alt=Velká patrová budova v charakteristickém čínském stylu se střechami se zvednutými rohy|náhled|Jedna z hlavních budov v areálu univerzity Kuo-c’-ťien v Pekingu náhled|Vstup do Císařské akademie v Hue, Vietnam Kuo-c’-ťien (, doslova „Dozor synů státu“) byla v době od 6. do začátku 20. století (rok zrušení 1907) vrcholnou vzdělávací institucí v Číně. Vznikla v říši Suej, zachována byla i v říších Tchang, Sung, Jüan, Ming a Čching. Poskytovala nejvyšší vzdělání, založené na studiu konfuciánského kánonu a dozírala nad výukou v místních státních školách. Studovali na ní vesměs synové aristokracie a úředníků, postupně i nadaní synové z lidu.

Nečínskými autory je chápána jako univerzita či akademie, nebo jako úřad řídící několik škol. V závislosti na pojetí je Kuo-c’-ťien překládáno jako Univerzita, Národní univerzita, Univerzita synů vlasti, Státní kolej, Státní škola, Císařská akademie. V druhém pojetí pak název zní Ředitelství vzdělávání, nebo Dozor knížecích synů.

Ředitelství Kuo-c’-ťien dozíralo na několik (v sedmém století sedm) škol v hlavním městě, především Školu synů státu (Kuo-c’-süe), Vysoké učení (Tchaj-süe) a Školu čtyř bran (S’-men-süe), v některých dobách také dohlíželo na regionální a místní školy. Od sungské do jüanské doby probíhalo postupné spojování škol a v říších Ming a Čching fungovala pod ředitelstvím už jen jedna škola Kuo-c’-süe (zpravidla překládaná jako Státní univerzita). Jména Kuo-c’-ťien, Kuo-c’-süe i Tchaj-süe se pak běžně zaměňovala. Studentů výše zmíněných škol byly tisíce, říkalo se jim „studenti státní univerzity“ (kuo-c’-ťien šeng, krátce ťien-šeng). Počátečním účelem škol byla příprava k úřední kariéře, od Sungů však tato cesta ke kariéře ztratila váhu na úkor úřednických zkoušek.

Ve Vietnamu existovala analogická škola (Císařská akademie Quốc Tử Giám) počínaje dynastií Lý.

Předchůdci Předchůdcem a později složkou Státní univerzity Kuo-c’-ťien bylo Vysoké učení Tchaj-süe (, doslova „Vysoké učení“, „Velké učení“), překládáno též jako Císařská akademie,Hardy, Kinney, s. 43. Státní univerzita či Dvorská akademie, vzniklé v polovině druhého století př. n. l. v říši Chan.

S tím, jak za císaře Wu-tiho (vládl 140–87 př. n. l.) chanská vláda ve větší míře odvozovala svou legitimitu od civilizačních hodnot, kladla větší důraz na kulturu a vzdělanost, včetně vzdělání úředníků. Roku 124 př. n. l. Wu-ti přidělil 50 studentů k pěti učencům po-š’ () úřadu Nejvyššího ceremoniáře (, Tchaj-čchang), aby se vzdělávali v konfuciánském kánonu. Tato skupina žáků a učitelů získala název Tchaj-süe, Vysoké učení, a přeměnila se v trvalou vzdělávací instituci. Z původně nevelké skupiny vzešel mnohatisícový ústav, za císaře Čcheng-ti (vládl 33–7 př. n. l.) měl 3000 studentů a stal se jedním z hlavních způsobů získávání úředníků. Vzkvétal i za Východních Chanů, po rozšíření roku 126 pojal na 30 tisíc studentů.

Už za Chanů se učení Tchaj-süe občas nazývalo Kuo-c’-süe (, Škola synů státu). Za Jižních a severních dynastií se oba názvy střídaly jako oficiální.Hucker (1985), s. 299. Postupně vzniklo několik škol nazývaných Tchaj-süe, Kuo-c’-süe, Kuo-süe, Škola čtyř bran (, S’-men-süe). Určeny byly pro syny a mužské příbuzné vysokých hodnostářů. Vláda říše Severní Čchi (550–577) školy vydělila z úřadu Nejvyššího ceremoniáře a seskupila je v nově zřízeném Dvoru vzdělávání (, Kuo-c’ s’).

Ředitelství vzdělávání Kuo-c’-ťien

Název náhled|vlevo|Brána do pekingského areálu univerzity Kuo-c’-ťien Kuo-c’-ťien (, doslova „Dozor synů státu“) je různými autory chápána buď jako akademie či univerzita rozdělená na fakulty, nebo jako úřad dohlížející na několik samostatných škol. V závislosti na pojetí instituce se různí i překlady názvu. Překládán je jako Univerzita, Národní univerzita, nebo (doslovněji a poetičtěji) Univerzita synů vlasti. Do češtiny též jako Státní kolej,Xu, Olivová, s. 46 a 67., Císařská akademie, Státní škola. V druhém pojetí pak název zní Ředitelství vzdělávání, nebo Dozor knížecích synů.

