Rytíř Hanuš (Jan) Petřvaldský z Petřvaldu byl jedním z nejvýznamnějších členů svého rodu. Byl synem Jetřicha Petřvaldského z Petřvaldu a Josefy Žabkové z Limberka. Stal se královským radou a získal Petřvald, v letech 1610–1614 držel i Nový Světlov a od roku 1615 Kolštejn. Po svém strýci Bernardovi získal také panství Račice a Moravské Prusy. Byl jedním z předních mužů moravského rytířstva, císařský rada, hejtman brněnského kraje, zemský soudce a na sněmu v r. 1608 v Ivančicích byl zvolen do vedení direktoria v Moravském markrabství za rytířský stav. Jako luterán se postavil i proti olomouckému biskupovi, kardinálu Františku Dietrichsteinovi. Hanuš Petřvaldský byl velkým ochráncem českých bratří. Dceru Alžbětu provdal za majitele fulneckého panství, radikálního nekatolíka Jana II. staršího Skrbenského, který byl mecenášem a osobním přítelem Jana Amose Komenského. Hanuš také v roce 1589 dal na vlastní náklady vystavět v Malém Petřvaldě (Petřvaldíku) bratrský sbor. Byl také zakladatelem obce Petříkov v Jeseníkách.
Účast ve stavovském povstání V květnu 1619 se Hanuš Petřvaldský přidal k dalším radikálním protestantským moravským šlechticům a spolu s Ladislavem Velenem ze Žerotína a členy z rodů Sedlnických, Bítovských, Skrbenských a dalšími na sněmu v Brně vyhlásili otevřenou podporu českému stavovskému povstání. Znovu byl zvolen direktorem na zemském sněmu v Brně.
Nejasné datum smrti O smrti pana Hanuše Petřvaldského existují různé dohady. Zemřel někdy v letech 1620 až 1625. Datum ani místo neznáme; někdy se uvádí, že zemřel v dubnu roku 1620 ještě před bitvou na Bílé hoře, nebo ve vězení na Špilberku, nebo že ještě v roce 1625 bydlel v Kroměříži. O jeho úmrtí se dovídáme z rozsudku kardinála Dietrichštejna, jímž byl zbaven všech svých statků pro „účastenství v rebelii“.
Potomstvo Hanuš měl početné potomstvo (byl asi třikrát ženat a měl 10 synů a 11 dcer manželských, a další uznané i neuznané potomky). Poprvé se oženil v r. 1592 s Libuší Brtnickou z Valdštejna, podruhé v roce 1615 s Kateřinou Ullersdorfovou z Němčího. Z jeho synů lze zmínit: Jan Jetřich (Dětřich), studoval v Herbornu, Heidelberku a Marburku. V závěru stavovského povstání se pravděpodobně účastnil osobně bitvy na Bílé hoře a po porážce povstání odmítl přestoupit na katolickou víru. Pobýval na Těšínsku, Opavsku a v Horním Slezsku a udržoval intenzivní kontakty s pobělohorskými exulanty. Zikmund, v roce 1615 byl zapsán na univerzitě v Marburku. Bernard Diviš, po stavovském povstání konvertoval ke katolictví. V roce 1622 se oženil s Kunhutou Prakšickou ze Zástřizl. Bernard Diviš Petřvaldský ke konci svého života, po smrti svého švagra, nabyl hrad Buchlov a celé buchlovské panství. Byl nejvyšší písařem Markrabství moravského až do roku 1641, císařským radou, přísedícím zemského soudu. Těšil se tedy přízni gubernátora kardinála Ditrichštejna. Karel Vok, ve 40. letech 17. století byl majitelem statku Stražisko na Prostějovsku.
Literatura
Kategorie:Petřvaldští z Petřvaldu Kategorie:Osobnosti třicetileté války Kategorie:Muži