náhled|Zasedací sál v Thunovském paláci, kde poslanci hlasují Vyslovení důvěry či nedůvěry vládě je v právním řádu České republiky základní způsob, jakým Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky rozhoduje o existenci vlády ČR a své podpoře pro ni. Je zakotveno v třetí hlavě Ústavy České republiky a vyplývá z principu, že je vláda coby reprezentant exekutivní moci politicky odpovědna Poslanecké sněmovně.

Poslanecká sněmovna coby reprezentant zákonodárné moci tak plní – vedle své hlavní, zákonodárné funkce – funkci ustavující (ustavuje a uděluje legitimitu vládě po jejím jmenování) a funkci kontrolní (vyjádřením nedůvěry může vládu přimět k demisi). Jiným příkladem ustavující funkce Poslanecké sněmovny je např. volba veřejného ochránce práv nebo navrhování prezidenta NKÚ. Původně nejdůležitější funkci v tomto ohledu měla při volbě prezidenta (společně se Senátem), ta však platila jen do zavedení přímé volby prezidenta v roce 2012. Kontrolní funkci naplňuje také při svém běžném jednání pomocí interpelací členů vlády.

Toto je seznam hlasování Poslanecké sněmovny PČR o vyslovení důvěry či nedůvěry vládě ČR v historii samostatné České republiky, tedy od roku 1993.

Hlasování o důvěře či nedůvěře vládě Po zvolení nové Poslanecké sněmovny prezident jmenuje předsedu vlády a na jeho návrh ostatní členy vlády. Do 30 dnů pak vláda musí předstoupit před sněmovnu se žádostí o vyslovení důvěry. Získá-li důvěru, plnohodnotně se ujímá vlády.Přesněji řečeno, už po jmenování prezidentem nastupuje vláda do úřadu, kde střídá předchozí vládu. Bez důvěry sněmovny však postrádá politický mandát. Nezíská-li důvěru, prezident jmenuje nového premiéra a na jeho návrh novou vládu, která znovu žádá o důvěru. Pokud ji ani tentokrát nezíská, prezident jmenuje premiéra na návrh předsedy Poslanecké sněmovny. Nevysloví-li sněmovna důvěru ani takto jmenované vládě, prezident může naopak rozpustit samotnou sněmovnu.

Také v průběhu svého funkčního období může vláda předložit Poslanecké sněmovně žádost o vyslovení důvěry, otázku důvěry může spojit i s některým vládním návrhem zákona, který předkládá sněmovně k projednání, přičemž neschválením zákona sněmovna vysloví vládě nedůvěru. Typicky se tak může dít např. u návrhu státního rozpočtu nebo jiného předpisu, který vláda považuje za zásadní pro svoje setrvání a další naplňování své funkce či programu. Pokud sněmovna do tří měsíců neschválí žádné usnesení k takovému zákonu, může ji rovněž prezident rozpustit.

Sama Poslanecká sněmovna může z vlastní iniciativy vyjádřit vládě nedůvěru. Návrh na vyslovení nedůvěry však musí sněmovně předložit skupina nejméně 50 poslanců a k přijetí návrhu je nutný souhlas nadpoloviční většiny všech poslanců, tedy nejméně 101 hlas.

Chronologický přehled

Poslanecká sněmovna PČR, 1. volební období 1992–1996 Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky zahájila činnost po rozdělení Československa na své první schůzi hned 1. ledna 1993. Předtím působila jako Česká národní rada od červnových voleb 1992. V té době však šlo ještě o Československo. Vláda jmenovaná po volbách v roce 1992 a vykonávající svou funkci k datu vzniku České republiky se automaticky stala vládou samostatné České republiky. Václav Klaus ve vedení koaličního uskupení ODS a KDS vedl většinovou pravicovou vládu společně s KDU-ČSL a ODA.

