Tupolev Tu-126 (označení NATO "Moss") byl sovětský letoun včasné výstrahy (AWACS) vyvinutý z dopravního letounu Tupolev Tu-114. V letectvu SSSR sloužil mezi lety 1965 až 1984, kdy byl nahrazen stroji Berijev A-50.
Vývoj V roce 1958 vedly rostoucí obavy z hrozby amerického jaderného úderu proti SSSR ze severu k požadavku na nový letecký radiolokační systém včasného varování (AEW&C), který by se vyhnul problémům a vysokým nákladům na budování pozemní radarové sítě pokrývající celé obrovské sovětské severní pobřeží. Konstrukční kanceláři Tupolev bylo nařízeno navrhnout letoun AEW&C. Po pokusech umístit plánované radarové vybavení do Tu-95 a Tu-116 padlo rozhodnutí použít Tupolev Tu-114 který měl širší trup. Tím se vyřešily problémy s chlazením a prostorem pro operátory, které se vyskytly u užších konstrukcí Tu-95 a Tu-116. Aby letoun splnil požadavek na dolet, byl vybaven tankovacím nástavcem pro doplňování paliva za letu. Tu-126 měl dvanáctičlennou posádku a nesl radar Liana (kódové označení NATO Flap Jack) v otočném radomu, umístěném nad trupem. Neměl schopnost detekce proti pozadí země (Look-down), takže přechod NATO na nízkoúrovňové průniky učinil jeho schopnosti víceméně bezvýznamnými.
První prototyp Tu-126 vzlétl 23. ledna 1962.Duffy and Kandalov 1996, p. 136. Zkoušky, které pokračovaly až do podzimu 1964, ukázaly, že radar je sice účinný nad vodou, ale jeho výkony jsou horší nad pevninou. Zjistilo se rovněž, že velké protiběžné vrtule čtyř motorů výrazně narušují výkon radaru. Tento problém se podařilo jen částečně zmírnit instalací nového radaru s názvem Šmel. "Beriev A-50 Mainstay." Spyflight.co.uk. Retrieved: 27 October 2011.
Služba Tu-126 vstoupil do služby v roce 1965, ačkoli byl západními zpravodajskými službami identifikován až v roce 1968, poté co se objevil v jednom sovětském dokumentárním filmu. Mezi lety 1965 a 1968 bylo kromě prototypu vyrobeno osm sériových letounůGunston 1995, p. 434. a všechny byly formálně dislokovány na letecké základně Šiauliai. Západní zpravodajství odhadovalo, že jeho radarový výkon byl horší než u západních ekvivalentů a že nebyl schopen detekovat řízené střely ani malá letadla v nízkých výškách. Nicméně bylo vyhodnoceno, že Tu-126 měl výkonné rušící zařízení. Tu-126 byl provozován sovětským letectvem, dokud nebyl nahrazen letounem Berijev A-50. Poslední Tu-126 byl vyřazen v roce 1984.Pike, John, ed. "Tupolev TU-126 Moss." Globalsecurity.org. Retrieved: 27 October 2011.
Uživatelé
Sovětské letectvo Vojska protivzdušné obrany SSSR
Egyptské letectvo
Specifikace (Tu-126) vpravo|300px Technické údaje Osádka: 12 (plus rezervní posádka) Délka: 56,5 m Rozpětí: 51,4 m Výška: 16,05 m Nosná plocha: 311,1 m² Hmotnost (prázdný): 103 000 kg Vzletová hmotnost: 171 000 kg Kapacita paliva: 60 800 kg Pohonná jednotka: 4 × turbovrtulový motor NK-12MV, každý o výkonu 11 033 kW (14 795 hp)
Výkony Maximální rychlost: 790 km/h Cestovní rychlost: 520 km/h Dolet: 7 000 km Dostup: 10 700 m Poměr výkon/hmotnost: 0,26 kW/kg
Odkazy Reference
Literatura
Externí odkazy
Tu-126 na valka.cz Tu-126 na valka.cz - pokračování
Kategorie:Letadla Tupolev Kategorie:Sovětská vojenská letadla Kategorie:Letadla včasné výstrahy