Filip Dimitrov Dimitrov (bulharsky Филип Димитров Димитров; * 31. března 1955 Sofie) je bulharský politik a diplomat, který byl v letech 1991–1992 premiérem Bulharska. Byl představitelem strany Svaz demokratických sil (Съюз на демократичните сили; SDS), která byla hlavním oponentem Bulharské komunistické strany ve zlomovém období roku 1990. V letech 1991–1997 a 2005–2007 byl poslancem bulharského parlamentu, roku 2007 krátce poslancem Evropského parlamentu.
Vzdělání Po absolvování Anglického gymnázia v Sofii zahájil roku 1973 studium práv na Sofijské univerzitě svatého Klimenta Ochridského, které dokončil v roce 1977 získáním vysokoškolského diplomu. Následně absolvoval postgraduální studium individuální a skupinové psychoterapie.
V letech 1979–1990 působil jako advokát v Sofii. Současně byl v letech 1989–1990 tajemníkem bulharské advokátní komory.
Politická kariéra
Předseda SDS a premiér Dimitrov zahájil svou politickou kariéru v roce 1990 po pádu komunistické vlády Todora Živkova jako člen nově vzniklého antikomunistického Svazu demokratických sil (SDS). Od srpna do prosince 1990 byl místopředsedou a od prosince 1990 do prosince 1994 pak předsedou Národní koordinační rady SDS, čímž zároveň zastával funkci předsedy svazu.
V parlamentních volbách konaných 13. října 1991 získaly dosud opoziční strany poprvé většinu v Národním shromáždění. Dne 4. listopadu 1991 jej prezident Želju Želev jmenoval předsedou vlády jako nástupce Dimitara Popova. Ve funkci setrval do 29. prosince 1992, kdy podal demisi poté, co z vlády odešel koaliční partner Hnutí za práva a svobodu (DPS). V Národním shromáždění požádal o vyslovení důvěry vládě, neuspěl však.
Dne 15. ledna 1992 uznala vláda vedená Dimitrovem bývalou Jugoslávskou republiku Makedonii, dnešní Severní Makedonii, pod jejím tehdejším ústavním názvem Republika Makedonie. Během jeho působení ve funkci předsedy vlády byl v červenci 1992 zadržen pro podezření z nezákonného obohacování bývalý ministerský předseda Andrej Lukanov.
Jako předseda SDS prosazoval důsledně antikomunistický kurz a odmítal jakoukoli spolupráci s Bulharskou socialistickou stranou (BSP), nástupnickou organizací Bulharské komunistické strany. Jeho pokusy o svržení následné vlády Ljubena Berova, podporované BSP a DPS, však nebyly úspěšné. Po těžké porážce SDS v parlamentních volbách 1994 byl nucen předat funkci předsedy strany Ivanu Kostovovi.
V únoru 1997 se stal členem výkonné rady SDS odpovědným za vztahy s nevládními organizacemi. Po návratu ze Spojených států byl v březnu 2002 zvolen členem Národní rady SDS.
Poslanecká a soudní kariéra V následujících letech byl v období 1992–1997 poslancem Národního shromáždění, kde zastupoval SDS za volební obvod Sofie. Jako poslanec byl členem výboru pro zahraniční politiku a evropskou integraci a rovněž členem parlamentní delegace pro vztahy s Evropským parlamentem. V květnu 1997 opustil Národní shromáždění a byl jmenován stálým představitelem Bulharska při Organizaci spojených národů. V červenci 1998 se stal velvyslancem Bulharska ve Spojených státech amerických. Ve Washingtonu působil do ledna 2002. Během svého působení ve funkci velvyslance podporoval mezi tamními bulharskými pravoslavnými eparchiemi synod metropolity Innokentije. Za tento postoj byl kritizován americko-australským metropolitou Josefem, který jej označil za „vraha naší církve a člověka, který vyhlásil válku církvi i v Bulharsku“.
V červnu 2005 byl zvolen poslancem 40. Národního shromáždění, kde opět zastupoval SDS za volební obvod Sofie. Téhož roku byl zvolen místopředsedou Národního shromáždění. Po vstupu Bulharska do Evropské unie byl od 1. ledna do 5. června 2007 jedním z bulharských pozorovatelů v Evropském parlamentu. V tomto období zastával funkci místopředsedy Výboru pro ústavní záležitosti.
Dne 15. září 2010 oznámila vysoká představitelka Evropské unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Catherine Ashtonová, že se Filip Dimitrov stane vedoucím delegace Evropské unie v Gruzii. náhled|Dimitrov na setkání členů parlamentní frakce „Blok komunistů a socialistů“ se zpravodaji Benátské komise v roce 2025 V září 2015 byl na návrh prezidenta Rosena Plevnelieva jmenován soudcem Ústavního soudu Bulharské republiky v rámci prezidentské kvóty. Funkci vykonával až do roku 2024.
Publikace Vedle své profesní a politické činnosti se Dimitrov věnuje také literární tvorbě. Je autorem následujících publikací:
Neboť žili, Pane (For They Lived, Oh Lord), novela, 1991. Skutečný příběh rytířů Kulatého stolu (The True Story of the Round Table Knights), 1997. Mýty bulharské transformace (The Myths of Bulgarian Transition), 2002. Světlo lidí (Light of Men), 2003. Nové demokracie a transatlantická vazba (The New Democracies and the Transatlantic Link), 2003.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Profil na stránkách Madridského klubu Profil na stránkách Evropského parlamentu
Kategorie:Bulharští politici Kategorie:Bulharští právníci Kategorie:Premiéři Bulharska Kategorie:Poslanci Evropského parlamentu z Bulharska (2007) Kategorie:Poslanci Evropského parlamentu Svazu demokratických sil Kategorie:Narození v roce 1955 Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Muži Kategorie:Narození 31. března Kategorie:Narození v Sofii