Vrchnost (něm. Obrigkeit, lat. superioritas) znamená v hierarchicky organizovaných společnostech osobu nebo instituci, vykonávající právní i faktickou moc (vládu, panství) nad poddanými, kteří jsou povinni vrchnost poslouchat. Vrchnost měla právo soudit, vydávat zákony a nařízení, vybírat daně a jiné služebnosti a poddaní nemohli její rozhodování ovlivnit.
Historie Ve středověku se vrchností rozuměl panovník nebo šlechtic, případně vedení svobodného města. Pojem vrchnost se užíval zejména od 15. století, když se oslabila osobní vazba mezi poddaným a pánem (feudálem). Církevní vrchnost tvořili v katolických zemích biskupové a opati, v luteránských zemích superintendenti. V pozdějším novověku se jako vrchnost často označovali panští úředníci, vrchnostenský úřad.Ottův slovník naučný, heslo Vrchnost Vrchnostenské vztahy zanikly se zrušením roboty a nevolnictví a v moderní době má slovo vrchnost většinou ironický význam.
Odkazy Reference
Literatura Ottův slovník naučný, heslo Vrchnost. Sv. 26, str. 1044
Související články Feudalismus Nevolnictví Panství Panstvo Patrimoniální správa Poddanství Šlechta
Externí odkazy Historisches Lexikon der Schweiz, heslo Obrigkeit
Kategorie:Dějiny správy Kategorie:Feudalismus