Josef Hubáček (17. října 1909 Kdyně – 9. dubna 1988 tamtéž) byl český letec, člen akrobatické trojice Novák, Široký, Hubáček – mistrů světa v letecké akrobacii v předválečných letech.
Životopis Vyučil se strojním zámečníkem v přádelně ve Kdyni, kde pracoval jeden rok po vyučení jako tovaryš, ale převládl zájem o létání. 1. října 1928 byl jako osmnáctiletý přijat na vlastní žádost do Vojenské školy leteckého dorostu – oddílu pilotů v Prostějově a vycvičen jako pilot. K prvnímu sólovému letu se dostal v květnu 1929.
Po absolvování školy byl 1. října 1930 přidělen k 1. leteckému pluku TGM – 32. letce v Chebu jako stíhací pilot v hodnosti svobodníka. Zde noví piloti nacvičovali akrobacii ve skupině, nálety na pozemní cíle, orientační lety, přelety, navigaci a další prvky výuky u bojové jednotky. K tomu patřily ještě obvyklé služby jako stráže, výcvik nováčků a další vojenské povinnosti. Velitelem chebského letiště byl mjr. Hamšík, šéfpilotem a šéfinstruktorem rtm. František Novák. Tehdy si Josef určitě nemyslel, že se později s Novákem stanou dobrými přáteli.
V roce 1931 prošel i výcvikem ve střelbě v Malackách na Slovensku. Mimo bombardování cílů cvičil Josef a jeho kamarádi i střelbu na rukáv a letecké souboje. V této době opět prokázal své kvality a byl hodnocen velice kladně.
Dne 1. října 1933 byl přemístěn ke cvičné letce Leteckého pluku 1 v Praze, kde vykonával službu pilota a učitele létání. Poté byl zařazen do kurzu létání podle přístrojů a létání v noci a současně přidělen ke 43. stíhací letce u Leteckého pluku 1 v Praze. Od dubna do září 1935 vykonával službu u Výzkumného technického leteckého ústavu v Letňanech.
V roce 1932 pořádal aeroklub v Praze letecký den a Novák se ho chtěl také zúčastnit. Kromě své sólové akrobacie připravoval i skupinu pro akrobacii skupinovou, ale v té době mělo chebské letiště pouze tři instruktory a pro představení bylo potřeba pěti lidí. Dva piloti byli tedy vybráni přímo ze stíhací perutě, ti nejlepší skupináři – Josef Hubáček a Ota Hess.
První akrobatické vystoupení, kterého se Josef Hubáček zúčastnil, mělo velký úspěch. Za vynikající výkon v Praze byla skupina oceněna pochvalou. Letecký den v Praze byla však jen první vlaštovka, skupina skutečně vynikla až po armádním leteckém dnu v roce 1933, ten jí otevřel dveře do akrobatického světa.
Josef Hubáček byl v roce 1933 přeložen ke cvičné letce do Prahy, Novák a Široký s celou leteckou školou do Prostějova. Po Novákových úspěších v roce 1935 byl v témže roce společně se Širokým převelen do Prahy, aby mohli naše letectví ještě lépe reprezentovat (cvičit akrobaty). A tak se dostává slavná trojka v tomto roce opět dohromady. Kromě mnoha závodů v republice se zúčastnili závodů v r. 1935 v Rumunsku, v roce 1936 Olympiády v Berlíně a předvádění letecké akrobacie v Sovětském svazu, v r. 1937 mezinárodních leteckých závodů v Curychu.
Do Sovětského svazu letěli piloti na pozvání jejich velitele letectva, generála Alksnitze, v roce 1936. Předváděli vysokou akrobacii a školili v ní sovětské letce. Akrobacii předváděli postupně na několika nejvýznamnějších letištích a českému letectví udělali skutečně vynikající reklamu. Dokonce ještě v roce 1956 se objevil v novinách článek jistého vynikajícího sovětského válečného pilota, že ho k letectví vlastně přivedli čeští akrobati, které měl možnost vidět v roce 1936.
Na závody do Curychu v roce 1937 přiletěla československá skupina – Novák, Široký, Hubáček a další letci. České letectví tehdy nebylo příliš známé, vítězství se jasně očekávalo od některé z leteckých velmocí, Německa, Anglie, Francie a především Itálie. Avšak úspěchu Češi dosáhli už v sólové akrobacii, Novák se umístil druhý, Široký třetí a Hubáček čtvrtý. Nejdůležitější disciplína, skupinová akrobacie, přišla až na úplný konec závodů. České trio předvedlo vynikající výkon, se kterým se ostatní piloti nemohli srovnávat, a právem obsadilo první místo. Vítězství Čechoslováků vzbudilo značné překvapení a na české letce se začalo pohlížet jako na nebezpečnou konkurenci. Jenže časy se zhoršovaly, jak je zřejmé z následujících historických událostí, a proto byl tento první velký mezinárodní úspěch vlastně také poslední. V té době však měli tito akrobati na kontě více mezinárodních úspěchů, například již zmiňované závody v Rumunsku, kde obsadili první místo, avšak až do závodů v Curychu se utkávali jen s místní konkurencí (Poláci, Maďaři…).