Kuo-c’-ťien byl jedním ze čtyř úřadů suejskéHucker (1985), s. 24. a prvním z pěti úřadů tchangské administrativy nazvaných ťien (), což znamená dozírat, dívat se shora, držet pod dohledem a přeneseně kontrolovat, řídit, spravovat. V angličtině je ťien konvenčně překládáno jako directorate (tj. ředitelstvíXu, Olivová, s. 46.), v ruštině (dohled, dozor). Kuo-c’ (), synové (c’) státu (kuo) byli podle ruského sinologa Vjačeslava Rybakova spíše synové nositelů vysokých aristokratických titulů majících v názvu pojem kuo (země). Rybakov proto Kuo-c’-ťien překládá jako „Dozor knížecích synů“.Rybakov, s. 337.

V čele Kuo-c’-ťien nestál ťien (, správce) jako u ostatních ředitelství ťien nýbrž ťi-ťiou (, doslova „rozlévatel obětního vína“). Je-li Kuo-c’-ťien překládán jako „univerzita“, je jeho vedoucí analogicky považován za „kancléře“,Hucker (1988), s. 87. (resp. rektora). V tchangské době měl vedlejší třetí hodnost, později za různých dynastií se jeho hodnost pohybovala mezi vedlejší třetí a vedlejší čtvrtou.

Studenti šeng () škol fungujících v rámci ředitelství Kuo-c’-ťien byli označováni za kuo-c’-ťien šeng, krátce ťien-šeng ().Hucker (1985), s. 299.

V říši Suej a Tchang Říše Suej zprvu od svých předchůdců převzala Dvůr vzdělávání Kuo-c’ s’. Kolem roku 605 byl reorganizován na Ředitelství vzdělávání Kuo-c’-ťien. S nástupem říše Tchang se úřad vrátil ke starému názvu, ale už roku 627 byl opět přejmenován na Kuo-c’-ťien.Hucker (1985), s. 300. V letech 684–705 byl název ředitelství změněn na Čcheng-ťün ťien ().Hucker (1985), s. 126. Pod ředitelství spadalo několik škol, Kuo-c’-süe, Tchaj-süe a S’-men-süe převzaté od předchůdců Suejů, a nově vzniklé školy, v nichž se vyučovalo právo, kaligrafie a počítání.

Ředitelství Kuo-c’-ťien odpovídalo za největší část vzdělávání úředníků. Rovněž pořádalo úřednické zkoušky.Xu, Olivová, s. 46. V tchangském období mu podléhalo sedm škol. Nebylo však jediným úřadem poskytujícím vzdělání, další dva vzdělávací instituty byly součástmi jiných ústředních úřadů. Kromě toho vládní úřady pro lékařství, astronomii/astrologii a hudbu zajišťovaly výuku svých oborů vlastními silami. Existovaly i státní školy mimo ústřední úřady, při správě hlavních měst, vojenských oblastí, komanderií a okresů.Rybakov, s. 335. Kromě ředitelství v hlavním městě tchangského státu, v Čchang-anu, existovalo od roku 661 druhé ředitelství Kuo-c’-ťien v pomocném hlavním městě Luo-jangu.

Školy řízené ředitelstvím Kuo-c’-ťien byly: Škola knížecích synů (, Kuo-c’-süe);Rybakov, s. 336. Vysoké učení (, Tchaj-süe), překládané též jako Císařská univerzita, či Národní univerzita; Institut hlubšího poznání slovesnosti (, Kuang-wen-kuan), či Institut pro rozšíření literárních umění;Hucker (1985), s. 31. Institut čtyř bran (, S’-men-kuan), též jako Škola čtyř bran (, S’-men-süe); Právní škola (, Lü-süe); Škola kaligrafie (, Šu-süe); Škola počítání (, Suan-süe).

Škola knížecích synů Kuo-c’-süe vzdělávala syny a vnuky úředníků třetí a vyšší hodnosti, vévodů země (, kuo-kung) a pravnuky úředníků druhé hodnosti; měla 300 studentů a 24 učitelů. Učitelé měli vyšší hlavní pátou nebo vyšší vedlejší šestou hodnost. Studenti byli rozděleni do pěti skupin podle pěti knih konfuciánského kánonu. Ve skupině se vždy jedna kniha probírala do větší hloubky. Název této první a nejprestižnější školy přešel i do názvu nadřízeného úřadu.

náhled|Areál univerzity Kuo-c’-ťien v Pekingu Vysoké učení Tchaj-süe bylo druhé ve významu. Učili se zde synové a vnuci úředníků páté a vyšší hodnosti, vévodů komanderie (, ťün-kung) a okresu (, sien-kung) a také pravnuci úředníků vedlejší třetí hodnosti; mělo 500 studentů a 12 učitelů. Učitelé měli vyšší hlavní šestou nebo vyšší vedlejší sedmou hodnost. U druhé školy bylo přes vyšší počet studentů méně učitelů, v první škole byli totiž v průběhu doby přidáni, aby se u synů nejvyšší elity zajistila kvalita výuky.Rybakov, s. 338.

