náhled|Soška zobrazující Usira, který se nachází na pilíři vyrobeném z lapis lazuli. Po pravé straně stojí jeho manželka Eset a na straně druhé jejich syn Hor Mýtus o Usirovi je nejvýznamnější, nejvlivnější a z hlediska dnešních vědeckých poznatků nejrozsáhlejší mýtus staroegyptské mytologie. Doložen je nejpozději od doby 5. dynastie a následně byl nepřetržitě rozvíjen až do zániku staroegyptské civilizace, tedy po dobu téměř 3 tisíciletí. Ve své rozvinuté podobě vypráví o bohu Usirovi – dobrotivém prvním panovníkovi Egypta, o jeho úkladném zavraždění žárlivým bratrem Sutechem usilujícím o uzurpaci královské moci, o Usirově dočasném oživení zásluhou magické moci jeho oddané manželky Esety, takže spolu mohli zplodit svého syna Hora jako otcova mstitele, a o odplatě, kterou Hor po strastiplném dětství s Esetinou pomocí uskutečnil a přemožením Sutecha získal pro sebe královskou moc jako její legitimní dědic a pro svého otce Usira definitivní vítězství nad smrtí a proměnu ve věčného vládce podsvětí. Jednotlivé dějové linie mýtu jsou ovšem ve skutečnosti relativně samostatnými příběhy, takže moderní badatelé někdy celek vyprávění, systematizovaný ostatně teprve na přelomu 1. a 2. století, označují přesněji jako usirovský mytologický cyklus.
Mýtus, respektive jeho nejstarší základ, byl primárně součástí královské ideologie. Zde v kontextu egyptské představy o pohřbu zemřelého panovníka jako prostředku jeho vstupu mezi bohy vysvětloval božskou podstatu královské moci a její kontinuity prostřednictvím řádného pozemského následnictví, jimiž podle Egypťanů bylo zaručováno trvání kosmického a politického řádu světa a jeho vítězství nad silami chaosu; pravděpodobně z tohoto důvodu byl i začleněn do kosmologicko-kosmogonické nauky o iunském Devateru. Měl tedy, jako manifestace panovníkova výlučného postavení ve vztahu k božskému světu, „zcela výraznou politickou dimenzi a právem může být označen za mytické vyjádření egyptské státní myšlenky.“ Ačkoli tento rozměr mýtu byl v oficiálním náboženství stále nepřetržitě přítomen, přičemž o jeho životnosti svědčí opakované adaptování na měnící se společenské poměry (aktivně jej využívali např. ještě Ptolemaiovci), začal být od První přechodné doby a zejména pak od Střední říše pravděpodobně v souvislosti s probíhajícími společenskými změnamiAnthes, str. 44n. podíl na Usirově překonání smrti vztahován nejen na krále, ale na všechny zemřelé.
Svou základní podobu získal mýtus o Usirovi během Mnoho z jeho prvků vzniklo z náboženských představ, avšak konflikt mezi Sutechem a Horem mohl být částečně inspirován boji z období rané egyptské historie či prehistorie. Odborníci (např. John Gwyn Griffiths a Kurt Sethe) se pokoušeli rozpoznat přesnou povahu událostí, které daly vzniknout tomuto příběhu, avšak nedosáhli žádného definitivního závěru.
Části mýtu se vyskytovaly v celé řadě egyptských textů, od pohřebních textů a zaříkávadel až po krátké příběhy. Příběh je tak podrobnější a ucelenější než jakýkoliv jiný staroegyptský mýtus. Přesto žádný pramen nepřináší příběh v celé své délce a jednotlivé zdroje se ve svých verzích velmi liší. Řecké a římské spisy, zvláště pak Moralia od řeckého spisovatele Plútarcha, poskytují více informací, avšak nemusí vždy správně nahlížet na egyptskou víru. Díky těmto spisům zůstal mýtus o Usirovi zachován i poté, co zaniklo staroegyptské náboženství a znalost tehdejšího písma byla zapomenuta.
