Alexandr Romanovič Lurija, rusky Александр Романович Лурия (16. července 1902, Kazaň – 14. srpna 1977, Moskva) byl sovětský psycholog a neuropsycholog židovské národnosti.
Byl profesorem Moskevské univerzity. Jeho nejznámější příspěvky se týkají paměti, jazyka a mentální retardace. Zpočátku byl propagátorem psychoanalýzy v SSSR, roku 1924 však potkal Lva Vygotského, který ho silně ovlivnil, Lurija se stal jeho žákem a posléze klíčovým představitelem jeho nového psychologického směru, tzv. kulturně-historické psychologie (spolu s Alexejem Nikolajevičem Leontěvem). Známé jsou jeho výzkumy původního obyvatelstva ve Střední Asii z 30. let, které posílily jeho přesvědčení o determinaci mysli kulturním kontextem. Posléze se věnoval například studiu psychologie jednovaječných dvojčat, u nichž hledal odpověď, které aspekty mysli jsou vrozené, a které naučené. Během druhé světové války, kdy byl zaúkolován pomáhat vojákům Rudé armády se zraněním hlavy a poškozením mozku, vstoupil též na pole neuropsychologie. Byl 69. nejcitovanějším psychologem ve 20. století.Haggbloom, S.J.; et al. (2002). "The 100 Most Eminent Psychologists of the 20th Century". Review of General Psychology 6 (2): 139–152
Při studiu negramotných kmenů žijících v letech 1931 až 1932 v odlehlých oblastech Uzbekistánu doložil, že používání logiky a užívání sylogismů je nutné se naučit.
České překlady
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Heslo na CoJeCo.cz Stránky věnované Lurijově odkazu Heslo v encyklopedii Britannica
Kategorie:Sovětští psychologové Kategorie:Ruští psychologové Kategorie:Sovětští Židé Kategorie:Židovští psychologové Kategorie:Narození v roce 1902 Kategorie:Narození 16. července Kategorie:Narození v Kazani Kategorie:Úmrtí v roce 1977 Kategorie:Úmrtí 14. srpna Kategorie:Úmrtí v Moskvě Kategorie:Muži Kategorie:Absolventi vysokých škol v Rusku Kategorie:Pohřbení na Kuncevském hřbitově