Typ VII byla třída středně velkých ponorek německé Kriegsmarine z období druhé světové války. Je to nejvíce vyráběná ponorka v dějinách.[Dále jen Pejčoch, Novák a Hájek (1993)] Celkem jich bylo dokončeno 710 a řada dalších byla do konce války rozestavěna.
Pozadí vzniku Vzorem pro vývoj této třídy byly německé ponorky typu UB III nasazené v první světové válce. Ponorky byly v řadě variant stavěny od roku 1935 až do konce války. První verze typ VIIA byla postavena v 10 kusech, verze typ VIIB byla postavena ve 24 kusech, přičemž nejznámější typ VIIC vznikl ve více než 600 kusech.[Pejčoch, Novák a Hájek (1993), s. 93.]
Na stavbě se podílely loděnice Deschimag AG Weser v Brémách (6 jednotek), Germaniawerft v Kielu (80 jednotek), Bremer Vulkan v Brémách-Vegesacku (74 jednotek), Danzigwerft v Danzigu (42 jednotek), Flenderwerft v Lübecku (42 jednotek), Nordseewerke v Emdenu (30 jednotek), Flensburger Schiffsbau ve Flensburgu (28 jednotek), Howaldtswerke v Kielu (65 jednotek), Stülcken Sohn v Hamburku (26 jednotek), Schichauwerft v Danzigu (64 jednotek), Deutsche Werke v Kielu (30 jednotek), Blohm & Voss v Hamburku (181 jednotek), Kriegsmarinewerft Wilhelmshaven ve Wilhelmshavenu (29 jednotek), Oder Werke ve Štětíně (2 jednotky), Stettiner Maschinenbau AG ve Štětíně (1 jednotka) a Neptunwerft v Rostocku (10 jednotek). Celkem tak bylo dokončeno 710 ponorek typu VII. Řada dalších se na konci války nacházela v různém stupni stavby.[Dále jen Williamson (2002)]
Varianty náhled|U 36 prvotní verze VIIA
Typ VIIA První verze postavená v deseti kusech pojmenovaných U 27 až U 36. Jejich stavba probíhala od roku 1935 v loděnicích Germaniawerft a Deschimag.[Williamson (2002), s. 11.]
Typ VIIB náhled|U 45 patří k verzi VIIB
Vylepšená verze postavená v sérii 24 jednotek v loděnicích Germaniawerft, Bremer Vulcan a Flenderwerft. Trup byl prodloužen o dva metry, takže ponorka pojmula více paliva. Kormidla byla zdvojena. Záďový torpédomet byl umístěn v tlakovém trupu a střílel mezi nimi.[Williamson (2002), s. 12.]
Typ VIIC Nejznámější verze této třídy. Měla prodloužený trup a zvětšenou velitelskou věž. Podtřída typ VIIC/41 měla zpevněný trup a větší hloubku ponoru.[Williamson (2002), s. 13.] Pouze na papíře vznikly podtřídy Typ VIIC/42 a VIIC/43.[Williamson (2002), s. 14.]
Typ VIID Varianta ponorky typu VII určená pro kladení min. Její trup byl prodloužen o 10 metrů. Dělostřelecká a torpédová výzbroj byla zachována. Min bylo neseno 15 kusů.
Typ VIIE Nerealizovaná varianta s novými diesely Deutz.
Typ VIIF Varianta určená k zásobování ostatních ponorek municí. Její trup byl prodloužen o více než 10 metrů. V tomto prostoru bylo uloženo 24 torpéd a chlazené potraviny. Loděnice Germaniawerft postavila pouze čtyři kusy této varianty pojmenované U 1059 až U 1062.[Williamson (2002), s. 15.]
Operační služba náhled|HMS Barham vybuchuje po zásahu torpédy ponorky U 331
Ponorky typu VII tvořily po celou válku jádro německých ponorkových sil. Podnikly cca 2600 bojových plaveb a potopily 190 válečných a 1175 obchodních lodí.[Williamson (2002), s. 22.] Utrpěly však těžké ztráty; potopeno jich bylo okolo 400, přičemž na nich zahynulo 22 000 námořníků (73% celkových ztrát německých ponorkářů).
Posádky ponorek této třídy dosáhly řady úspěchů. U 29 (Otto Schuhart) potopila v září 1939 britskou letadlovou loď HMS Courageous, U 47 (Günther Prien) v říjnu 1939 pronikla do Scapa Flow kde potopila bitevní loď HMS Royal Oak, U 331 (Hans-Dietrich von Tiesenhausen) v listopadu 1941 potopila britskou bitevní loď HMS Barham.[Williamson (2002), s. 24.] Sloužila na nich také řada es z řad ponorkových velitelů; například Heinrich Lehmann-Willenbrock (25 lodí), Adalbert Schnee (24 lodí), Erich Topp (35 lodí) či Joachim Schepke.
Výskyt v kultuře Příběh ponorky U 96 je zápletkou německého filmu Das Boot režiséra Wolfganga Petersena z roku 1981.[Williamson (2002), s. 23.]
Odkazy Reference
Literatura
Externí odkazy
Kategorie:Třídy ponorek