Výskyt mýtu Mýtus o Usirovi byl ve starověkém Egyptě velmi významným náboženským příběhem, který byl velmi populární i mezi prostým obyvatelstvem. Svoji popularitu si příběh získal díky své základní náboženské myšlence, podle které mohl každý zemřelý člověk dosáhnout příjemného posmrtného života. Dalším důvodem byla odlišnost od většiny dalších staroegyptských mýtů, neboť hlavní postavy a jejich emoce připomínaly spíše životy skutečných lidí, což dělalo příběh ještě poutavějším. Důraz byl kladen především na silný smysl pro rodinu, věrnost a oddanost. Díky těmto prvkům se mýtus vyskytoval v egyptských textech častěji než jiné mytologické příběhy, a odkazy na něj lze objevit ve vícero literárních stylech. Tyto texty rovněž poskytují nezvykle velké množství detailů, zatímco ostatní egyptské mýty jsou kusé a nejasné. Usirův mýtus je do jisté míry rovněž útržkovitý, avšak jednotlivé fragmenty tvoří dohromady celý příběh.
náhled|vlevo|Texty pyramid ve Venisově pyramidě; 5. dynastie Nejstarší zmínky o mýtu se objevují v Textech pyramid, prvních egyptských pohřebních textech, kterými se koncem začaly zdobit zdi pohřebních komor v pyramidách. Tyto texty, které se skládaly z různých říkadel a „říkání“, však mohly pocházet z ještě ranějšího období. Zaměřovaly se mimo jiné na posmrtný život krále, který byl v dané pyramidě pochován, takže často odkazovaly na Usirův mýtus, který byl úzce spojen s majestátem a posmrtným životem. Součástí Textů pyramid byla hlavní dějová linie příběhu, která vyprávěla o smrti a vzkříšení Usira a sporu mezi Horem a Sutechem.
Stejné části příběhu, které byly zmiňovány v Textech pyramid, se rovněž vyskytovaly v pohřebních textech pocházejících z pozdější doby. Příkladem jsou Texty rakví z období Střední říše (2055–1650 př. n. l.) a Kniha mrtvých z Nové říše (1550–1069 př. n. l.). Většina z těchto literárních děl byla dostupná pro širokou veřejnost, takže spojení mezi Usirem a smrtí, které v nich bylo zmiňováno, se již nevztahovalo pouze na královskou rodinu.David, s. 101, 160.
Nejucelenější přehled Usirova mýtu je zaznamenán ve Velkém hymnu na Usira pocházejícího , který nabízí obecný přehled celého příběhu, avšak obsahuje minimum detailů. Dalším důležitým pramenem je Mennoferská kosmologie zaznamenaná na Šabakově desce, jejíž náboženské texty rovněž zmiňují Usirovu smrt a stejně tak i spor mezi Horem a Sutechem. Mýtu o Usirovi se věnuje hlavní část textu, která popisuje rozdělení Egypta na království Hora a Sutecha, které bylo později sjednoceno Hor–Ahem z Mennoferu.David, s. 96. Kvůli svému archaickému jazyku byl tento text dlouhou dobu datován do období Staré říše (2686–2125 př. n. l.) a byl považován za zdroj informací o raných vývojových fázích mýtu. Avšak během sedmdesátých let dvacátého století bylo zjištěno, že text pochází z mnohem pozdější doby a nejstarší možný datum vzniku je období vlády , faraona 19. dynastie. Dalším významným zdrojem informací o tomto mýtu jsou Usirovy rituální texty, které byly objeveny na zdech egyptských chrámů. Nejstarší z nich pocházejí z období Nové říše a nejmladší z Ptolemaiovské doby (332–30 př. n. l.).David, s. 156.
Mýtus byl taktéž součástí léčivých kouzel, která byla využívána všemi Egypťany bez rozdílu jejich sociálního postavení. Tato magická zaříkávadla byla zdrojem důležité části mýtu, podle které byl Hor otráven či jinak nemocen a jeho matka Eset ho léčila. Kouzla ztotožňovala nemocnou osobu s Horem, která tak mohla těžit z Esetiny léčivé síly. Kouzla jsou známa z kopií papyrů, které sloužily jako instrukce k rituálnímu léčení, a zvláštního typu kamenné stély, která bývá nazývána cippus. Lidé, kteří hledali uzdravení, nalili vodu přes tyto cippi a věřili, že získá léčivou sílu obsaženou v textech. S nadějí, že vyléčí všechny jejich neduhy, ji následně vypili. Obdobný příběh, kdy bylo dítě zachráněno pomocí kouzel, byl zaznamenán na rituální hůlce pocházející z období Střední říše, což bylo o několik století dříve, než se začaly objevovat kouzla spojující tento námět s Horem a jeho matkou Eset.
