Chuej-cung (; 2. listopadu 1082 – 4. června 1135), vlastním jménem Čao Ťi (), z dynastie Sung v letech 1100–1126 vládl čínské říši Sung. Nastoupil po svém bratru, císaři Če-cungovi.

Miloval umění, sám byl uznávaný malíř a kaligraf. Vojenství zanedbal a útoku džürčenské říše Ťin počínajícímu roku 1125 se nebyl schopen bránit. Začátkem roku 1126 abdikoval ve prospěch syna Čchin-cunga. Následující rok byl i se svým nástupcem zajat ťinskou armádou, která dobyla severní Čínu včetně hlavního města Kchaj-fengu, a odvlečen do Mandžuska. V zajetí žil jako markýz z Chun-te (), po několika letech zemřel.

Život Císař Chuej-cung, kromě účasti v řízení země, při kterém favorizoval reformní frakci, byl kultivovaný vládce, který velkou část svého času věnoval umění. Pro svou potěchu vybudoval velké sbírky obrazů, kaligrafií a starožitností z předchozích čínských ér. Sám psal básně, byl znám jako vášnivý malíř, vytvořil svou vlastní kaligrafický styl, zajímal se o architekturu a zahradní design, a napsal pojednání o medicíně a taoismu. Obklopil se malíři a provedl reformu dvorní hudby. Stejně jako mnoho jiných učených mužů jeho doby, byl všestranně nadaný. Nicméně, jeho panování poznamenala neúspěšná zahraniční politika, která vyústila v katastrofu – ztrátu severní poloviny říše včetně hlavního města.

upright=0.7|vlevo|náhled|Čchung-ning tchung-pao, sungský měďák éry Čchung-ning (tj. z let 1102–1106). Nápis na minci je v Chuej-cungově „štíhlém zlatém stylu“. Chuej-cung byl velký malíř, básník a kaligraf. Také hrál na citeru ku-čchin, v paláci zřídil Wan-čchin tchang (, Síň deseti tisíc citer). Vyvinul obrovské úsilí na vyhledávání uměleckých mistrů. V akademii Chan-lin vzniklo samostatné oddělení malířství Chan-lin chua-jüan (), kde soustředil nejlepší malíře Číny i jejich díla.

Nejčastějším námětem Chuej-cungových obrazů byli „květiny a ptáci“, příkladem je Pětibarevný papoušek na kvetoucí meruňce. Jeho kopie Čang Süanova obrazu Dvorské dámy připravují nově utkané hedvábí je jedinou zachovanou kopií tohoto díla. V kaligrafii zavedl „štíhlý zlatý styl“ (, šou-ťin-tchi). Pojmenování stylu je odvozeno od vzhledu písma, které připomíná zlaté vlákno, zkroucené a stočené. Chuej-cung byl také milovník čaje. Napsal Velké pojednání o čaji (, Ta-kuan čcha-lun), mistrný a podrobný popis čaje a čajového obřadu ve všech souvislostech.

Jako pravý umělec Chuej-cung zanedbával armádu, vojenská moc sungské Číny klesla a země byla vydána na milost a nemilost zahraničních nepřátel. Císař se roku 1106 pokusil prosadil svou autoritu symbolickým aktem, odlitím Devíti bronzových trojnožek, před staletími ztracených.

náhled|Holub na broskvové větvi, Chuej-cung Roku 1115 se Džürčeni vzbouřili proti kitanské říši Liao a vyhlásili říše Ťin. Sungská vláda souhlasila se spojenectvím s ní, podle dohody měli Džürčeni zaútočit na Liao ze severu a Sungové z jihu. Sungská armáda byla neúspěšná, Džürčeni však rozdrtili Kitany a obsadili celé Liao. Tím však boje neskončily, Džürčeni viděli slabost říše Sung a vyhlásili ji válku. Začátkem roku 1126 jejich armáda překročila Žlutou řeku a přiblížila se na dohled sungského hlavního města Kchaj-fengu. Vystrašený Chuej-cung 18. ledna 1126 abdikoval ve prospěch svého syna, nyní císaře Čchin-cunga.