Poslední závody, kterých se Josef Hubáček zúčastnil, se konaly v r. 1937 v Praze. Zde konečně získal 1. místo za sólovou akrobacii a zároveň znamenalo vrchol sportovní kariéry.
Od roku 1938 V květnu přišla první mobilizace, Josef ale povolán nebyl. Armáda si své nejlepší šetřila pro chvíle největší nouze. Všichni letci se začali připravovat na boj, avšak zanedlouho přišel Mnichovský diktát a naděje i odhodlání národa se zhroutily. Josef Hubáček zažil velkou potupu, když po přijetí Mnichovského diktátu musel létat s osmi leteckými atašé, kteří dohlíželi na plnění a oboustranné dodržování „smlouvy“ podél hranic a přihlížet oklešťování vlasti.
Josef Hubáček byl demobilizován a opět se vrátil k aeroliniím. Zde létal až do německé okupace 15. března 1939. V květnu byl již napevno domluvený s Novákem a Širokým, s nimiž opět navázal kontakt hned po okupaci, že odejdou do zahraničí. Novák měl přímé spojení se svazem letců, který tyto odchody organizoval.
Do Polska se podařilo Josefu Hubáčkovi přejít až na třetí pokus – 17. července 1939. Z 15 lidí to zvládli jen dva – Josef Hubáček a Raymund Půda. Ráno se vydali vlakem do Krakova, kde bylo velké shromaždiště československých vojáků. V Krakově se ihned obrátili na čs. konzulát, který se jim postaral o ubytování. Na místě se také setkali s Novákem a Langrem. Postupně přicházeli další vojáci a v Krakově už nebylo místo. Rozhodli se proto ubytovat je v Malých Bronovicích, táboře nedaleko Krakova. Důstojníci byli ubytováni přímo v Krakově. V Bronovicích zůstali přibližně 3 týdny. Tam se Josef Hubáček setkal s Flekalem, dalším pilotem, se kterým létal v předváděcí skupině s Novákem. Po dlouhém čekání nastal konečně odjezd do Gdyně a odtud lodí do Francie. V dalších dnech připluli do Francie další Hubáčkovi kamarádi – Rajchrt, Zima, Rehka. O vojáky se staralo čs. velvyslanectví.
Francie Začal nábor do Cizinecké legie. Věděli, že přihláška je jen dočasná, avšak nikomu se nechtělo odjet do Afriky. Josef Hubáček se několikrát s kamarády podpisu vyhnul, ale jak se zvyšoval počet těch, kteří podepsali, byl nucen podepsat také. Mezi vojáky, velvyslanectvím a Francouzi se zvyšovalo napětí. Piloti byli dokonce vydíráni, že pokud nevstoupí do legie, budou transportováni na německé hranice. Všichni „odvedenci“ museli projít množstvím prohlídek a testů, než odjedou do Afriky. Odjezd byl již na spadnutí, když přišel zákaz transportů, protože propukla válka. Stíhači byli poté odesláni do Chartres, kde začalo jejich přecvičování a stali se součástí francouzského letectva. Do Chartres dorazil i František Novák, který se ujal velení čs. letců, poddůstojníkům velel rotmistr Josef Hubáček. Piloti se učili létat na francouzských strojích Morane Saulnier a amerických Curtiss.
Dne 1. prosince 1939 byl Josef Hubáček přidělen k francouzské bojové letce 3/3. stíhacího pluku, 6 letce na letiště Ochey u Toul jako stíhací pilot. Odtud vykonávali letci bojové lety na území Sárska a pro značné ztráty byl pluk přemístěn do Beavais. V prvních dnech německé invaze do Belgie a Holandska byli znovu přesunuti na belgické hranice a podnikali bojové lety (doprovod bombardérů) na území Belgie, kde byl Josef Hubáček sestřelen a zraněn.
