Tamu-Tamu (název pochází z indonéštiny a znamená „hosté“) je komorní opera o dvou dějstvích italsko-amerického skladatele Giana Carla Menottiho na vlastní libreto z roku 1973. Poprvé byla provedena 5. března 1973 v chicagském Studebaker Theatre.

Vznik a historie opery Operu Tamu-Tamu si u Menottiho – z iniciativy antropologa Sola Taxe – objednal 9. mezinárodní antropologický a etnografický kongres (Ninth International Congress on Anhtropological and Ethnological Studies) pro svou konferenci v Chicagu v roce 1973 na téma „Člověk. Jeden druh, mnoho kultur.“ Menotti si pro své vážné opery vždy vybíral eticky závažná témata a jeho bezprostředně předcházející opera, Nejdůležitější muž, se již vyrovnávala s tématy rasismu a kolonialismu; Tamu-Tamu si klade otázku, jak se lidí v „civilizovaných“ zemích dotýkají tragédie v postkoloniálním rozvojovém světě. Asi polovina zpěváků zpívá v indonéštině a skladatel, který si byl současně libretistou, se musel tento jazyk naučit a navíc přizpůsobit svůj hudební jazyk nejen tématu, ale i schopnostem a školení zpívajících herců představujících indonéské postavy."'Tamu-Tamu': Gian Carlo Menotti." Pan Pipes of Sigma Alpha Iota 66 (březen 1974), s. 6, citováno v Hixon, s. 265.

Představení trvá asi 75 minut.

U vědců, pro které byla určena, i u obecenstva našla opera příznivé přijetí, mnohem méně u hudební kritiky."Menotti's 'Tamu-Tamu' is Cheered in Chicago." New York Times, (7. září 1973), s. 43, citováno v Hixon, s. 264. Známá americká antropoložka Margaret Meadová Tamu-Tamu označila za „nádhernou, vynikající věc“ a dodala: „Skutečně důležité je, že tato opera byla objednána vědci.“Kroll, Jack. "Anthroperalogy." Newsweek 82 (17. září 1973), s. 90, citováno v Hixon, s. 265. Zato kritika se shodovala na tom že to „...není Menottiho hvězdná hodina...“."Menotti's 'Tamu-Tamu' Jarring to Scientists Who Commissioned It." Variety 272 (9. září 1973), s. 43, citováno v Hixon, s. 265.

S o něco příznivějším, nikoli však nadšeným přijetím Menotti dílo uvedl následujícího roku na svém Festivalu dvou světů v italském Spoletu.Hixon, s. 266.

Po delší přestávce uvedl operu Juilliard American Opera Center v New Yorku 24, 26 a 28. dubna 1987 v kombinaci s Amélií ke skladatelovým 75. narozeninám. Režii měl Menotti, dirigoval Mark Stringer, mezi účinkujícími vynikli Stephen Biggers a Renée Flemingová jako Manžel a Manželka. Kritický ohlas byl však zvláště negativní: „Tamu-Tamu je hůř než hudebně banální, je to špatná opera ... má umělé srdce, mysl a duši vyumělkovaného televizního sitcomu...“; „Menottiho šlechetné srdce bylo na pravém místě, ale jeho slova a jeho noty jsou laciné, mizerné.“Porter, Andrew: "Big and Small in New York." Opera (England) 38 (srpen 1987), s. 864, citováno v Hixon, s. 267. Další inscenace Tamu-Tamu dosud nebyly.

Osoby a první obsazení Osoba hlasový obor světová premiéra (5. 9. 1973)Pan Hudson (Manžel) vysoký baryton Robert J. ManzariPaní Hudsonová (Manželka) soprán Sylvia DavisAnonto baryton Sung Kil KimIndra, jeho žena soprán Sumiko MirashimaRadna, jeho žena soprán Sung Sook LeeNenek, bába mezzosoprán Theresa Teng ChenKakek, děd němá role Joseph HutagalungSolema, Ratnina dcera dívčí soprán Ferlina Newyanti DarmodihardjoDjoko, Ratnin syn němá role Horas HutagalungLékař tenor Douglas PerryKněz němá role Samuel TerryVojáci a knězovi asistenti němé role Michael Takada, Damon Ho Dirigent: Christopher Keene Režie: Gian Carlo Menotti Výprava: Sandro La Ferla

Instrumentace Flétna, klarinet, lesní roh, trubka, tympány, dvě bicí soupravy, klavír, harfa, troje housle, tři violoncella, kontrabas.

Děj opery Odehrává se v některém městě ve Spojených státech amerických, v současnosti.

1. dějství Pan a paní Hudsonovi zasedají k snídani. Nálada mezi nimi není dobrá, ještě pod vlivem včerejší hádky. Na stesky paní Hudsonové její manžel reaguje poukazem na to, že na světě je mnoho lidí, kteří se mají hůře, a ukáže jí fotografii z ranních novin. Na ní je zachycena indonéská rodina prchající před vojáky. Jak by asi každý z nich zvládal takovou situaci, pokud by nebyli schopni zvládat ani své soužití? Pak pan Hudson odchází do práce.

Brzy poté zazvoní zvonek a na prahu bytu Hudsonových stojí indonéská rodina z obrázku. Paní Hudsonová je ohromena, ale má s nimi ihned soucit a ujímá se jich, i když se s nimi nemůže dorozumět. Posílá pro lékaře, protože někteří z „hostů“ jsou zranění, a telefonuje svému manželovi, aby cestou z práce přinesl nějaké potraviny. Lékař přichází, ale sotva cizince vidí, nechce s celou věcí nic mít společného a zase zmizí.

2. dějství Pan Hudson se vrací s velkým množstvím rýže; i on je zuboženým stavem hostů zasažen. Děd rodiny hostů umírá a indonéský kněz nad ním provádí náboženský obřad. Obě rodiny s pomocí posunků najdou společnou řeč. Indonésané vyprávějí o tom, jak unikli svým pronásledovatelům, a paní Hudsonová si hraje s dětmi a asistuje i tehdy, když na Radnu přijdou porodní bolesti a za zkušené pomoci babičky Nenek porodí chlapce. Hudsonovi se zapojí do tradiční oslavy narození syna, v tom ale do bytu vtrhnou vojáci z novinového obrázku. Všechny členy indonéské rodiny odvlečou a vzápětí postřílejí.

Je opět ráno. Hudsonovi sedí u snídaně. Paní Hudsonová se ptá manžela, zda je v novinách něco nového, a ten jí lakonicky odpovídá, že nic. Odchází do práce a paní Hudsonová se pouští do úklidu.

Reference

Kategorie:Opery Giana Carla Menottiho Kategorie:Opery v angličtině Kategorie:Opery v indonéštině Kategorie:Opery z roku 1973 Kategorie:Opery poprvé uvedené v Chicagu