Kuplířství je trestný čin, který spočívá v tom, že kuplíř přiměje či svede jinou osobu k provozování prostituce, případně z prostituce jiného kořistí. Trestní právo tak zde vyjadřuje společenský zájem nejen na ochraně mravnosti, ale i svobodného rozhodování člověka.
Historie Jako trestné hodnotil kuplířství již rakouský trestní zákon z roku 1852, podle jehož § 512–514 se ho dopustil ten, kdo k prostituci poskytoval přístřeší, živil se tím nebo vůbec působil „za dohazovače v nedovoleném srozumívání tohoto druhu.“ Trestem bylo tuhé vězení od tří do šesti měsíců, v případě opakování pak i vyhoštění z místa. Trest za sjednání prostituce či kořistění z ní pak zpřísnil § 243a trestního zákona z roku 1950 až na tři roky a podle § 204 trestního zákona z roku 1961 už dokonce hrozilo až pět let odnětí svobody.
Současný stav Trestní zákoník ČR definuje pojem kuplířství v § 189 („Kdo jiného přiměje, zjedná, najme, zláká nebo svede k provozování prostituce, nebo kdo kořistí z prostituce provozované jiným.“ [...]), kde prakticky operuje s dvojicí poměrů potenciálního kuplíře a osoby provozující prostituci. V první části jde o vztah, kde škůdce přímo „přiměje, zjedná, najme, zláká nebo svede“ osobu k prostituci. Druhým je pak poměr, v němž kuplíř z prostituce „kořistí“, tj. ekonomicky na prostituci parazituje a tedy poškozenou osobu vykořisťuje.
Tato definice je obsahově podobná Článku 1 Úmluvy o potlačování a zrušení obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob,Úmluva OSN 317(4) „Convention for the Suppression of the Traffic in Persons and of the Exploitation of the Prostitution of Others.“ z roku 1949. Originální znění: https://digitallibrary.un.org/record/210332 k níž Česká republika přistoupila na sklonku roku 1993 (Úmluva ale nebyla vyhlášena ve sbírce zákonů). Úmluva ve druhém odstavci Článku 1 používá termín „Exploits“, tedy vykořisťuje (tj. zneužívá; nejde tedy o obecné využívání) a § 189 TZ ve své terminologii operuje s obdobným termínem „kořistění“.
V případě kořistění nejde tedy pouze o podmínku, aby si parazitující osoba (tedy kuplíř) byla vědoma faktu, že zisk pochází z činnosti jiné osoby (zde prostituce), ale také aby byl takový obchodní vztah zjevně asymetrický v neprospěch poškozeného. Ve většině případů se tak děje proti vůli poškozeného (tj. při sjednávání takového obchodního vztahu nemůže poškozená osoba projevit svobodnou vůli) – má tedy exploatační rysy – a domněle poskytovaná služba má často neproduktivní charakter („výpalné“). Dalším faktorem kořistění je, že poškozený nezískává přiměřenou protihodnotu: platí vyšší než obvyklou částku za službu či věc.
Podle § 189 současného trestního zákoníku hrozí za podobné jednání trest odnětí svobody na šest měsíců až na čtyři léta, v případě značného prospěchu nebo organizované skupiny na dvě léta až osm let (ještě vyšší sazby přichází na řadu při újmě na zdraví nebo dokonce smrti). Pokud by však bylo k prostituci použito dítě, je podle § 168 odst. 3 písm. d) v rámci trestného činu obchodování s lidmi trestní sazba pět až dvanáct let.
Skutková podstata trestného činu kuplířství Objekt a objektivní stránka Objektem trestného činu kuplířství je ochrana mravnosti, současně i zájem na ochraně svobodného rozhodování člověka. Ohledně mravnosti odborná literatura hovoří, že by se mělo jednat primárně o mravnost v sexuálním životě. Svobodné rozhodování člověka navazuje na nedotknutelnost osoby podle čl. 7 Listiny základní práv a svobod. Jedná se tak o jedno z práv spadající do lidské důstojnosti a ochrany osobnosti. Rozhodování o vlastním sexuálním životě je chráněno i ustanovením článku 8 Evropské úmluvy pro lidská práva. Objektivní stránka tohoto trestného činu spočívá v tom, že pachatel jinou osobu přiměje, zjedná, najme, zláká nebo svede k provozování prostituce. Znak provozování prostituce vyžaduje její opakování, aby byl tento znak naplněn. Skutková podstata kuplířství tak nemíří na situace, kdy někdo jiného svede k jednorázovému pohlavnímu styku za peníze, ale pokud někdo kořistí z jednorázového pohlavního styku jiné osoby za úplatu. Samotné provozování prostituce trestné není. Výjimka je stanovena, pokud dochází k ohrožení mravního vývoje dětí. V takovém případě je i samotná prostituce trestná. Dokonání trestného činu kuplířství nastane v okamžiku, kdy pachatel použije některou z forem participace na prostituci nebo v okamžiku, kdy začne z takové prostituce provozované jinou osobou mít prospěch.
Subjektivní stránka Trestný čin kuplířství je úmyslným trestným činem. Pro naplnění subjektivní stránky tohoto trestného činu je dostačující, pokud pachatel bude s naplněním znaků skutkové podstaty srozuměn. Jako příklad lze uvést muže, který je srozuměn s tím, že přijímá peníze, které pocházejí z prostituce provozované jinou osobou. Pachatel U trestného činu kuplířství může být pachatelem jak fyzická osoba, tak právnická osoba. U právnické osoby si lze představit zejména situaci, kdy bude mít prospěch z prostituce provozované jinou osobou. Ze soudní praxe vyplývá, že pachatelem může být i například noční vrátný hotelu, který po dobu několika měsíců umožňoval ženám poskytujícím pohlavní styk za úplatu provozování prostituce v hotelu a přijímal za to od nich část jejich výdělku.
Kuplířství v církvi
Postupně co bylo do Evropy zavedeno křesťanství se s křesťanstvím také šířilo mravní odsouzení nevěstek a kuplířů. Sama původní italská církev se ale brzy s kuplířstvím smířila a postupně z ní dokonce profitovala, když kuplířům pronajímali domy sloužící jako nevěstince.
Od 12. do 16. století se jednalo o nevěstince zejména (nikoliv však výlučně) v Londýně. Církev tyto nevěstince aktivně regulovala a vybírala za ně daně. Ve výsledku tedy církev praktiky spojené s kuplířstvím podporovala. Nutno říci, že církev rovněž zajišťovala zdravotní stav prostitutek a zejména je podporovala v tom, aby se nešířily pohlavní nemoci mezi dalšími lidmi.
V historii spíše existují případy, kdy lidé z církve zneužívali děti. Těchto případů se vyskytuje celá řada. Nicméně existují i případy, kdy s církví bylo spojeno kuplířství. Jedním z případů 21. století je situace, kdy dva zaměstnanci Svatého stolce byli spojeni s organizovanou sítí mužského kuplířství. Jeden z nich byl zapojen do zprostředkovávání sexuálních služeb mužských prostitutů, přičemž některé zdroje uvádí, že se v rámci mužských prostitutů mohli pohybovat i chlapci.
Druhý zaměstnanec měl působit jako prostředník při zprostředkování kuplířství. Oba muži byli propuštěni z funkcí ve Svatém stolci a došlo k jejich trestnímu vyšetřování. Obecně tento případ ilustruje napětí mezi odsouzením kuplířství v církvi a konkrétní praxi jednotlivců působících v církevních strukturách.
Reference
Kategorie:Trestné činy podle českého práva Kategorie:Prostituce Kategorie:Sexuální trestné činy