Ricardo E. Alegría (14. dubna 1921, San Juan, Portoriko – 7. června 2011 tamtéž) byl portorický archeolog, antropolog a spisovatel.
Životopis Alegría byl synem právníka a politika Josého S. Alegrie, který byl v letech 1927 až 1928 prezidentem Partido Nacionalista. Ricardo studoval antropologii, archeologii a muzeologii na University of Chicago a během studií se účastnil vykopávek a žil u kmenů severoamerických indiánů. Poté pracoval u Smithsonian Institution a v Brooklynském muzeu. S finanční podporou Guggenheimovy nadace získal doktorát na Harvard University s dizertační prací o hře pelota.
Po návratu do Portorika vedl vykopávky a v roce 1948 odkryly pozůstatky prvotního osídlení oblasti.
V roce 1955 založil Instituto de Cultura Puertorriqueña a až do roku 1973 ho vedl.
Za mnohaleté úsilí o ochranu portorické kultury mu Bill Clinton v roce 1993 předal cenu Charlese Frankela. Obdržel také Louse du Pont Crowninshield Award od National Trust for Historic Preservation.
Dílo Cacicazgo entre los aborígenes de las Indias Occidentales (1947) La población aborigen antillana y su relación con otras áreas de América (1948) Historia de nuestros indios (1950) La Fiesta de Santiago Apóstol en Loíza Aldea (1954) Cuentos folclóricos de Puerto Rico (1967) Descubrimiento, conquista y colonización de Puerto Rico, 1493-1599 (1969)
Reference
Externí odkazy VOCERO: El último prócer puertorriqueño (8. července 2011)
Kategorie:Portoričtí archeologové Kategorie:Narození v roce 1921 Kategorie:Úmrtí v roce 2011 Kategorie:Muži Kategorie:Narození 14. dubna Kategorie:Úmrtí 7. července Kategorie:Archeologové 20. století