Rozářín (někdy též Rozařín, dříve také Rozárov, Rosálov, německy Rosalienfeld) je vesnice, součást obce Moutnice v okrese Brno-venkov v Jihomoravském kraji. Nachází se v severní části obce a se zástavbou původních Moutnic je zcela srostlý, nicméně jeho náves je zřetelně zachovaná, podél silnice II/380 na Telnici, která z ní v půli odbočuje.

Historie Rozářín vznikl parcelací moutnického dvora na pravém břehu Moutnického potoka v roce 1784 na pastviskách zvaných výhon. Údajně původními obyvateli byli lidé z Roudnicka v Čechách. Jméno osady vzniklo na památku převorky bývalého kláštera dominikánek u sv. Anny v Brně, Anny Štefany Schneiderové (1743–1801), která během sedmileté války vypomáhala chudým. Za patronku byla zvolena sv. Rozálie Palermská.

Bylo zde postaveno 20 domů. První zdejší dům patřil Josefu Havránkovi, čp. 11. Číslování domů šlo po popořadě od jihozápadu až po čp.10 a poté po druhé straně ulice od severovýchodu směrem k jihu počínaje domem čp.11. Mezi domovními čísly 15 a 16 měla být tak široká ulice, jako je mezi domy 5 a 6. Číslo 14 mělo stát na Haltýři (přírodní zásobárna vody), ale kvůli velké mělčině a podmáčené půdě, muselo být posunuto.

Roku 1846 uzavřela obec s Ignácem Polákem z Klobouk u Brna pachtovní smlouvu na pozemky, kde nechal vystavět větrný mlýn. Dlouholetým mlynářem byl Jan Svoboda, původem z Ježova.

V letech 1850–1869 byl Rozářín spojen s blízkými Moutnicemi, jinak se jednalo o samostatnou obec. Počet obyvatel se postupně zvětšoval, rozrůstala se také zástavba, takže Rozářín s Moutnicemi již v 19. století srostl. V roce 1880 zde bylo 41 domů a 251 obyvatel.

O opětovném spojení s Moutnicemi se jednalo od roku 1946, nakonec k němu došlo 25. června 1951.Úřední list republiky Československé, II. díl ediktální (oznamovací), ročník 1951, číslo 158, str. 1757, vydáno v Praze dne 11. července 1951 Vzhledem k tomu, že nebylo v té době v Rozáříně více než 100 popisných čísel, bylo ke každému domu jen přičteno číslo 200, aby bylo přečíslování co nejjednodušší. Původní rozářínské čp. 1 se tak změnilo na moutnické čp. 201, atd. Roku 1992 Rozářín zanikl i katastrálně, když bylo jeho území začleněno do katastru Moutnic. Není ani základní sídelní jednotkou. Právě na jeho návsi však paradoxně sídlí moutnický obecní úřad.

Pamětihodnost Na původní rozářínské návsi se nachází hranolová zvonice, která je zasvěcena sv. Rozálii Palermské. Postavena byla v roce 1905. Nepravidelně se zde ručně zvonívalo například v případě úmrtí a později pravidelně tzv. klekání. Na kapli bylo namalované místní lidové zdobení, které vytvořil Jan Holeček (1934–2022). Roku 2008 kaple prošla rozsáhlou rekonstrukcí a bylo zavedeno satelitní řízení zvonění.

Obyvatelstvo + Vývoj počtu obyvatel a počtu domů (sčítání lidu) Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021 Počet obyvatel Počet domů

Zajímavosti

Rozárovský zázrak Po bitvě u Hradce Králové se pruská armáda, konkrétně 1. pěší pluk, postupně přesunul na jihovýchod směrem k Mikulovu. Na mapě od generála Gustava von Kessel je zaznačen průběh pochodu. Trasa vedla také přes Moutnice a Rozařín. Vojáci zde byli ubytování, jak svědčí ústní podání -předávané z generace na generaci – od Anežky Springinsfeldové roz. Buchtové (1841 – 1877) a její dcery Apolonie Havránkové (1866 – 1952).

Vzhledem k velkému počtu osob a nedostatečným hygienickým podmínkám se začala šířit epidemie cholery na území Moravy. Moutnice, Jalovisko, Měnín, Telnice, Třebomyslice, Žatčany, Nesvačilka Těšany, Šitbořice a Křepice jsou sousední obce Rozařínské osady. Všechny tyto vesnice evidovaly mrtvé nakažené tímto onemocněním. Pouze v Rozaříně nebyl ani jeden občan nakažen, jak je uvedeno v matrice zemřelých a v kronice. Tato skutečnost je připisována přímluvě sv. Rozálie, jež je ochránkyní proti nakažlivým nemocem. Zajímavostí je i fakt, že místní farníci pořídili do farního chrámu obraz teto světice z roku 1865, tedy rok před vypuknutím zmíněné cholery.

Obrázek rozařínské kapličky Někdejší učitel Jan Unger pobýval se svoji ženou Ludmilou roz. Rosenbaumovou v Rozaříně č.p. 16 přímo naproti kapličky. Malíř Oldřich Rosenbaum, bratr zmíněné Ludmily, zde sestru se švagrem navštěvoval. Během jeho pobytu nakreslil obraz kapličky v Rozaříně, akvarel 22x22 cm a také kapličku zakreslil do místní kroniky. Manželé Ungerovi si obraz vzali s sebou na další působiště. V soupisu uměleckého majetku byl evidován v Uherském Hradišti.

Jan Unger působil v Olomouci, kde byl zatčen, kvůli aktivní činnosti v Sokolu. Zemřel roku 1942 v Osvětimi.

Zda obraz stále existuje není doposud známo. Moravské galerie jej ve svých soupisech nemají.

Osobnosti František Diebl (1770–1859), zemědělský odborník, pedagog, novinář, v Rozáříně žil v letech 1850–1852 Filip Lejska (1828–1900), autor Pamětní knihy slavné obce Rozařínské, moutnický rodák, zemřel v Rozáříně Marie Heliana Havránková (1906–1980), řeholnice, Kongregace Milosrdných sester svatého Karla Boromejského, rozařínská rodačka Rudolf Hrdý (1917–1996), vězněn v koncentračním táboře Mauthausen, rozářínský rodák František Havránek (1918–1944), podplukovník letectva, rozářínský rodák Rudolf Mašek (1918–1942), podplukovník letectva, rozářínský rodák Josef Dohnálek (1935–2005), pedagog, ředitel gymnázia, starosta Boskovic, rozářínský rodák

Galerie

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Moutnice Kategorie:Vesnice v okrese Brno-venkov Kategorie:Sídla v Dyjsko-svrateckém úvalu Kategorie:Zrušená katastrální území v Jihomoravském kraji