Husice nilská (Alopochen aegyptiaca) je poměrně velký, pestře zbarvený vrubozobý pták, pocházející z Afriky, který se od konce 18. století šíří též po Evropě.
Dříve byla uváděna pod názvy husice egyptská, husa egyptská či husa nilská.
Taxonomie Z taxonomického hlediska se jedná o monotypický druh.POŘÍZ, Jindřich a KOŘÍNEK, Milan. Husice nilská. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2026 [cit. 2026-06-15]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id8449
Popis vlevo|náhled|Husice nilská přistávající na hladině (patrná je tmavá skvrna na hrudi) Husice nilská patří mezi největší husice, měří 63–73 cm, váží běžně 1,5–2,25 kg. Peří je převážně světle hnědé, s tmavou skvrnou kolem oka, tmavě hnědou skvrnou na hrudi a velkými bílými a zelenými poli v křídlech. Nohy jsou matně růžovočervené, zobák růžovočervený s tmavým lemem. Pohlaví se od sebe neliší velikostí ani zbarvením, ale jen hlasem: samec syčí, samice štěbetá a kejhá. Mladí ptáci se od dospělých odlišují absencí tmavé skvrny okolo oka i na hrudi a obecně méně výrazným zabarvením.
Rozšíření Husice nilská pochází z Afriky, kde se vyskytuje na většině kontinentu od Egypta po Kapsko, s výjimkou Sahary. Zasahuje také do jihozápadní Asie, například do Izraele. V Evropě byla vysazena v Anglii koncem 17. století a vytvořila zde stálou populaci. Z ptáků uniklých ze zajetí vznikly stálé populace i jinde, například v Nizozemsku (na konci 60. let 20. stol.). Odtud se šířila do dalších evropských zemí – Belgie (1975), Německa (1981), Francie (poč. 90. let), Dánska (2000), Švýcarska (2003), Švédska (2004) a Polska (2007). U nás byla poprvé zjištěna v roce 1979, poté až v roce 1993. První hnízdění byla prokázána roku 2008. Dnes se vyskytuje téměř všude kromě severní části Evropy. V Německu se populace odhaduje na 5000–7500 párů.Husice nilská (Alopochen aegyptiaca). [Informační karta]. AOPK ČR [online]. 14. 1. 2026 [cit. 2026-06-15]. Dostupné z: https://invaznidruhy.aopk.gov.cz/documents/735810/1196019/husice+nilsk%C3%A1.pdf/a776479c-48d0-a909-9dfa-4e6c5e83e467?t=1768405997138
V Červeném seznamu IUCN je husice nilská vedena jako druh málo dotčený (2018). V Červeném seznamu obratlovců České republiky (2017) je vedena na stejné pozici.
Husice nilská v Česku V České republice se husice nilská objevuje od 70. let 20. století, v roce 2008 byla prokázána první hnízdění a jejich počet od té doby přibývá. Mezi lety 2008 a 2016 bylo zaznamenáno celkem 72 hnízdění na 40 lokalitách, z toho nejvíce (18) v severních Čechách. Je tedy považována za úspěšně se šířící invazní druh. V roce 2026 se už rozšířila do prakticky všech regionů v zemi s většími vodními plochami.
Bionomie náhled|Vejce husice nilské Ve většině areálu je husice stálá, pouze lokálně přeletuje při hledání vodních ploch. Na prostředí není náročná; obývá lesy, savany i močály a vystupuje i vysoko do hor, vyžaduje však blízkost vody a travnatých ploch. Během hnízdění se ptáci vyskytují v párech, mimo dobu hnízdění se shlukují do větších hejn o stovkách až tisících jedinců.
Potrava Husice nilská je převážně býložravá, pase se (podobně jako husy) na suchozemské i vodní vegetaci; může spásat i osetá pole (kukuřice, ozim). Sbírá také bezobratlé živočichy (zejména korýše a kroužkovce).
Hnízdění náhled|Mládě husice nilské Může hnízdit v dolíku na zemi, pod vegetací, ale také v opuštěných norách či větších hnízdech jiných ptáků, na stromech i ve stromových dutinách. Snáší 5–12 vajec, na nichž sedí pouze samice 28–30 dnů. O mláďata se starají oba rodiče. Během hnízdění je samec silně teritoriální.
Dožívá se 15 až 20 let.MALÝ, Jaroslav. České ptactvo. 2026. [Kalendář.] [Praha]: Notique, 2025.
Kulturní význam Ve starověkém Egyptě byla husice částečně domestikována a chována jako hlídač či domácí společník, ale také jako posvátný pták zasvěcený bohyni Eset.
Reference
Externí odkazy
[https://www.myslivost.cz/Casopis-Myslivost/Myslivost/2021/Duben-2021/Husice-nilska Tomáš Kunca. Husice nilská. Myslivost. 2021, č. 4, s. 46] V Česku se přemnožila invazivní husice nilská. Škodí našim kachnám i mláďatům Andrea Cerqueirová, 7. 4. 2026
Kategorie:Kachnovití Kategorie:Ptáci Afriky