Julius von Latscher-Lauendorf, též Julius von Latscher (22. července 1846 JihlavaMatriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv.Jakuba v Jihlavě – 2. srpna 1909 Salcburk), byl rakousko-uherský generál a předlitavský politik. Od mládí sloužil v c. k. armádě a působil u různých posádek v monarchii a také jako důstojník generálního štábu. V letech 1906–1907 zastával funkci ministra zeměbrany Předlitavska. V armádě byl nakonec povýšen do druhé nejvyšší hodnosti zbrojmistra (1905) a v roce 1907 získal titul barona. Vysokých postů v armádě dosáhli také jeho starší bratři Johann (1840–1935) a Viktor (1844–1928).

Biografie

Narodil se v Jihlavě jako třetí syn Jana Nepomuka Latschera (1811–1890), důstojníka rakouské armády. Vystudoval Tereziánskou vojenskou akademii ve Vídeňském Novém Městě a po jejím absolvování nastoupil v hodnosti poručíka k ženistům. Později si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni (1868–1869) a v hodnosti nadporučíka byl zařazen ke generálnímu štábu, od roku 1877 k dolnorakouskému zemskému velitelství ve Vídni. V roce 1881 byl povýšen na majora a působil jako náčelník štábu 29. pěší divize, v roce 1884 získal hodnost podplukovníkaKais. königl. Militär Schematismus für 1886; Vídeň, 1886; s. 157 dostupné online a v této hodnosti byl šéfem štábu 5. armádního sboru v Prešpurku.Kais. königl. Militär Schematismus für 1888; Vídeň; 1888; s. 95 dostupné online V roce 1894 získal hodnost generálmajora a byl jmenován generálním inspektorem ženistů. V roce 1897 dosáhl hodnosti polního podmaršála a stal se velitelem 29. pěší divize v Terezíně.Schematismus für das k.u.k. Heer 1901; Vídeň, 1901; s. 127, 152 dostupné online V roce 1899 byl povýšen do šlechtického stavu s titulem rytíře a predikátem von Lauendorf. V roce 1901 byl povýšen na polního podmaršálaSchematismus für das k.u.k. Heer 1901; Vídeň, 1901; s. 152 dostupné online V dubnu 1905 byl jmenován velitelem 9. armádního sboru s posádkou v Josefově.Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online S postem velitele armádního sboru byl spojen titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 276 dostupné online V roce 1905 byl zároveň do druhé nejvyšší armádní hodnosti polního zbrojmistra.Generálové rakousko-uherské armády v letech 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online

Koncem října 1906 byl ze svého postu sborového velitele v Josefově povolán do Vídně a ve vládě Maxe Becka se stal ministrem zeměbrany Předlitavska. Funkci zastával v období 24. října 1906 – 12. ledna 1907. K datu 1. února 1909 byl penzionován,Služební postup Julia Latschera in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816-1918; Vídeň, 2007; s. 101 dostupné online zemřel ještě téhož roku. Po demisi Beckovy vlády byl k datu 1. prosince 1907 povýšen na barona (svobodný pán – Freiherr), diplom s titulem byl ale vydán až po jeho smrti manželce a dětem k datu 14. prosince 1909.Rodina Latscher von Lauendorf na webu novanobilitas dostupné online

Během své kariéry obdržel několik ocenění, byl nositelem Vojenského záslužného kříže a Vojenské záslužné medaile, později obdržel Řád železné koruny (III. třída v roce 1892, II. třída v roce 1905) a rytířský kříž Leopoldova řádu (1899). Ze zahraničních ocenění byl nositelem ruského Řádu sv. Stanislava I. třídy (1896). Od roku 1907 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 98 Seznam majitelů pěšího pluku č. 98 in: Schematismus für das k.u.k. Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 576 dostupné online Rodina V roce 1883 se v Teplicích oženil s Antonií von Callenberg (1864–1943), dcerou Friedricha von Callenberg, hospodářského správce u knížat Clary-Aldringenů. Z jejich manželství se narodili dva synové, mladší Julius Ludwig (1887–1894) zemřel v dětství, starší Friedrich Johann (1884–1964) sloužil v armádě a jako c. k. major byl za první světové války vyznamenán Řádem železné koruny. Jeho potomstvo dnes žije v Korutansku.

Juliův starší bratr Johann (1840–1935) sloužil také v armádě, dosáhl hodnosti generála jezdectva a v roce 1904 byl povýšen do stavu svobodných pánů.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1921; Gotha, 1921; s. 503 (heslo Latscher a Latscher von Lauendorf) dostupné online V armádě se uplatnil také další bratr Viktor (1844–1928), který v kariérním postupu získal hodnost polního zbrojmistra.Rodina Latscherů na oficiálním webu města Jihlavy dostupné online

Jeho švagr Ludwig von Callenberg (1866–1945) byl rakousko-uherským diplomatem, vyslancem ve Württembersku a v Maroku.

Odkazy Reference

Literatura Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2017; Praha, 2012; s. 256–263 (heslo Latscher a Latscher von Lauendorf) ISBN 978-80-904241-8-0

Externí odkazy Julius Latscher von Lauendorf in: Österreichisches Biographisches Lexikon

Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Rakousko-uherští politici německé národnosti Kategorie:Ministři zeměbrany Předlitavska Kategorie:Absolventi Tereziánské vojenské akademie Kategorie:Tajní radové Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Řádu svatého Stanislava Kategorie:Narození v roce 1846 Kategorie:Narození v Jihlavě Kategorie:Úmrtí v roce 1909 Kategorie:Úmrtí v Salcburku Kategorie:Muži