Boris Stěpanovič Žitkov () (11. září 1882, Novgorod – 19. října 1938, Moskva) byl ruský sovětský spisovatel, především knih pro děti a mládež.Slovník sovětských spisovatelů II., Odeon, Praha 1978Slovník autorů literatury pro děti a mládež I. – Zahraniční spisovatelé, LIBRI, Praha 2007

Život Mládí prožil v Oděse, kam se s rodinou přestěhoval v sedmi letech. Zde přišel do styku s přístavními dělníky, námořníky a cizinci a díky svému jazykovému talentu se naučil francouzsky, turecky, řecky a arabsky.

Na přání rodičů odešel studovat přírodní vědy na univerzitu v Novorossijsku (studium ukončil roku 1906), ale přitom absolvoval také námořní školu a získal kvalifikaci navigačního důstojníka dálné plavby.

Během revoluce v roce 1905 byl ve studentském vojenském oddíle při obraně židovské čtvrti a přepravoval do Oděsy lodí z Rumunska a Bulharska zbraně pro revolucionáře.

Zúčastnil se expedice na Jenisej, kde se seznámil s problémy konstrukce říčních lodí. Roku 1911 se proto rozhodl tento obor studovat na Polytechnickém institutu v Petrohradě a v rámci praxe absolvoval plavbu třemi oceány. Studium ukončil roku 1916 a poté pracoval v oděském přístavu jako námořník, navigátor a inženýr. Později působil jako středoškolský pedagog. Když se setkal se svým spolužákem z oděského gymnázia spisovatelem Kornějem Čukovským, vyprávěl jeho dětem zážitky ze svých cest. To ho inspirovalo ke vstupu do literatury.

Boris Žitkov patří k zakladatelům sovětské dětské literatury. Je autorem mnoha drobných uměleckonaučných knížek na technická témata, napsal encyklopedii pro děti a rovněž publikoval povídky s námořní tematikou a příběhy ze života dětí a zvířat. Spolupracoval s mnoha novinami a časopisy pro mládež: Ленинские искры (Leninské jiskry), Новый Робинзон (Nový Robinson), Ёж (ježek), Чиж (Čížek), Юный натуралист (Mladý přírodovědec), Пионер (Pionýr). Pracoval také jako korespondent v Dánsku.

Žitkov považoval za své hlavní dílo historický román o revoluci roku 1905 Viktor Vavič (Виктор Вавич). Posmrtné vydání v roce 1941 ve třech dílech bylo staženo a zničeno díky negativní recenzi A. Fadějeva. První dvě knihy románu byly vydány v letech 1929 a 1934. Kompletní román mohl být znovu publikovaný až v roce 1999.

Žitkov zemřel na rakovinu plic v Moskvě 19. října 1938. Byl pohřben na Vagankovském hřbitově.

Dílo náhled|Boris Stěpanovič Žitkov Злое море (1924, Zlé moře), soubor povídek. Морские истории (1925, Mořské historie), povídky ze života námořníků. Чёрные паруса (1927, Černé plachy), historická novela líčí osud kozáka Hrycka, který je při přepadu tureckého pobřeží zajat a prodán do otroctví. Удав (1928, Hroznýš), příběh karetního hráče a defraudanta, který v životní tísni přijme pod cizím jménem místo u cirkusu. Touha zachránit rodinu udělá ze slabocha hrdinu. Что я видел (1939, Co jsem viděl), dětská encyklopedie, česky jako Děti, pojďte do světa. Ve vtipných příhodách a zážitcích malého zvídavého chlapce, cestujícího s maminkou přes Moskvu k babičce na venkov, seznamuje autor dětského čtenáře se světem, který jej obklopuje. Что бывало (1939, Co se skutečně stalo), soubor povídek rozdělených do dvou částí. První, nazvaná Povídky o velkých i malých obsahuje veselé i smutné příběhy malých dětí. Ve druhé s názvem Povídky o ptácích a zvířatech se autor soustředil na zvířecí příběhy (o slonu, langustě, orangutanu, orangutanu, kachňátku nebo toulavé kočce). Помощь идёт (1939, Pomoc přichází), příběhy se šťastným zakončením, které ukazují dětem, jak včasná a obětavá pomoc lidí dokáže zabránit velikým katastrofám, i když se již zdají být neodvratné. Морские истории и Рассказы (1937, Mořské historie a povídky), souborné vydání autorových povídek ze života námořníků, česky jako Na moři. Виктор Вавич (psáno v letech 1929–1937, vydáno posmrtně 1941, Viktor Vavič), román o ruské revoluci v roce 1905, který autor považoval za své hlavní dílo. Po odmítnutí románu Alexandrem Fadějevem byl celý náklad zničen a další vydání mohlo vyjít až roku 1999, a to pouze díky tomu, že dcera Korněje Čukovského spisovatelka Lidia Čukovská jeden exemplář knihy zachránila.http://az.lib.ru/z/zhitkow_b_s/text_0020.shtml

Filové adaptace Морские рассказы (1967, Mořské povídky), sovětský film, režie Alexej Nikolajevič Sacharov. День ангела (1968, Den anděla), sovětský film podle povídky Механик Салерно (Mechanik Salerno) o požáru na italském parníku, režie Stanislav Sergejevič Govoruchin.

Česká vydání Zlé moře, Josef Hokr Praha 1936, přeložila Zdeňka Hanušová. Povídky o zvířatech, Dědictví Komenského Praha 1937, přeložil Petr Denk. Černé plachty a jiné mořské povídky, Vydavatelský odbor Ústředního spolku jednot učitelských, Brno 1940, přeložil Petr Denk, znovu Komenium, Praha 1947. Co se skutečně stalo, Dědictví Komenského Praha 1950, přeložil Petr Denk. Pomoc přichází, SNDK, Praha 1954, přeložila Dagmar Klementová. Děti, pojďte do světa, Svět sovětů, Praha 1957, přeložil Jaroslav Koronovský. Na moři, SNDK, Praha 1958, přeložila Irena Camutaliová a Petr Denk, znovu 1984. Hroznýš, SNDK, Praha 1958, přeložila Olga Ptáčková-Machářková, znovu 1973.

Reference

Externí odkazy

Žitkov na Lib.ru Žitkov na chukfamily.ru Žitkov na webu Краткая литературная энциклопедия

Kategorie:Sovětští spisovatelé Kategorie:Ruští spisovatelé Kategorie:Spisovatelé dobrodružné literatury Kategorie:Ruští spisovatelé knížek pro děti Kategorie:Sovětští spisovatelé knížek pro děti Kategorie:Ruští spisovatelé povídek Kategorie:Sovětští spisovatelé povídek Kategorie:Narození v roce 1882 Kategorie:Úmrtí v roce 1938 Kategorie:Muži Kategorie:Pohřbení na Vagaňkovském hřbitově