Datum hlasování Typ Iniciativa Hlasování Hlasování: A – hlasující pro návrh, N – hlasující proti návrhu, Z – zdrželi se hlasování, celkem – počet všech hlasujících, kvórum – minimální počet hlasů potřebný pro schválení návrhu. Výsledek Poznámka A N Z celkem kvórum První vláda Václava Klause (2. července 1992 – 4. července 1996) Žádost o důvěru Řádná první žádost vlády jmenované po volbách do ČNR 105 63 27 195Stenoprotokol z 2. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 14. července 1992, 2. bod programu, návrh usnesení k vládnímu prohlášení. 98 Získala důvěru a ujala se vlády, od 1. ledna 1993 jako vláda České republiky Česká národní rada na své 2. schůzi projednala 13. a 14. července programové prohlášení vlády a přijala usnesení č. 30, jímž vyslovila důvěru vládě.Usnesení České národní rady z 2. schůze 14. července 1992 k Programovému prohlášení vlády. Součástí navrhovaného usnesení byla původně i doprovodná doporučení nebo požadavky směřované vládě,Stenoprotokol z 2. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 14. července 1992, 2. bod programu, návrh usnesení k vládnímu prohlášení. které však nebyly schváleny. Vláda během svého funkčního období nikdy z vlastní iniciativy nepožádala sněmovnu o vyslovení důvěry a ani ze strany sněmovny nebylo iniciováno hlasování o vyslovení nedůvěry.Kohoutek (2010), str. 32.

Poslanecká sněmovna PČR, 2. volební období 1996–1998 Poslanecká sněmovna zahájila činnost na své ustavující schůzi 25. června 1996. Vítězná ODS pod vedením Václava Klause sestavila opět pravicovou vládu společně s KDU-ČSL a ODA, která však oproti předchozímu volebnímu období nezískala ve sněmovně většinu. Po téměř jedenapůlročním vládnutí a tzv. sarajevském atentátu podala demisi. Byla ustavena „poloúřednická“ vláda vedená tehdejším guvernérem České národní banky Josefem Tošovským, která vládla do předčasných voleb v červnu 1998.

Datum hlasování Typ Iniciativa Hlasování Výsledek Poznámka A N Z celkem kvórum Druhá vláda Václava Klause (4. července 1996 – 2. ledna 1998) Žádost o důvěru Řádná první žádost vlády jmenované prezidentem po volbách 98 40 0 138Stenoprotokol z 3. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 25. července 2003, 1. bod programu, hlasování o žádosti vlády ČR o vyslovení důvěry. 70 Získala důvěru a ujala se vlády Projednání mělo proběhnout 16. července, ale předseda sněmovny a ČSSD Miloš Zeman si vyžádal programové prohlášení vlády a jednání o týden odložil. Sněmovna tak o žádosti vlády jednala až 24. a 25. července, když 23. července projednala jen program schůze a vyslechla projev prezidenta Václava Havla a úvodní příspěvek premiéra Václava Klause. Pro důvěru hlasovali všichni přítomní poslanci vládní koalice ODS, KDU-ČSL a ODA, proti celá KSČM a SPR-RSČ. Poslanci ČSSD před hlasováním opustili sál. Václav Exner (KSČM) navrhoval doprovodné usnesení s několika požadavky na vládu, které však sněmovna nepřijala.Stenoprotokol z 3. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 25. července 2003, 1. bod programu, hlasování o žádosti vlády ČR o vyslovení důvěry.Stenoprotokol z 3. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 25. července 2003, 1. bod programu, hlasování o žádosti vlády ČR o vyslovení důvěry. Vláda ještě v roce 1996 uvažovala o připojení žádosti o vyslovení důvěry k návrhu zákona o státním rozpočtu, ale nakonec k tomu nedošlo.LUPTÁKOVÁ, V. ODS chtěla spojit zákon o státním rozpočtu s projednáváním důvěry vládě. Hospodářské noviny [online]. 9. 10. 1996. Cit. In: Kohoutek (2010), str. 33. V květnu 1997 chtěli poslanci KSČM a SPR-RSČ podat návrh na vyslovení nedůvěry, ale bez podpory ČSSD nedali dohromady potřebných 50 navrhovatelů.ČSSD odmítla vyslovit vládě nedůvěru. Právo [online]. 14. 5. 1997. Cit. In: Kohoutek (2010), str. 33.Linhart (2012), str. 40. Žádost o důvěru Vláda požádala o důvěru po provedení personálních změn ještě dříve, než poslanci ČSSD iniciovali hlasování o vyslovení nedůvěry.Kohoutek (2010), str. 33. 101 99 0 200 101 Získala důvěru Sněmovna o žádosti jednala na své řádné 11. schůzi. Pro vyslovení důvěry hlasovali všichni poslanci vládní koalice ODS, KDU-ČSL a ODA a podpořil je také nezařazený Jozef Wagner (dříve ČSSD) za slib, že bude sněmovna moci kontrolovat privatizaci bank. Proti hlasovali zbývající poslanci ČSSD a nezařazená Marie Noveská (dříve ČSSD), spolu s KSČM a SPR-RSČ. Na podzim 1997 znovu ČSSD zvažovala návrh na vyslovení nedůvěry, ale nepodala jej.Kohoutek (2010), str. 34. Vláda Josefa Tošovského (2. ledna 1998 – 22. července 1998) Žádost o důvěru Žádost vlády jmenované prezidentem po demisi předchozí vlády 123 71 3 197 99 Získala důvěru a ujala se vlády Sněmovna jednala o důvěře na své 19. schůzi 27. a 28. ledna 1998. Pro vládu hlasovala jednotně KDU-ČSL, ČSSD, US, většina ODA a trojice nezařazených poslanců Andrej Gjurič, Marie Noveská a Jozef Wagner. Proti vládě svorně KSČM, SPR-RSČ a většina ODS. Za ODS byli pro jen Petr Pleva a Josef Holub, další tři se zdrželi hlasování a tři se hlasování nezúčastnili.

