Stanford University v letech 1989 až 1991. Během deseti sezón s Vikings se dostal do osmi zápasů play-off, získal čtyři tituly v divizi NFC Central a dvakrát se, pokaždé neúspěšně, pokusil získat titul v konferenci NFC. Celkem si připsal 97 vítězství a 62 porážek.
1998 Tento ročník byl z pohledu Vikings výjimečný. Útok vedený Quarterbackem Randallem Cunninghamem, Running backem Robertem Smithem, veteránem Wide receiverem Crisem Carterem a nováčkem Randy Mossem stanovil tehdejší rekord NFL v počtu získaných bodů v základní části (556), přičemž ani v jediném utkání nezískali 23 bodů nebo méně. Perfektní sezónu jim zhatila Tampa Bay Buccaneers, která v devátém hracím týdnu zvítězila na svém stadionu 24:27. Po pauze v prvním kole play-off Vikings smetli Arizonu Cardinals 41:21 a ve finále konference proti Atlantě Falcons byli velkými favority. Jenže Kicker Gary Anderson, který v dosavadním průběhu sezóny proměnil všechny kopy, minul field gól z 38 yardů a utkání šlo do prodloužení. A přestože Vikings vyhráli los mincí, nakonec po proměněném field gólu Mortena Andersena prohráli 27:30. Stali se tak prvním týmem v historii NFL, který s bilancí 15-1 nebo lepší nedokráčel až do Super Bowlu.
1999 náhled|upright|Randy Moss (1998–2004 a 2010)