Franz Xaver svobodný pán von Schönaich ( Franz Xaver Vinzenz Karl Freiherr von Schönaich) (27. února 1844 Vídeň – 26. ledna 1916 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Jako absolvent vojenské akademie sloužil v c. k. armádě od roku 1862 a byl účastníkem několika vojenských tažení. Poté vystřídal službu u různých posádek, byl štábním důstojníkem a úředníkem na ministerstvu války. V letech 1902–1905 zastával funkci velitele armádního sboru v Josefově a v roce 1904 byl povýšen do hodnosti polního zbrojmistra. V letech 1905–1906 byl ministrem zeměbrany Předlitavska, pak v letech 1906–1911 rakousko-uherským ministrem války. V roce 1908 získal hodnost generála pěchoty a téhož roku byl povýšen do stavu svobodných pánů. Z funkce ministra války byl odvolán vlivem následníka trůnu Františka Ferdinanda d’Este a na podzim 1911 odeslán do penze.
Biografie náhled|vlevo|Franz Schönaich jako polní podmaršál (1902) Byl synem státního úředníka Franze Schönaicha (1790–1848), měl čtyři bratry, z nichž dva zemřeli v dětství.Rodina Franze Xavera Schönaicha na webu geni.com dostupné online Ve věku deseti let nastoupil do kadetní školy v Hainburgu, od roku 1858 přešel na Tereziánskou vojenskou akademii ve Vídeňském Novém Městě.SVOBODA, Johann: Die Theresianische Militär-Akademie zu Wiener-Neustadt; Vídeň, 1894; s. 32 dostupné online Do armády vstoupil v roce 1862 jako poručík k 11. praporu polních myslivců v Brucku. Zúčastnil se tažení v rámci dánsko-německé války v roce 1864 i bojů během prusko-rakouské války roku 1866, kdy byl účastníkem bitvy u Hradce Králové. Mezitím si v letech 1865–1867 doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni a v hodnosti nadporučíka byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu.Kais. Königl. Militär Schematismus 1868; Vídeň, 1868; s. 163, 424 dostupné online V roce 1870 byl povýšen na kapitána a mimo jiné působil jako úředník na 5. oddělení ministerstva války.Kais. Königl. Militär Schematismus 1878; Vídeň, 1877; s. 72, 143 dostupné online V roce 1878 se podílel na hladkém průběhu mobilizace během okupace Bosny a Hercegoviny. Téhož roku byl povýšen na majora (1878) a v následujících letech byl štábním důstojníkem u 24. pěší divize v Přemyšlu.Kais. Königl. Militär Schematismus 1881; Vídeň, 1880; s. 154 dostupné online Jako podplukovník (1882) byl přidělen přímo ke generálnímu štábu ve Vídni.Kais. Königl. Militär Schematismus 1884; Vídeň, 1883; s. 154 dostupné online
V roce 1885 dosáhl hodnosti plukovníka a stal se šéfem štábu 4. armádního sboru v Prešpurku.Kais. Königl. Militär Schematismus 1886; Vídeň, 1885; s. 97, 135 dostupné online V letech 1887–1895 byl jako jeden z pobočníků přidělen k úřadu generálního armádního inspektora arcivévody Albrechta.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1891; Vídeň, 1891; s. 175 dostupné onlineHof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 221 dostupné online, mezitím byl k datu 1. listopadu 1891 povýšen do hodnosti generálmajora.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1892; Vídeň, 1892; s. 72, 141 dostupné online V roce 1895 obdržel hodnost polního podmaršála a stal se velitelem 8. pěší divize v Innsbrucku.Schematismus für das Kaiserliche und Köngliche Heer 1896; Vídeň, 1895; s. 113, 128 dostupné online V roce 1899 nastoupil na post sekčního šéfa a zástupce říšského ministra války.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1901; Vídeň, 1901; s. 256 dostupné onlineSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1900; Vídeň, 1899; s. 97, 152 dostupné online V letech 1902–1905 byl velitelem 9. armádního sboru v Josefově.Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online V této funkci byl k datu 1. května 1904 povýšen do hodnosti polního zbrojmistra.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1905; Vídeň, 1904; s. 132, 157 dostupné online
náhled|vlevo|Hrobka rodiny Hiller-Schönaich na hřbitově v Hietzingu Vrchol jeho kariéry nastal v roce 1905, kdy se za druhé vlády Paula Gautsche stal dodatečně ministrem zeměbrany. Post si udržel i v následující vládě Konrada Hohenloha a vládě Maxe Becka. Funkci zastával v období 9. dubna 1905 – 24. října 1906. Následně přešel na post ministra války Rakouska-Uherska, tedy představitele společné armády celé monarchie. Zde setrval od 24. října 1906 do 20. září 1911. Jako ministr války prosadil významnou generační obměnu na generálním štábu, z jehož čela byl odvolán císařův oblíbenec Friedrich von Beck-Rzikowsky. Následně úzce spolupracoval s nově jmenovaným náčelníkem generálního štábu Franzem Conradem. K datu 15. listopadu 1908 obdržel hodnost generála pěchoty.Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online Spolu s Conradem se později stal překážkou ve vojensko-politických vizích následníka trůnu Františka Ferdinanda. Po naléhání následníka trůnu odstoupil z funkce ministra války koncem září 1911 a v armádě byl penzionován k datu 1. října 1911.Služební postup Franze Schönaicha in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 166 dostupné online Franz Conrad byl následně o dva měsíce později odvolán z úřadu náčelníka generálního štábu.SKŘIVAN, Aleš: Císařská politika. Rakousko-Uhersko a Německo v evropské politice 1906–1914; Praha, 2022; s. 210, 211, 293, 295 ISBN 978-80-278-0059-9 Po odchodu z ministerského postu se Schönaich věnoval zejména za první světové války charitě v péči o vdovy a sirotky padlých vojáků.
