Kujové nebo Kuvuové ( Ковуи) byli menší turkický kmen, který v 12. a 13. století obýval pontskou část východoevropských stepí v povodí Dněpru. Již v 11. století se spolu s několika dalšími kočovnými turkickými etniky zformovali do uskupení označovaného jako „Kara-kalpaky“, které vstoupilo do služeb Kyjevské Rusi.
Původ Kujů bývá s velkou pravděpodobností spojován s altajskými Kumány a jejich subvětvemi, zejména Kumandynci , případně s Kuuvy, označovanými též jako Čalkanci , jejichž sídla se nacházela v oblasti řeky Kuu ( „Lebeď“ → „Labuť“). Předpokládá se, že mluvili některým z jazyků těchto větví.
Za jejich původní náboženství je považován teismus, burchanismus a tengrismus.
Krátké dějiny Písemných pramenů o Kujích se dochovalo velmi málo a jejich dějiny jsou známy jen omezeně. Předpokládá se, že pocházeli z kypčacké větve Kumánů. Z dostupných údajů vyplývá, že jejich kmenová struktura zahrnovala klany Moguti, Tatrani, Čelbirové, Topčakové, Revugové a Üľberové.
Do historických pramenů vstupují Kujové v souvislosti s kumánským pronikáním do pontské oblasti severně od Černého moře ve východoevropských stepích. Roku 1054 se u jižních hranic ruských knížectví poprvé objevili Kumáni, kteří vyšli z početnější skupiny Kimacko-kypčackého chanátu (743-1050). Jejich vojenské vpády ovlivnily vývoj Kyjevské Rusi po několik desetiletí. Po roce 1068, kdy byli synové Jaroslava Moudrého poraženi, získali Kumáni během několika let kontrolu nad rozsáhlým stepním pásmem od jezera Balchaš přes řeku Irtyš až po dolní tok Dunaje, přičemž jejich mocenské centrum se nacházelo v povodí Dněpru.
Spolu s Kumány se do této oblasti přesunuli také Kujové, kteří se z dosud nejasných důvodů od kumánského svazu oddělili a po určitou dobu působili jako samostatné kočovné skupiny v pontských stepích. Z několika turkických kočovných etnik se zde následně zformovalo uskupení označované jako „Kara-kalpakové“. V jeho čele stál nejpočetnější kmen Uzů, dále Pečeněhové a méně známé kmeny Berendejů, Kujů, Turpejů a Butů Lucenko, Vladimir. Tjurkskij faktor v istorii i etnogeneze ukraincev i ich predkov (ukrajinsky)Golubovsky Peter V. (1884), Pechenegs, Torks and Cumans before the invasion of the Tatars. „History of the South Russian steppes IX-XIII centuries“, Runivers. (anglicky)Stojanov, Valeri. Kumanologija. Opit za istoriografsko-reciptivističen analiz na proučvanijata vrch edin izčeznal narod. Avtoreferat na disertacija za prisyždane na naučnata stepen „Doktor na istoričeskite nauki“, Sofija 2003. (bulharsky). V různých obdobích vyhledávaly jejich bojové oddíly útočiště na území ruských knížectví výměnou za své vojenské služby. Tyto skupiny si zachovávaly převážně kočovný způsob života a vystupovaly jako spojenci místních knížat. Kujové pobývali zejména v lesostepních oblastech na levém břehu Dněpru.
Podle Ipatěvského letopisu byla jejich kmenová struktura podřízena černigovskému správci, a to v souvislosti s vojenským tažením novhorodsko-siverského knížete Igora Svjatoslaviče proti Kumánům v roce 1185.
Odkazy Poznámky
Reference
Literatura Ruskaja Istorija Slovo o polku Igoreve, Igorja Svjatoslaviča (rusky)
Související články Kumandynci Kypčaci Kumáni Uzové Igor Svjatoslavič
Kategorie:Turkické kmeny Kategorie:Národy Asie Kategorie:Starověké národy Kategorie:Vymřelé etnické skupiny