Divadélko pro 99 (D pro 99) byla divadelní scéna pracující od února 1940 do prázdnin roku 1941 v suterénním výstavním sále nakladatelství Fr. Borový na Národní třídě č.11 (knihkupectví U Topičů), založená režisérem Jindřichem Honzlem.Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 458, 460
Historie Divadélko vzniklo v podzemním sálku Topičova salónu na Národní třídě. Podnět ke vzniku dal V. Poláček, ředitel propagačního oddělení a knihkupectví F. Topič a Fr. Borový, který chtěl kolem nakladatelství soustředit kulturní aktivity. U Topičů tak působila již v sezóně 1939/1940 s literárními pořady skupina posluchačů konzervatoře vedená Gustavem Schorschem (Vlasta Schönová, Felix le Breux, Jiří Orten aj.) Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 49, . Jejich pořady se konaly přímo mezi vystavenými obrazy a sochami Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 458. Na jaře roku 1940 se ujal řízení divadélka režisér Jindřich Honzl. Oficiálně zahájilo Divadélko pro 99 svoji činnost literárním pořadem Verše o Praze dne 2. února 1940. Název divadla uváděl počet diváků, pro které bylo určeno. Tento počet totiž zaručoval, že divadlo nepotřebovalo divadelní koncesi, kterou bylo v tu dobu obtížné získat František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 103 a využívalo dříve vydanou koncertní licenci pro pořádání hudebních koncertů, recitačních vystoupení a literárně hudebních večerů. Každé představení proto tedy bylo uvedeno populárně naučnou přednáškou Bořivoj Srba: O nové divadlo, Panorama, Praha, 1988, str. 74. Po vzoru vídeňského avantgardního Divadélka pro 49 byl odvozen název Divadélko pro 99.
Divadélko se Honzlovým pojetím brzy odchýlilo od původní dramaturgie Schorschovy skupiny a přešlo již třetím nastudovaným pořadem – pásmem korespondence Román lásky a cti od "divadla poezie" ke skutečnému divadlu Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 458–9. Na počátku okupace bylo divadélko spolu s Burianovým Déčkem opěrnou scénou protioficiálně zaměřených mladých pražských divadelníků.František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 255 V divadle vystupovali například bývalí členové Osvobozeného divadla herci Vladimír Šmeral, František Filipovský, Bohuš Záhorský, herečka divadla D 40 Marie Burešová . a dále mladí herci Felix le Breux, Josef Pehr, Dana Medřická, Vlastimil Brodský, Zdeněk Řehoř, Zdeněk Stránský, Alexandra Myšková, Marie Vášová a další. Asistentem režie byl Josef Šmída a šéfem výpravy a Honzlovým zástupcem se stal v roce 1941 Antonín Dvořák.
Divadélko provedlo celkem 128 představení.Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 50,
Po likvidaci divadla v létě roku 1941, kdy firma Fr. Borový vypověděla na nátlak Němců Honzlovi nájemní smlouvuKolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 446, 460 převzalo jeho roli divadlo Větrník, založené v roce 1941 režisérem Josefem Šmídou. Antonín Dvořák pak pokračoval ve své činnosti od podzimu 1941 v Divadélku ve Smetanově muzeu, kde s ním ještě chvíli působil i Jindřich Honzl.Jindřich Honzl: Divadélko pro 99, Orbis, Praha, 1964, 221–2
Citát
Scénická pásma a montáže inscenované v D pro 99 (režie Jindřich Honzl) 1940 Verše o Praze (premiéra 2. února 1940, oficiální zahájení činnosti D pro 99) 1940 Večer poezie 1900 1940 Cizinci o Praze 1940 Román lásky a cti 1941 Dvě lásky Mikoláše Alše 1941 České písně kramářské Odkazy Reference
Literatura Josef Balvín: Vlastimil Brodský, Orbis, Praha, 1967, str. 16 Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 193, 200 František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 255 František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 103–5, 126, 154 Zdeněk Hedbávný: Divadlo Větrník, Panorama, Praha, 1988, str. 13, 20–22, 27–31, 33, 45, 74, 83–4, 120, 154, 163, 172, 174, 180 Jindřich Honzl: Divadélko pro 99, Orbis, Praha, 1964, 222 s. Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 49–50, Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 446, 458–460, 526, 577 Bořivoj Srba: O nové divadlo, Panorama, Praha, 1988, str. 20, 27, 30, 31, 44, 72, 74–90, 220–222, 246, 252, 253
Kategorie:Zaniklá divadla v Praze Kategorie:Vzniklo 1940 Kategorie:Zaniklo 1941