Jednotlivé pasáže se taktéž objevovaly v žánru zábavné literatury. Mezi těmito texty vyčnívá mytologická povídka „Příběh bojů Hora se Sutechem“, která vtipně líčí několik epizod zaměřených na souboj dvou zmíněných bohů. Tento příběh, který byl zapsán na prvních šestnácti stranách papyru známého jako „Chester Beatty I“, je datován do období .Lichtheim II, s. 197, 214. Egyptolog Donald Redford popisuje božstva, jak jsou v tomto díle vylíčena, následovně: „Hor se jeví jako fyzicky slabá, avšak chytrá postava, Sutech jako silák s omezenou inteligencí, Re-Harachtej jako předpojatý rozmrzelý soudce a Usir jako sarkastický mrzout.“ Přes všechny tyto atypické povahové rysy obsahuje dílo velké množství těch nejstarších epizod a mnoho událostí je seřazeno ve stejném pořadí, jako tomu bylo v dílech z pozdější doby, což naznačuje, že tradiční sled událostí byl tvořen v době vzniku tohoto příběhu.Redford, s. 294–295.
Spisovatelé ze starověkého Řecka a Říma, kteří se zabývali popisem egyptského náboženství, zasvětili mnoho svých děl právě mýtu o Usirovi. Významný antický historik Hérodotos, který žil v pátém století před naším letopočtem, zmínil část Usirova mýtu ve svém díle „Dějiny“ a rovněž Diodóros Sicilský, který žil o čtyři staletí později, se ve své knize „Bibliotheca historica“ zabýval egyptskými mýty.Pinch, s. 34–35, 39–40. Nejdetailněji byl však tento příběh zpracován v díle „O Ísidě a Osiridovi“, které bylo sepsáno řeckým spisovatelem Plútarchem.Tobin, s. 22. A právě Plútarchova verze staroegyptského mýtu bývá v moderní literatuře zmiňována nejčastěji.Pinch, s. 41. Díla těchto antických autorů však mohou nabízet velmi zkreslený pohled na staroegyptskou víru. Příkladem může být právě dílo „O Ísidě a Osiridovi“, které obsahuje mnoho interpretací egyptské víry ovlivněných řeckou filosofií. Egyptolog John Gwyn Griffiths byl přesvědčen, že několik prvků tohoto díla vycházelo z řecké mytologie a že příběh jako celek nebyl založen na egyptských zdrojích.Plútarchos, s. 51–52, 98. Jeho kolega John Baines naopak tvrdí, že Plútarchos mohl čerpat informace pro svůj příběh z egyptských chrámů, které byly postupem času zničeny.
Příběh Usirova smrt a vzkříšení Na začátku příběhu vládl Egyptu Usir, který svůj majestát zdědil od svých předků, jejichž rodová linie sahala až ke stvořiteli světa, bohu Atumovi. Jeho manželkou byla Eset, která byla, společně se svými sourozenci Sutechem, Nebthet a svým chotěm Usirem, potomkem boha země Geba a bohyně nebes Nut. O samotném Usirově panování toho není příliš známo, neboť mýtus je zaměřen především na jeho smrt a události, které po ní následovaly.Pinch, s. 75–78. Usir byl spojován s životadárnou mocí, spravedlivým panováním a vládou v souladu s řádem (maat), důležitým principem egyptského náboženství, jehož údržba byla základním cílem celé staroegyptské kultury.Pinch, s. 159–160, 178–179. Jeho bratr Sutech byl naopak úzce spojován s násilím a chaosem. Usirova vražda tak byla považována za souboj mezi řádem a chaosem.
V několika verzích Usirova mýtu byl zmíněn i Sutechův motiv k vraždě. Podle Textů pyramid se Sutech mstil za to, že byl Usirem nakopnut,Pinch, s. 78. zatímco podle textů z Pozdní doby (664–332 př. n. l.) byl Sutech rozhořčen tím, že měl Usir milostný poměr s jeho chotí Nebthet, která byla zároveň jejich společnou sestrou. Samotná vražda je v pramenech velmi často zmiňována, avšak v žádném z nich není přesně popsána. Důvodem může být víra starověkých Egypťanů, kteří věřili, že psaný text má takovou moc, že může ovlivnit reálné dění, a proto se přímým popisům negativních událostí, jako byla například Usirova smrt, vyhýbali.Pinch, s. 6, 78. Některé prameny dokonce jeho smrt popíraly.Griffiths (1960), s. 6. V některých případech texty naznačují, že Sutech na sebe vzal podobu divokého zvířete (například krokodýla či býka) a následně Usira zabil. Podle dalších zdrojů bylo jeho tělo vhozeno do vody či se dokonce utopil. Z posledně zmiňované možnosti vznikla mezi Egypťany pověra, podle které se člověk utonulý v Nilu stal svatým. Neměnil se však pouze způsob smrti, ale v některých textech se lišila i identita oběti. V některých případech byl za zavražděného považován bůh Haroeris (starší forma boha Hora). Jeho smrt následně pomstil bůh Hor, který byl podle příběhu synem Haroerida a Eset.