Edmund Pascha, rodným jménem Josef Ferdinand Pascha, užívající pseudonym Claudianus Ostern (14. ledna 1715 Kroměřížhttps://www.mza.cz/actapublica/matrika/detail/8920?image=216000010-000253-003374-000000-007944-000000-00-B05981-01350.jp2 – 6. května 1772 Žilina), byl slovenský františkánský kněz, kazatel, varhaník a hudební skladatel moravského původu.

Život Edmund Pascha se narodil jako Josef Ferdinand Pascha 14. ledna 1715 v Kroměříži do rodiny Ferdinanda Paschy a jeho manželky Barbory. Byl pokřtěn v místním Kostele Nanebevzetí Panny Marie. Již v rodném městě se mohl seznámit s františkány. Jeho bližší kontakt s řádem však probíhal spíše skrze klášter v Uherském Hradišti patřícímu do uherské salvatoriánské provincie františkánů. Do této provincie totiž náležel a v ní působil již od svého vstupu do řádu v dnes slovenském Hlohovci v roce 1731, kdy obdržel řeholní jméno Edmund. Současně se stal klerikem připravujícím se na kněžství. Jako i ostatní františkánští klerici a kněží studoval v klášterní škole filozofii, konkrétně v klášteře v Beckově, a následně teologii v Uherském Hradišti.SOBOLOVÁ, Slovenskí františkáni... (cit.) Po ukončení studia a vysvěcení na kněze působil jako kněz, kazatel a varhaník v řadě klášterů salvatoriánské provincie na Slovensku, mimo jiné v Prešově, Pruském, a v Žilině. Byl značně nemocný. Po řadu let trpěl nadměrnou lámavostí kostí nebo dnou, kvůli čemuž byl chromý (chodil o berlích) a postižen i na rukou, z čehož lze odvodit jeho pseudonym Claudianus (z latinského Claudus = chromý).OREL, Hudební památky... (cit.). . V závěru svého života onemocněl rakovinou. Zemřel v žilinském klášteře 6. května 1772 ve věku 57 let.

Ke třístému výročí narození chystala Mincovňa Kremnica vydání pamětní stříbrné mince v hodnotě 10 €. Emise však byla zrušena.

Dílo Edmund Pascha byl nejen varhaníkem, ale také hudebním skladatelem. Komponováním slovenských pašijí, pastorálních mší a koled se zasloužil nejen o rozvoj barokní hudby na Slovensku, ale i o slovenskou literaturu. Ve svých hudebních sbornících zachoval zejména vánoční folklór a osobitou slovenskou lidovou poesii s vánočními a velikonočními náměty. „Skládal v duchu lidové poesie vánoční pastýřské písně a básně, psal, illuminoval a celostránkovými obrazy zdobil notované kancionály, komponoval koledy a pastýřské mše na své texty.“OREL, Hudební památky... (cit.), s. 26. Ve své soudobé slovenštině užíval četné moravismy vycházející z jeho moravského původu. Paschova lidová barokní hudba a poezie klade velký důraz na pastýřské obsazení zejména u vánočních textů. Lidové prvky uplatňoval v melodické, rytmické i harmonické rovině. V jeho barokním stylu je možno nalézt i pravky starší, ale i raně klasicistní hudby.SOBOLOVÁ, Moravskí františkáni... (cit.)., s. 112-113.

Od Edmunda Paschy se dochovalo nebo je známo několik rukopisných hudebních sborníků:

