Berežany (, ) jsou město (do července 2020 město oblastního významu) v Ternopilské oblasti na Ukrajině. V roce 2022 v nich žilo zhruba 17 tisíc obyvatel. Leží zhruba 50 kilometrů od Ternopilu a zhruba 100 kilometrů od Lvova.
Berežanská městská územní hromada () je územní hromada s administrativním centrem v Berežanech. Žije v ní 28 838 obyvatel. V této hromadě je město Berežany a tato sídla: Bišče (Біще), Kuropatnyky (Куропатники), Nadrične (Надрічне), Posuchiv (Посухів), Šybalyn (Шибалин), Urmaň (Урмань), Žovnivka (Жовнівка), Žukiv (Жуків). Místní části
Berežany (18 116 obyvatel) Lysnyky (Лісники) (985 obyvatel) Raj (Рай) (757 obyvatel)
Historie První písemná zmínka o obci pochází z roku 1374, kdy haličský a lodoměřský místodržící Vladislav II. Opolský daroval vesnici Berežany ruskému bojarovi Vasko Teptukoviči. Krátce poté se stala součástí Polska a přešla do vlastnictví šlechtického rodu z Bučače (později rod Sieniawski). Poté, co 19. května 1530 významný vojenský důstojník a politik Mikołaj Sieniawski přesunul do Berežan sídlo rodu, král Zikmund I. Starý udělil obci (na základě magdeburského práva) městská práva.
V 17. století hrad v Bereżanech opakovaně vzdoroval kozácké, tatarské a osmanské armádě.
17. – 20. září 1698 – rada Senátu Polské republiky rozhodla v Bereżanech o ukončení války s Osmanskou říší.
Po prvním dělení Polska (v letech 1772-1918) byly Berežany krajské město v Haličsko-vladiměřské království v rámci habsburské monarchie, říše Rakouska a od roku 1866 Rakousko-Uherska. Kolem roku 1900 žilo v Bereżanech 4 600 Poláků, 3 100 Rusínů a 5 300 Židů.
V roce 1805 bylo Bereżanech zřízeno gymnázium.
V letech 1916–1917, během 1. světové války, v oblasti Berzeżan probíhaly boje mezi ruskou a rakousko-uherskou armádou.
Od 15. března 1923 do 16. srpna 1945 byly Berežany součástí Polska.
Od roku 1939 do roku 1941 to bylo město pod sovětskou okupací; v tento den probíhaly deportace lidí (hlavně Poláků) hluboko do SSSR. V posledních dnech června 1941 zavraždili důstojníci NKVD ve věznici 174 až 300 vězňů. Mrtvoly zavražděných byly pohřbeny na hradě nebo vhozeny k řece Złota Lipa. Přežilo 80 až 107 vězňů, protože nálet Luftwaffe způsobil útěk stráží. Nález těl obětí NKVD vyvolal 6. července 1941 pogrom proti Židům, kteří byli obviněni ze sympatií s bolševismem. Během pogromu bylo zabito 250-300 lidí.
V letech 1941–1944 bylo město pod německou okupací. V Berežanech bylo ghetto; odhaduje se, že zde zemřelo 5,5-6,5 tisíce lidí.
V letech 1945-1991 bylo město na území Ukrajinské SSR v hranicích SSSR.
V roce 1946 došlo k vysídlení Poláků k novým hranicím Polska
Od roku 1991 je město na území samostatné Ukrajiny.
Rodáci Aleksander Brückner – polský slavista Edward Śmigły-Rydz – polský voják a politik Samuel Hirsch Margulies – židovský ortodoxní rabín a učenec (1858–1922). V roce 1890 se stal hlavním rabínem ve Florencii, v r. 1899 ředitelem jediného rabínského semináře v Itálii (Collegio Rabbinico Italiano), který se díky němu stal nejvýznamnějším centrem židovské kultury v Itálii. Zseni Jungová – maďarská fotografka
Osobnosti Jan Evangelista Kosina, český pedagog, filolog, publicista a spisovatel. Мазурак Я. Бережанщина літературна. Біографічний довідник. — Бережани—Тернопіль: Вектор, 2014. — 278 с. — С. 72. — (Бережанська енциклопедія в іменах. Кн. 1). Anton Liška — středoškolský učitel, básník, ředitel berežanského gymnáziaБАРНА, В. Лішка Антон In Ternopilský encyklopedický slovník. Тернопіль : Видавничо-поліграфічний комбінат «Збруч», 2005. t. 2 : К — О. 696 s. . S. 382. (ukrajinsky)
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Města v Ternopilské oblasti Kategorie:Města oblastního významu Kategorie:Hromady v Ternopilské oblasti Kategorie:Halič