Institut hlubšího poznání slovesnosti Kuang-wen-kuan připravoval studenty první školy na takzvané „doktorské“ zkoušky na hodnost ťin-š’ (). Měl 6 učitelů a 60 studentů, později (začátkem 9. století) přibylo 10 studentů v pobočce v Luo-jangu.Rybakov, s. 339.

Institut čtyř bran S’-men-kuan byl určen pro vzdělávání synů úředníků sedmé a vyšší hodnosti, synů nositelů šlechtických titulů chou (), po (), c’ () a nan (). Od roku 733 zde kromě 500 synů úředníků a aristokratů rovněž studovali synové osobně svobodných prostých lidí (, šu-žen) doporučení správci prefektur a krajů a synové úředníků osmé a deváté hodnosti. Těchto žáků bylo 800, říkalo se jim „nadaní studenti“ (, ťün-š’-šeng), v kontrastu ke „studentům“ (, šeng) pocházejících z řad aristokracie a vysokých a středních úředníků. Přítomnost nadání byla totiž u synů prostých poddaných vládnoucí elitou chápána jako něco neobvyklého, co je nutno zvláště zdůraznit. Začátkem 9. století měl Institut čtyř bran 300 studentů a 50 dalších v Luo-jangu. Institut měl 16 učitelů. Učitelé měli vyšší hlavní sedmou nebo vyšší vedlejší osmou hodnost.Rybakov, s. 340.

Zatímco dosud uvedené školy zakládaly svou výuku na memorování a rozborech klasických konfuciánských knih s cílem vychovat úředníky s všeobecným přehledem schopné spravovat říši, následující školy vychovávaly specialisty pro nižší stupně úřední hierarchie. Ve všech třech níže uvedených školách studovali synové úředníků osmé a nižší hodnosti a nadaní synové vybraní z prostého lidu.Rybakov, s. 340–341.

V Právní škole Lü-süe se učilo právním předpisům trestním, všeobecným i správním, probíraly se sbírky precedentů. Ve škole se učilo 50 studentů. Koncem říše Tchang (konkrétně v éře Jüan-che, 806—820) měla už jen 25 studentů, z toho 5 v Luo-jangu. Měla 4 učitele s nižší vedlejší osmou nebo nižší vedlejší devátou hodností.

Ve Škole kaligrafie Šu-süe se studenti učili psaní a významu tisíců znaků a krasopisu. Škola měla 30 studentů, později (v 9. století) 10 a 3 v Luo-jangu. Učitelé byli tři, dva s nižší vedlejší devátou hodností, třetí stál příliš nízko mezi úředníky, než aby měl úřední hodnost.Rybakov, s. 341.

Škola počítání Suan-süe sloužila k výuce matematiky. Tři učitelé, se stejným postavením jako učitelé Školy kaligrafie, vyučovali 30 žáků, později 10 žáků a 2 v Luo-jangu.

Studium žáci začínali ve 14–19 letech věku, u Právní školy v 18–25, „nadaní studenti“ byli přijímáni až do 25 (podle čínského počítání, které přidává 1–2 roky k věku počítaném od narození). Během studia měli žáci každý desátý den volný. V pátém měsíci roku měli studenti volno pro polní práce a v devátém měsíci k zajištění zimního oděvu. Ti, jejichž rodiny bydlely dále než 200 li (cca 100 km), měli k volnu přidán čas na cestu domů.Rybakov, s. 342. Koncem učebního roku proběhly zkoušky, v nichž učitelé zadali 10 otázek; kdo měl tři roky po sobě 5 a méně správných odpovědí nebo do devíti let (v právní škole do šesti) nesložil zkoušky na učenou hodnost, byl vyloučen. Žáci, kteří si osvojili dvě (resp. „nadaní žáci“ tři) kanonické konfuciánské knihy, postoupili ze Školy čtyř bran do Vysokého učení a z Vysokého učení do Školy knížecích synů. Ve školách úřadu Kuo-c’-ťien probíhala také výuka zahraničních studentů, kterých bylo v některých dobách přes 8 tisíc. Mezi zahraničními studenty byli příbuzní cizích panovníků, kteří přišli k Tchangům jako rukojmí, mnoho cizinců však přišlo dobrovolně se zájmem o vzdělání, vesměs z Koreje a Japonska. Někteří z nich se uplatnili i na vysokých místech tchangské společnosti a administrativy.

V říši Sung a Jüan