Beta Hydrae (β Hydrae, zkráceně β Hya) je vizuální dvojhvězda v souhvězdí Hydry. Její celková zdánlivá hvězdná velikost je přibližně 4,28 mag. Paralaxa uváděná pro Beta Hydrae odpovídá vzdálenosti asi 310 světelných let od Slunce. Jasnější složka je chemicky pekuliární hvězda spektrální třídy B a proměnná hvězda typu Alfa² Canum Venaticorum.
Pozorování dvojice Na obloze tvoří Beta Hydrae těsnou dvojici složek A a B, jejichž hvězdné velikosti v pásmu V uvádí databáze SIMBAD jako 4,69 a 5,47 mag. Pouhým okem se jeví jako jediný světelný bod; k jejich oddělení je nutný dalekohled s dostatečnou rozlišovací schopností.
Washingtonský katalog dvojhvězd eviduje dvojici pod označením HJ 4478. Jeho souhrnný záznam zahrnuje pozorování od roku 1834 do roku 2023; pro poslední měření uvádí úhlovou vzdálenost 0,60″ a poziční úhel 62°. Za předpokladu společné vzdálenosti obou složek přibližně 95 pc odpovídá tento rozestup na obloze promítnuté vzdálenosti asi 57 astronomických jednotek. Tento geometrický přepočet neurčuje skutečnou délku velké poloosy dráhy ani sám o sobě nedokládá gravitační vazbu složek.
Paralaxa z nové redukce měření družice Hipparcos činí (10,53±0,60) mas, tedy milivteřin oblouku. Z její převrácené hodnoty vychází vzdálenost (95,0±5,4) pc, neboli (310±18) světelných let; nejistota je zde přepočtena lineárním přenosem chyby paralaxy.
Spektrum a fyzikální vlastnosti Spektrum jasnější složky je chemicky pekuliární, zejména se zesílenými čarami křemíku. Katalog GCVS uvádí klasifikaci B9 IIIp(Si), v níž třída svítivosti III označuje obra. Podrobnější klasifikace Garrisona a Graye z roku 1994 však zní kB8hB8HeA0VSi. Rozlišuje vzhled čáry K vápníku, čar vodíku a helia: první dvě odpovídají typu B8, zatímco heliové čáry typu A0. Obsahuje také třídu svítivosti V, užívanou pro hvězdy hlavní posloupnosti. Zařazení této chemicky neobvyklé hvězdy se tedy mezi klasifikačními pracemi liší.
Sikora a kolegové ve studii z roku 2019 odvodili pro HD 103192 efektivní teplotu (11 750±380) K a poloměr (3,86±0,38) poloměru Slunce. Uvádějí logaritmus bolometrického zářivého výkonu v poměru ke sluneční zářivosti , což odpovídá přibližně 257násobku výkonu Slunce. Jde o výkon vyzářený ve všech vlnových délkách.
Z evolučních modelů tatáž práce odhadla hmotnost na hmotnosti Slunce a stáří přibližně na 180 milionů let. Jde o modelové odhady pro katalogový objekt HD 103192, nikoli o hmotnosti obou složek změřené z jejich vzájemného oběhu.
Proměnnost a rotace Hlavní složka patří mezi magnetické chemicky pekuliární hvězdy. U proměnných hvězd typu Alfa² Canum Venaticorum souvisejí změny jasnosti s rotací: oblasti s odlišným chemickým složením se na viditelné polokouli střídají a mění rozložení vyzařované energie ve spektru.
GCVS uvádí maximální jasnost soustavy 4,27 mag, amplitudu 0,04 mag a periodu 2,344 dne. To odpovídá rozsahu přibližně 4,27–4,31 mag, tedy změnám obtížně postřehnutelným pouhým okem. Přehled Sikory a kolegů z roku 2019 naproti tomu přejímá od Manfroida a Rensona rotační periodu (2,35666±0,00002) dne. Tato perioda popisuje otáčení proměnné složky, nikoli oběh dvojhvězdy.
Označení Beta Hydrae je Bayerovo označení hvězdy. Historicky se používalo také Flamsteedovo označení 28 Crateris, vztahující se k souhvězdí Poháru. Wagmanův přehled historických identifikací výslovně ztotožňuje 28 Crateris s Beta Hydrae, tedy HR 4552.
V kultuře V vědeckofantastickém románu Muž v labyrintu Roberta Silverberga se objevuje fiktivní planeta Beta Hydra IV.
Odkazy Reference
Související články Seznam hvězd
Externí odkazy Beta Hydrae v databázi SIMBAD
Kategorie:Hvězdy v souhvězdí Hydry Kategorie:Dvojhvězdy Kategorie:Proměnné hvězdy Kategorie:Objekty v katalogu Henryho Drapera Kategorie:HR objekty Kategorie:Objekty v katalogu 2MASS Kategorie:Objekty v katalogu Hipparcos Kategorie:Objekty v Bayerově katalogu Kategorie:Objekty ve Flamsteedově katalogu