Takzvaný Žilinský kancionál, sepsaný, jak název napovídá, během autorova působení v žilinském klášteře okolo roku 1770.SOBOLOVÁ, Moravskí františkáni... (cit.). OREL, Hudební památky... (cit.), s. 27, datuje rukopis přímo do roku 1771. 54 listů, formát 23x37 cm, moderní notace v soudobých klíčích s cifrovaným basem. Vševlad Gajdoš – osobní pozůstalost (fond): Slovenská národná knižnica, Archív literatury a umenia (ALU), signatura 155 AV 18. Skládá se ze dvou částí. První z nich: Harmoniae pastorales, nebo též v singuláru Harmonia pastoralis (Pastýřske harmonie, ff. 2-27) obsahuje hudební doprovody ke dvěma vánočním mším, kde je původní latinský mešní text doplněn o slovenské lidové koledy a pastorely.Srov. Je tím představován jistý přechod od plně latinských mešních zpěvů k textům zcela v národním jazyce, jak psal vánoční mše v češtině o něco později Jakub Jan Ryba. Stylově je vycházeno ze světské (lidové) hudby doplněné o basso continuo provedené varhanami, čímž jistě sledoval snahu přiblížit chrámovou hudbu lidovému obecnému vkusu a vnímání. Místo častějších barokních vícehlasých polyfonií jsou však v duchu františkánské tradiceSrov. OREL, Hudební památky... (cit.) používány, až na výjimky, jednohlasé zpěvy provedené jedním zpěvákem, v duetu nebo jednohlasně celým sborem, jehož důraz ještě v těchto pasážích doplňují dechové nástroje. Druhá část svazku nazvaná Prosae pastorales (Pastýřské zpěvy, ff. 28-54) obsahuje dvacet pět vánočních koled a pastorál, písní nebo rozhovorů pastýřů, andělů. Mezi nimi je i známá koleda „Do hory, do lesa, valaši!“.

Nejznámějším dílem je Vánoční mše F-dur z výše uvedeného sborníku Harmonia pastoralis, jejíž autorství je připisováno G. Zrunkovi. Je to jedinečné dílo slovenského baroka. Hudební historici uvádějí, že Vánoční mše pro své kouzlo, neopakovatelnou originalitu a zemitou sílu nemá obdoby ani v jedné ze známých vánočních mší (dr. Terrayová). V této mši lze obdivovat nejen hudební skladbu, ale zejména slovenské vložky vsunuté mezi klasické (byť zkrácené) latinské texty. Je zapsaná jako varhanní particel. Kromě varhan obsahuje vstupy i dalších nástrojů: klarin, fléten a pastýřských trub (tuba pastoralis). Varhanní mezihry, sólové árie, dueta i vokální trojhlas se střídají s jednohlasými sborovými částmi.

Kromě vánočních skladeb se dochovaly ještě tři pasionály: Passionale Domini Venerabilis Conventus Soloensis – pasionál pocházející dle chronogramu v titulu z roku 1771 a rovněž určený pro františkánský klášter v Žilině.cca 60 listů, formát 26x42 cm. Kvadratická chórová notace tradičně užívaná ve františkánském řádu i v novověku. OREL, Hudební památky... (cit.), s. 31. Stejně jako následující uvedené pasionály obsahuje notované responsoriální pašije se čtyřhlasými zpěvy. na Květnou neděli a Velký pátek. Hudbu v nich Pascha doplnil o několik vlastnoručních akvarelů (zde svatá Barbora, Patronka žilinského františkánského chrámu a kláštera, Ukřižování, kříž, autoportrét autora). Textovou část tvoří jednoduchá rozjímání. Je to výsostně barokní poesie. Pasionál pro prešovský františkánský klášter z roku 1770 obsahuje stejně jako předchozí a následující notované responsoriální velikonoční pašije. Pasionál pro klášter v Pruském z roku 1771

Edmund Pascha není autorem všech skladeb, ale autorem některých skladeb je jiný františkánský varhaník a skladatel Georgius Zrunek.

Uvedené hudebniny, s výjimkou Prušianskeho pasionálu jsou v Literárnom archíve Matice slovenskej v Martině. Prušianský pasionál je uložen v Štátnom archíve v Bytči.

Odkazy

Reference

Literatura a prameny

Vševlad Gajdoš – osobní pozůstalost (fond): Literárny archív Matice slovenskej v Martine, signatura 155 O 5.

Externí odkazy

Kategorie:Skladatelé klasické hudby Kategorie:Barokní skladatelé Kategorie:Skladatelé chrámové hudby Kategorie:Slovenští skladatelé filmové hudby Kategorie:Slovenští hudební skladatelé Kategorie:Slovenští varhaníci Kategorie:Slovenští duchovní Kategorie:Čeští sbormistři Kategorie:Narození v roce 1715 Kategorie:Úmrtí v roce 1772 Kategorie:Františkáni Kategorie:Františkánští autoři Kategorie:Písaři Kategorie:Narození 14. ledna Kategorie:Úmrtí 6. května Kategorie:Muži Kategorie:Narození v Kroměříži Kategorie:Úmrtí v Žilině Kategorie:Češi na Slovensku