Otakar Zich (25. března 1879 Městec KrálovéMatriční záznam o narození a křtu – 9. července 1934 Ouběnice u Benešova) byl český skladatel a estetik.
Život V letech 1897–1901 poslouchal na pražské filozofické fakultě přednášky z matematiky, fyziky a estetiky. Byl žákem vynikajícího estetika Otakara Hostinského a chráněnec obrazoboreckého muzikologa a kritika Zdeňka Nejedlého.Locke, B: Opera and Ideology in Prague: Polemics and Practice at the National Theater, 1900–1938
V letech 1903–1906 vyučoval fyziku a matematiku na střední škole v Domažlicích. V letech před první světovou válkou Zich žil v Praze, kde se aktivně podílel na hudebním životě jako kritik. Z této funkce podporoval snahy Nejedlého pro-smetanovské kliky proti intelektuálním zastáncům Antonína Dvořáka, zejména během tzv. Dvořákovy aféry v letech 1911–1914, kdy zpochybňoval uměleckou integritu Dvořákovy kompozičního jazyka.Zich, O: "Dvořákova umělecká tvorba," 1911 Tyto aktivity pevně spojily Zicha s akademickým okruhem Nejedlého na Univerzitě Karlově, kde se roku 1911 habilitoval z estetiky. V letech 1919–1923 dojížděl z Prahy do Brna, kde na Masarykově univerzitě zřídil a vedl filozofický seminář. Přednášel zde nejen z dějin filozofie, ale také a především z psychologie a estetiky. Roku 1924 byl jmenován profesorem estetiky na Univerzitě Karlově, kde obnovil a až do své smrti roku 1934 vedl estetický seminář.Kovárna, František: „Učitel a přítel“ [nekrolog], Pražské noviny CCLV, 1934, č. 168, 24. 7., s. 3.
Zemřel v červenci 1934 a pohřben byl na Vinohradském hřbitově.
Styl Jako skladatel byl Zich z velké části samoukem, ačkoli bychom ho mohli označit za pokračovatele post-smetanovské linie českých skladatelů (mezi něž patřili také Zdeněk Fibich, Josef Bohuslav Foerster a Otakar Ostrčil, kteří byli všichni nějakým způsobem spojeni s Nejedlým). Jeho hlavními příspěvky ke koncertnímu životu v Praze byly opery Malířský nápad (1908), Vina (1915) a Preciézky (na Zichův vlastní překlad Molièreových Les précieuses ridicules, 1924). Také vytvořil několik sólových vokálních a sborových skladeb. Jeho hudební styl je rozkročený mezi pozdním romantismem a raným neoklasicismem, spojujících hutnou orchestraci, Wagneriánské leitmotivy a mohutně lineárním kontrapunktem s hravou odezvou ve starších stylech.Locke, B: Opera and Ideology in Prague S výjimkou Preciézek a několika menších skladeb, většina Zichova díla nebyla publikována.
Kvůli jeho spojení s Nejedlým se představení Zichových skladeb část setkávala s chladným nepochopením meziválečné Prahy, kdy kritika oceňovala nové kompozice na základě faktické loajality. Zřejmě nejhoršího přijetí se dočkala premiéra Viny v roce 1922, kterou ultrakonzervativní kritik Antonín Šilhan napadl v urážlivém článku nazvaným Finis musicae (Konec hudby). Šilhanova argumentace se primárně zaměřovala na orchestrální partituru opery, kde kontrapunkt místy hraniční s atonalitou.<ref>Locke, B: Opera and Ideology in Prague</ref>
Zich je také autorem mnoho folklorních studií a knih o estetice: nejvýznamnější z nich jsou Estetické vnímaní hudby (1911) a Estetika dramatického umění (1931). V obou z nich zkoumá užití fenomenologie pramenící z díla Hegela a Husserla, na různé druhy dramatického umění, a jeho teorie jsou dodnes předmětem debat v současných českých akademických kruzích. Jako muzikolog se věnoval také studiu Smetanova života a díla, s četnými analytickými články v českojazyčných hudebních časopisech.
Hudební dílo (výběr)
Opery Malířský nápad op. 7 (podle Svatopluka Čecha, 1908) Vina op. 10 (podle hry Jaroslava Hilberta, 1911–1915, Státní cena za rok 1923) Preciézky op. 12 (aktovka podle Molièra, 1922–1924, Státní cena za rok 1927)
Kantáty Osudná svatba op. 1 (na lidové texty, 1905, orchestrální verze 1919) Pátý hrobeček op. 2 (1906) Zimní balada (text Jan Neruda, 1906) Polka jede op. 5 (text Jan Neruda, 1907) Romance o Černém jezeře op. 6 (melodram, Neruda, 1907)
Komorní skladby Česká suita pro housle a violoncello op. 14 (1928) Smyčcové trio e-moll op. 21 Klavírní trio e-moll (1902) Chodská suita op. 23 (oktet, rovněž úprava pro noneto)
Četné písně a sbory.
Literární dílo (výběr) O typech básnických, 1918 Sokolstvo z hlediska estetického, 1920 Symfonické básně B. Smetany, 1924 Estetika dramatického umění: Teoretická dramaturgie, 1931 Estetika hudby, 1981 Několik úvah z theorie hudby, Výroční zpráva c.k. vyššího gymnasia v Domažlicích za šk. r. 1903–04 a 1905–06. Poznámka k tzv. subjektivním spodním tónům, Česká mysl 1908 Z posledních let činnosti O. Hostinského, Česká mysl 1910 Estetické vnímání hudby. Psychologický rozbor na podkladě experimentálním, Česká mysl 1910 K psychologii uměleckého tvoření. Metodologická úvaha, Česká mysl 1911 Estetika na školách středních, Estetická příprava mysli, Úkoly české esthetiky, Česká mysl 1919 Umělecká etika, Česká mysl 1927 Rozhledy po estetice'', Česká mysl 1929
Odkazy
Reference
Literatura Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 2, s. 1717-1718, Academia Praha 2016, Československý hudební slovník osob a institucí II. (M–Ž), 1965, Státní hudební vydavatelství, Praha, s. 990 Ingo Stöckmann (ed.), Texte der formalistischen Ästhetik, De Gruyter 2019, . (německy)
Externí odkazy
Životopis
Kdo byl kdo v dějinách?
Kategorie:Čeští hudební skladatelé Kategorie:Čeští muzikologové Kategorie:Čeští estetikové Kategorie:Čeští operní skladatelé Kategorie:Narození 25. března Kategorie:Narození v roce 1879 Kategorie:Narození v Městci Králové Kategorie:Úmrtí 9. července Kategorie:Úmrtí v roce 1934 Kategorie:Úmrtí v Ouběnicích (Bystřice) Kategorie:Muži Kategorie:Pohřbení na Vinohradském hřbitově