Tituly a ocenění Jako velitel armádního sboru obdržel v roce 1902 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1904; Vídeň, 1903; s. 218 dostupné online Od roku 1903 byl čestným majitelem 74. pěšího pluku dislokovaného v Liberci.Přehled majitelů pěšího pluku č. 74 in: Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 526 dostupné onlinePěší pluk č. 74 na webu valka.cz dostupné online V roce 1908 byl povýšen do stavu svobodných pánů (majestát vystaven císařem Františkem Josefem v Ischlu 1. října 1908).Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1911; Gotha, 1911; s. 843 dostupné online Během vojenské služby získal řadu vysokých vyznamenání, jako dlouholetý člen vlády obdržel ocenění i od zahraničních panovníků.Přehled řádů a vyznamenání Franze Schönaicha in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1911; Vídeň, 1911; s. 296 dostupné online
Zemřel ve Vídni 28. ledna 1916 a po pohřbu s vojenskými poctami ve Votivním kostele Božského Spasitele byl pochován v rodinné hrobce na hřbitově v Hietzingu.Úmrtní oznámení Franze Schönaicha na webu findagrave dostupné online
Rakousko-Uhersko 60x60pixelů Vojenský záslužný kříž (1878) 60x60pixelů rytířský kříž Leopoldova řádu (1891) 60x60pixelů Řád železné koruny II. třídy (1895) 60x60pixelů Jubilejní pamětní medaile (1898) 60x60pixelů Řád železné koruny I. třídy (1904) 60x60pixelů velkokříž Leopoldova řádu (1906) 60x60pixelů Vojenský jubilejní kříž (1908) 60x60pixelů velkokříž Královského uherského řádu svatého Štěpána (1910)
Zahraničí 60x60pixelů Řád pruské koruny I. třídy (Německo) 60x60pixelů Řád červené orlice II. třídy (Německo) 60x60pixelů Řád bílého orla (Rusko) 60x60pixelů velkokříž Řádu Isabely Katolické (Španělsko) 60x60pixelů velkodůstojník Nasavsko-oranžského řádu (Nizozemsko) 60x60pixelů velkokříž Leopoldova řádu (Belgie) 60x60pixelů velkokříž Řádu rumunské hvězdy (Rumunsko) 60x60pixelů velkokříž Řádu Spasitele (Řecko) alt=|60x60pixelů Řád vycházejícího slunce I. třídy (Japonsko) 60x60pixelů velkokříž Řádu Albrechtova (Sasko) 60x60pixelů velkokříž Řádu württemberské koruny (Württembersko) alt=|60x60pixelů Řád vycházejícího slunce I. třídy (1904, Japonsko)
Rodina V roce 1908 se oženil s Mathildou Gallovou (1844–1924), vdovou po bankéři Albrechtu Hillerovi. Z jejího prvního manželství pocházeli synové Karl a Johann,Mathilde von Schönaich na webu geni.com dostupné online kteří byli Schönaichem adoptováni a na základě císařského diplomu užívali od roku 1909 jméno Hiller-Schönaich.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1921; Gotha, 1921; s. 886 dostupné online Starší syn Karl von Hiller-Schönaich (1866–1936) působil ve státních službách a s titulem dvorního rady byl viceprezidentem zemské vlády v Salzburgu. K rodině patřil také Schönaichův nevlastní zeť c. k. polní podmaršál Artur Przyborski.
Odkazy
Reference
Externí odkazy Franz von Schönaich in: Österreichisches Biographisches Lexikon
Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Ministři zeměbrany Předlitavska Kategorie:Ministři války Rakouska-Uherska Kategorie:Rakousko-uherští politici německé národnosti Kategorie:Tajní radové Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Nositelé Královského řádu svatého Štěpána Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenského jubilejního kříže Kategorie:Nositelé Řádu červené orlice Kategorie:Nositelé Řádu koruny (Prusko) Kategorie:Rytíři Řádu bílého orla Kategorie:Nositelé Řádu Leopolda (Belgie) Kategorie:Nositelé Řádu italské koruny Kategorie:Nositelé Řádu Isabely Katolické Kategorie:Nositelé Řádu Spasitele Kategorie:Nositelé Řádu Albrechtova Kategorie:Nositelé Řádu württemberské koruny Kategorie:Nositelé Řádu vycházejícího slunce Kategorie:Absolventi Tereziánské vojenské akademie Kategorie:Narození v roce 1844 Kategorie:Narození 27. února Kategorie:Narození ve Vídni Kategorie:Úmrtí v roce 1916 Kategorie:Úmrtí 26. ledna Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Pohřbení na hřbitově v Hietzingu Kategorie:Muži