náhled|400px|Přehled smluvních (červeně) a přidružených států (ostatní barvy) mezi lety 1866 a 1914 náhled|400px|Unie v roce 1914, modře členské státy, červeně státy s bilaterální dohodou, zeleně jednostranně přistoupivší státy, žlutě kolonie členů náhled|francouzský 20frank, který stanovil standard unie náhled|Zlatá mince 20 franků a stříbrná 5 franků, období Druhé Francouzské republiky. Hmotnost 6,41 g a 24,94 g. Tento poměr zlata ke stříbru (1:15,5) a hmotnosti mincí později přijala Latinská měnová unie. náhled|Návrh zlaté mince Stella ražené v USA v letech 1879-1880 Latinská měnová unie byl jednotný systém mincí několika evropských států, který vytvářel do jisté míry měnovou unii. Odpovídající mince měly stejný obsah kovu o dané ryzosti a byly proto směnitelné v poměru 1:1, menší mince do hodnoty 5 franků byly raženy ze stříbra, mince v hodnotách 10, 20, 50 a 100 franků ze zlata. Unie byla formálně založena v roce 1865 a zanikla v roce 1927. Hlavními důvody jejího rozpadu byl pokles ceny stříbra a vzestup používání bankovek. Řada dalších států razila mince se stejnými specifikacemi, přestože nebyly formálně členy unie.

Historie Unii formálně založily 23. prosince 1865 Druhé Francouzské císařství, Italské království, Belgické království a Švýcarská konfederace. V roce 1868 se oficiálně přidalo Řecké království..

+ Přehled členů Signatářské státy Belgie (1865), Francie (1865), Itálie (1865), Švýcarsko (1865), Řecko (1868, vyloučeno 1908, znovu přijato 1910) Přidružené země (na základě dvoustranné smlouvy) Finsko (1877), Kréta, Monako (1878), Rakousko-Uhersko (1870), Rumunsko (1867), Rusko (1886), San Marino (1889), Španělsko (1868) Přidružené země (na základě jednostranného rozhodnutí) Argentina (1881), Bolívie (1865), Brazílie (1868), Bulharsko (1880), Dominikánská republika (1891), Chile (1851), Ekvádor (1846), Haiti (1881), Kolumbie (1871), Lichtenštejnsko, Lucembursko (1865), Papežský stát, Peru (1863), Srbsko (1878), Venezuela (1871) Kolonie Belgické Kongo (1890), Dánská Západní Indie (1905), Eritrea, Filipíny (1868), Francouzské kolonie vč. Alžírska (1865), Komory (1891), Portoriko (1895), Tunisko (1891)

Papežský stát se v 60. letech 19. století zapojil do přístupových jednání s Latinskou měnovou unií. V roce 1866 začal Vatikán pod správou ministra financí Giacoma Antonelliho razit asi desetkrát větší objemy stříbrných mincí, než by odpovídalo pravidlům unie, a současně snížil obsah drahého kovu v nominálu 1 liry pod předepsaných 5 gramů (na 4,95–4,98 g). Tyto zlehčené mince byly směňovány za plnohodnotné oběživo ostatních členských států, což přinášelo Papežskému státu značný finanční zisk. Skandál vyvrcholil roku 1870, kdy Francie tyto skutečnosti odhalila a vyloučila vatikánské mince z oběhu na svém území. Jednání o vstupu Papežského státu do unie byla ukončena a nebyla nikdy obnovena.

Rakousko-Uhersko odmítlo vstoupit do unie, protože odmítalo bimetalismus, ale razilo některé, ale ne všechny své zlaté mince podle standardu, včetně 4 a 8 zlatých florinů, které odpovídaly parametrům francouzských 10 a 20 franků.

Obdobně 5 ruských rublů odpovídalo 20 frankům a 10 rublů 40 frankům.

Ve Spojeném království byl zvažován návrh na snížení obsahu zlata v jedné libře šterlinků, aby se její hodnota rovnala 5 frankům, nebyl však přijat.

Spojené státy podnikly dvě iniciativy, aby se připravily na svůj vstup do Unie:

Zákon o ražení mincí (Mint Act) z roku 1873 upravil hmotnost stříbrných mincí v hodnotě 1 dime, 1/4 dolaru a 1/2 dolaru na normu 25 g s ryzostí 900 ‰ pro 1 dolar, čímž je sladil s normou Unie (tato norma byla zachována až do ukončení výroby stříbrných mincí ve Spojených státech v roce 1965);

Americká mincovna razila zkušební zlaté mince, nazývané „Stella“, v letech 1879 a 1880, s nominální hodnotou 4 americké dolary (neboli 20 francouzských franků).

Cílem bylo upravit americký poměr mezi zlatem a stříbrem — 16 g stříbra na 1 g zlata — na poměr Unie (15,5/1). Kongres USA se však nakonec rozhodl zachovat poměr zlato/stříbro na úrovni 16/1.

V roce 1922 přijal lotyšský lat a v roce 1924 polský zlotý standard Latinské měnové unie.

Latinská unie se prakticky zhroutila v době první světové války. Formálně byla rozpuštěna 1. ledna 1927 po vystoupení Třetí francouzské republiky a Belgického království v roce 1926.

Poslední mince vyrobené podle standardů unie (tj. průměr, hmotnost a ryzost stříbra) byly švýcarské půlfrankové, jednofrankové a dvoufrankové mince z roku 1967. Rakousko však stále razí zlaté mince o hodnotě 4 a 8 florinů podle specifikací LMU pro sběratele a investory.

Obsah drahých kovů v mincích Obsah drahého kovu v jednotce každé členské národní měny byl stanoven na 4,5 gramu stříbra, případně 0,290322 gramu zlata (9/31 gramu), poměr zlata ke stříbru byl tedy 1:15,5. Tyto parametry měl francouzský frank již od roku 1803. Ještě před oficiálním založením unie v roce 1830 přijala frank s danými specifikacemi Belgie a v roce 1848 Švýcarsko. Itálie se připojila v roce 1861, zachovala však název měny lira.

Součástí dohody byly mince v hodnotách ½, 1, 2, 5, 10, 20, 50 a 100 jednotek (ve Francii, Belgii, Švýcarsku franky, v Itálii liry, v Řecku drachmy). Mince hodnot nižších než polovina jednotky neměly jednotnou specifikaci.

+ Podle smlouvy byly povoleny následující mince Hodnota Materiál (ryzost) Hmotnost Průměr 20 centimů stříbro (835/1000) 1 g 16 mm 50 centimů stříbro (835/1000) 2,5 g 18 mm 1 frank stříbro (835/1000) 5 g 23 mm 2 franky stříbro (835/1000) 10 g 27 mm 5 franků stříbro (900/1000) 25 g 37 mm 5 franků zlato (900/1000) 1,61 g 17 mm 10 franků zlato (900/1000) 3,2258 g 19 mm 20 franků zlato (900/1000) 6,45161 g 21 mm 50 franků zlato (900/1000) 16,12903 g 28 mm 100 franků zlato (900/1000) 32,25806 g 35 mm

Příklady 5 frankových mincí a ekvivalentů

Příklady 20 frankových mincí a ekvivalentů

Odkazy Reference

Související články Bimetalismus Měnová unie Zlatý standard Euro Skandinávská měnová unie

Externí odkazy

Kategorie:Zaniklé měnové unie Kategorie:Dějiny Evropy Kategorie:Organizace založené roku 1865 Kategorie:Organizace zaniklé roku 1927 Kategorie:Numismatika Kategorie:Peníze