Při jednom letu se Josef Hubáček dostal do souboje, během kterého sestřelil německý bombardér Dornier Do 17. Potom se obrátil a vydal se hledat svoji skupinu. V dálce viděl letadla, která považoval za francouzská. Čekalo ho velice nemilé překvapení, když se najednou ocitl uprostřed skupiny deseti německých letounů. Snažil se jít na přistání, ale zapletl se do ostnatých drátů, letadlo se začalo převracet a lámat a najednou bylo ticho. Neviděl, necítil bolest. Myslel si, že už je konec, když začal opět rozeznávat přístroje před sebou. Rozepnul pásy a vypadl po hlavě z letadla. Když se zvedl, zjistil, že mu z paže teče krev, ale bolest necítil. Rozhlížel se, kde je, ale najednou kolem něj opět začaly svištět kulky. Z křižovatky napravo po něm stříleli Němci, vlevo stáli Francouzi. Zanedlouho se objevila francouzská hlídka, která ho ošetřila a vzala si jeho legitimaci, bohužel i se všemi penězi. Voják se nevracel, když najednou zazněl povel k ústupu. Všichni začali utíkat, Josef, svlečený do půl těla, také. Na jakémsi shromaždišti se Josef dostal do sanitky, která jela dál na západ. Dorazili do malého městečka na severu Francie, kde Josefa vyšetřili a znovu ošetřili. Měl prostřelenou ruku, z rány mu koukala kulka, ale doktor řekl, že tam žádná není, a tak musel čekat ještě další dva dny, než mu v Bretani, kam odjel druhý den, kulku vyoperovali. Tam si opět po dlouhé době užil trochu klidu. Čas si krátil debatami, co bude dál, jací jsou Angličané apod. S francouzštinou neměl problém, už v Chantré dělal ostatním Čechoslovákům tlumočníka, jelikož francouzsky a německy uměl ze svých dřívějších dopravních letů. Léčil se v nemocnici v Dináre a po obsazení Francie Němci odjel posledním vlakem do Bordeaux. Československou jednotku zde již nezastihl, odjel do Bajonne a poté z přístavu St. Jean de Luce společně s polskými vojáky a uprchlíky 27. července 1940 do Velké Británie.
Velká Británie Josef Hubáček se stále snažil navázat kontakt s manželkou. Využíval své kontakty ve Švýcarsku a v Curychu k posílání dopisů, ale odpověď nepřicházela. Všechny dopisy však zadržovala francouzská tajná služba. V dubnu 1940 přišla zpráva o uznání naší armády. Zároveň však přišla smutná zpráva o Novákově úmrtí, a tak společně s přáteli vyrazil do Paříže rozloučit se s velkým přítelem. Ani na pohřbu však neměli klid, záhy přišla zpráva o německém vpádu do Belgie a letci museli znovu do boje. Následovalo několik pozorovacích letů a poté byli všichni přesunuti na letiště poblíž belgické hranice, kde se snažili brzdit německý postup. Zanedlouho ho zastihla zpráva o kapitulaci Francie a on věděl, že je čas opět zmizet.
Od jednoho z přátel, kterého v Bretani potkal, si vypůjčil 1000 franků, koupil si kufřík a některé nejnutnější věci a vydal se na nejbližší transport. Vlak mířil do Bordeaux, avšak zastavil v La Rochelle a dál nepokračoval. Všichni z transportu, včetně Josefa, byli ubytováni v klášteře. Josef nedokázal nečinně sedět a čekat, a tak si v noci sbalil věci a šel stopovat. Nikdo mu nezastavoval, tak se procházel po La Rochelle, když potkal svého bývalého velitele z Chantré. Ten mu zařídil místo v autobuse, který vezl důstojníky do Bordeaux, a druhý den již byl na místě. V Bordeaux byla umístěna výcviková základna pro československé piloty, ale když tam Josef Hubáček dorazil, zjistil, že letci byli již před dvěma dny přesunuti do Anglie. Josef Hubáček se vydal do Bordeaux hledat nějaký jiný způsob transportu. Chtěl se dostat na vlak ke španělským hranicím a tam nějak přejít. Jenže vlaky žádné nejezdily. Potuloval se po Bordeaux, všude bylo plno aut. V jednom z nich seděl muž, žena a dítě. Požádal je, aby ho odvezli na jih Francie, dal jim svých tisíc franků a oni mu vyhověli. Měli sice namířeno jinam, avšak kvůli Josefovi udělali velkou zajížďku a odvezli jej až do Bajou. V Bajou znovu zapracovala štěstěna, když potkal starého známého telegrafistu z velvyslanectví, muže jménem Barva. Ten zde pracoval s důstojníky z našeho velvyslanectví a podílel se na převážení vojáků do Anglie. Přes některé potíže se Josefovi konečně podařilo dostat se na loď plující do Anglie a po čtyřech dnech v Bajou se na palubě mohl konečně vyspat. Spal 24 hodin a další den ho již přivítala Velká Británie. Byl odeslán k čs. letecké skupině v Anglii v táboře u Gloucesteru.