Překonání hradeb Kchaj-fengu byl pro ťinskou jízdu obtížný úkol, a to, spolu s prudkým odporem vedeným těmi úředníky, kteří neztratili nervy jako Chuej-cung, přimělo Džürčeny k přerušení obležení města a návratu na sever. Nicméně sungská vláda musela podepsat ponižující smlouvu, v níž souhlasila s výplatou velmi vysokého odškodnění a každoročním tributem v budoucnosti. Na úpadek sungské moci zareagovali i sousedé – Korea, dosud uznávající sungskou svrchovanost, se prohlásila vazalem říše Ťin.

Ale ani ponižující podmínky smlouvy sungskou říši nezachránily. Během několika měsíců se ťinské armády vrátily do Číny, tentokrát odhodlány překonat kchajfengské hradby. Po urputných bojích Džürčeni nakonec 9. ledna 1127 vstoupili do metropole, čímž začalo mnoho dní plenění, znásilňování a masakrů. Bývalý císař Chuej-cung a jeho syn, císař Čchin-cung, byli zajati i s celým dvorem a harémem a odvlečeni na sever, většinou do Šang-ťingu, hlavního města říše Ťin blízko dnešního Charbinu. Jednomu z Chuej-cungových synů se podařilo uniknout do jižní Číny, kde se prohlásil císařem (později obdržel chrámové jméno Kao-cung) a zorganizoval odpor proti Džürčenům.

Chuej-cung a Čchin-cung byli 20. března 1127 ťinskou vládou zbaveni hodností a titulů a degradováni do stavu prostých poddaných. Rozhodnutím z 10. května 1127 byl Chuej-cung deportován do severního Mandžuska, kde strávil posledních osm let svého života. V ponižující epizodě museli oba bývalí sungští císaři roku 1128 uctít předky ťinských panovníků v jejich svatyni v Šang-ťingu.Franke, s. 232–233. Ťinský císař jim toho roku urážlivě udělil nízké tituly, Chuej-cungovi markýze Chun-te (, doslova „markýz zmatené ctnosti“) a Čchin-cungovi markýze Čung-chun (, „těžce zmatený markýz“).

Roku 1137 ťinská vláda oficiálně uvědomila panovníka říše (Jižní) Sung o smrti Chuej-cunga. Bývalý císař, dříve nejmocnější vládce na zemi žijící v přepychu, zemřel jako zlomený muž ve Wu-kuo-čchenguFranke, s. 232. ve vzdáleném severním Mandžusku v červnu 1135, v dvaapadesáti letech.

O několik let později, roku 1141, kdy probíhala mírová jednání mezi říšemi Ťin a Sung, ťinská vláda udělila Chuej-cungovi neutrálně znějící vyšší titul kníže komandérie Tchien-šun (, podle komandérie na horním toku řeky Wej, dnes v Kan-su). Čchin-cung současně obdržel titul vévoda komandérie Tchien-šun ().

V následujících staletích čínští historikové zdůrazňovali kontrast mezi uměleckými úspěchy kultivovaného císaře a vojenskými katastrofami jeho vlády, kterým ilustrovali obecný kontrast mezi vzdělaností a kultivovaností wen a válečnictvím wu.

Obrazy a kaligrafie Chuej-cunga

Rodina Hodnost císařovny držela od roku 1100 první manželka Chuej-cunga příjmením Wang (, 1084–1108), posmrtným jménem císařovna Sien-kung (), po ní se císařovnou stala paní Čeng (), posmrtným jménem císařovna Sien-suej (). Celkem měl Chuej-cung 35 žen, které mu daly 32 synů a 34 dcer.

Nejvýznamnějšími syny Chuej-cunga byli: nejstarší syn Čao Chuan (, 1100–1156), v letech 1126–1127 císař Čchin-cung, devátý syn Čao Kou (, 1107–1187), od roku 1127 císař Kao-cung.

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

Externí odkazy

Kategorie:Narození v roce 1082 Kategorie:Úmrtí v roce 1135 Kategorie:Sungští císaři Kategorie:Muži Kategorie:Čínští malíři Kategorie:Čínští kaligrafové Kategorie:Úmrtí 4. června Kategorie:Narození 2. listopadu