Už v prosinci předložila ČSSD návrh ústavního zákona, který jednorázově zkracoval volební období současné sněmovny a určil datum voleb nejpozději do konce června 1998. Návrh byl přijat a 1. dubna vydán jako č. 69/1998 Sb.

Poslanecká sněmovna PČR, 3. volební období 1998–2002 Poslanecká sněmovna zahájila činnost na své ustavující schůzi 15. července 1998. Z mimořádných voleb vzešla vítězně ČSSD, levice však nezískala ve sněmovně většinu a ani strany pravice a středu se na společném vládnutí nedokázaly dohodnout. Vznikla tak „jednobarevná“ sociálně demokratická menšinová vláda Miloše Zemana, která vládla díky tzv. opoziční smlouvě s ODS.

Datum hlasování Typ Iniciativa Hlasování Výsledek Poznámka A N Z celkem kvórum Vláda Miloše Zemana (22. července 1998 – 15. července 2002) Žádost o důvěru Řádná první žádost vlády jmenované prezidentem po předčasných volbách 73 39 24 136 69 Získala důvěru a ujala se vlády Vyslovení důvěry bylo jako první bod pořadu 3. schůze sněmovny projednáno ve dnech 18. a 19. srpna. Celá KDU-ČSL a nově zvolená US hlasovaly proti, KSČM se zdržela hlasování a ODS před hlasováním opustila sál, aby snížila počet hlasů potřebných ke schválení. Pro vyslovení důvěry tak hlasovalo jen 73 poslanců ČSSD (s výjimkou nepřítomného Jana Kostrhuna), což však ke schválení stačilo. Součástí tzv. opoziční smlouvy mezi ODS a vládnoucí ČSSD bylo ujednání, že ODS v průběhu celého volebního období nepodá žádný návrh na vyslovení nedůvěry. Ani vláda z vlastní iniciativy nepožádala sněmovnu o vyjádření důvěry. A to ani když ji k tomu po krajských a senátních volbách roku 2000 vyzývala Čtyřkoalice.

Poslanecká sněmovna PČR, 4. volební období 2002–2006 Poslanecká sněmovna zahájila činnost na své ustavující schůzi 9. července 2002. Levicové strany ve volbách získaly pohodlnou většinu. Sociálně demokratický premiér Vladimír Špidla sestavil „středovou“ vládní koalici s KDU-ČSL a US-DEU, která měla ve sněmovně těsnou většinu. Po neúspěchu ČSSD v evropských volbách podal Vladimír Špidla demisi a s ním skončila i vláda. Následovala vláda Stanislava Grosse, která však odstoupila po necelých 9 měsících kvůli vládní krizi spojené s majetkovou aférou premiéra. Na zbývající období do řádných voleb ji nahradila vláda Jiřího Paroubka.