Krajta písmenková (Python sebae) je největší had Afriky a jeden z největších hadů světa z čeledi krajtovitých. Dorůstá délky i přes šest metrů a hmotnosti až kolem 100 kg. Běžní jedinci však měří pouze 3–4,5 metrů a váží do 55 kg. Vytváří dva poddruhy, jeden obývá střední a západní Afriku, druhý žije v jižní Africe. Jižní poddruh je obecně menší než jeho severní příbuzný.
Had se vyskytuje v různých biotopech, od lesů až po vyprahlé pouště, obvykle však v blízkosti vodního zdroje. V období sucha se povětšinou skrývá a odpočívá. Je to masožravec, který loví různé druhy živočichů do velikosti antilopy, ale dokáže se zmocnit i jiných predátorů, např. krokodýla nebo hyeny. Krajta písmenková zabijí svou kořist uškrcením (udušením) smyčkami svého těla, ale spíše než udušením či rozdrcením je oběť usmrcena v důsledku srdeční zástavy. V období rozmnožování samice klade v průměru 20–50 vajec. Na rozdíl od většiny jiných hadů střeží své hnízdo a někdy i vylíhlá mláďata.
Had může být člověku nebezpečný, ale k smrtelným incidentům dochází jen velmi zřídka. Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí (IUCN) hodnotí druh jako téměř ohrožený, neboť čelí ztrátě životního prostředí a lovu; některé africké kultury považují hada za pochoutku, nebo je zabíjen kvůli orientální medicíně.
Taxonomie vlevo|náhled|Ilustrace jihoafrického poddruhu z roku 1840 (Andrew Smith) Krajta písmenková náleží do čeledi Pythonidae (krajty) a rodu Python (krajta), velkých a mohutných hadů škrtičů obývajících Asii, Afriku i Austrálii.
Kvůli možné hybridizaci se severní a jižní populace druhu dělí na dva poddruhy: nominotypický Python sebae sebae (severní) a Python sebae natalensis (jižní), ale některé autority toto rozdělení nepodporují a uznávají jižní populaci poddruhu za zastoupenou separátním druhem Python natalensis (možno jako krajta jihoafrická).D. G. Broadley: A review of geographical variation in the African Python, Python sebae (Gemelin). British Journal of Herpetology 6, 1984, S. 359–367. (anglicky)
Podle molekulární genetické studie z roku 2008 je krajta písmenková nejbližší žijící příbuzná krajtě tygrovité původem z Indického subkontinentu.
Druh popsal německý přírodovědec Johann Friedrich Gmelin v roce 1789, původně jako Coluber sebae. O jižním poddruhu se poprvé zmínil jihoafrický zoolog ze Skotska Andrew Smith v roce 1833 a uvedl ho pod stejným latinským jménem, který známe dnes, tedy P. s. natalensis. Nicméně o sedm let později považoval subspecii za samostatný druh, který vylíčil pod názvem Hortula natalensis (1840).
Rodové jméno python je řeckého původu a v řecké mytologii byl Pýthón strašlivý šupinatý drak s hadím tělem, který žil v temné úžlabině u antického města Delfy. Druhové jméno sebae vzniklo na počest nizozemského zoologa Alberta Seby, natalensis podle oblasti v Jižní Africe v které had žije – KwaZulu-Natal.
Areál rozšíření, habitat vlevo|náhled|Jeden z mokřadů v Jižní Africe, typický biotop krajty písmenkové Tento mohutný had se vyskytuje téměř v celé subsaharské Africe a obývá pestrou škálu stanovišť do nadmořské výšky až 2 300 metrů, avšak do takových výšek vystoupá jen vzácně. Často je nucen vyhledávat sušší biotopy, otevřené roviny savanového typu a řídké křoviny, ale raději má vlhké, hustě zalesněné nebo skalnaté regiony. Přednost dává také těm oblastem, které poskytují nějaký zdroj vody (různé vodní toky, mokřady, mangrovy či bažiny, příležitostně i brakické vody).
Poměrně často, ale nenápadně, se usazuje v příměstských osadách a někdy i v hustě osídlených oblastech. Tyto krajty, které se živí výhradně menšími hlodavci nebo ptáky (krysami, kuřaty) nemívají takovou velikost, jako ty, které žijí v nedotčených oblastech a loví tak rozličné druhy živočichů.Need a Gordon 2009, s. 109–116 (Native Range)Need a Gordon 2009, s. 116–117 (Habitat Range)
Vytváří dva poddruhy a jednu hybridní populaci:
Python sebae sebae (J. F. Gmelin; 1789) – severní a středozápadní Afrika (od jižní Sahary po severní Angolu a od Senegalu po Etiopii a Somálsko; obvykle teplejší oblasti, dosahuje zde větších rozměrů a má světlejší a často i pestrobarevnější tělo).Need a Gordon 2009, s. 117–119 (Climate Range) Python sebae natalensis (A. Smith; 1833) – jižní Afrika (od Keni, Zairu a Zambie jižně k mysu Dobré naděje; obvykle chladnější oblasti, dosahuje zde menších velikostí a mívá tmavší zbarvení).
Introdukce v Severní a Jižní Americe Už před více než sto lety několik krajt písmenkových uniklo (nebo bylo záměrně vypuštěno) z chovů a dostalo se tak do floridské i jiné přírody v USA, v níž dokázaly celkem úspěšně žít. Ještě v roce 2009 se objevily důkazy ukazující na přítomnost krajt písmenkových podél západní hranice Miami sousedící s národním parkem Everglades. Šlo o nejméně čtyři exempláře (mláďata a dospělé samice) pohybující se v oblasti v okruhu asi dvou kilometrů. Další vzrostlý jedinec unikl chovateli v roce 2008. Přesná populace na Floridě nebo jinde ve státech samozřejmě není známa.Need a Gordon 2009, s. 120–121 (Introduced Ranges)
V Jižní Americe v brazilském São Paulu byli mezi lety 1995–2000 hlášeni dva uprchnuvší jedinci.
Popis vlevo|náhled|Krajta písmenková (samice) Zbarvení krajty písmenkové je hnědé až šedohnědé s červenohnědými až černými skvrnami na zádech. Skvrny jsou od středu světlé a směrem k okrajům tmavší až černé. Podobné, pravidelné skvrny tvaru půlměsíce se táhnou i po bocích hada. Na základě této kresby připomínající egyptské hieroglyfy je v češtině pojmenovaná „písmenková“, ale například v angličtině nese jednoduchý název „african rock python“ podle oblasti výskytu a jednoho z typických biotopů. Klínovitá (trojúhelníkovitá) hlava s dvěma světlými pruhy u oka a výraznými tepelnými receptory na horní i dolní čelisti je jen nevýrazně oddělena od mohutného těla. Svými rozměry, které mohou dosahovat i přes 6 metrů, se řadí mezi šest největších hadů světa spolu s krajtou mřížkovanou, tmavou, tygrovitou, ametystovou a anakondou velkou, přičemž s anakondou jsou to dva nejhmotnější hadi.
Zřejmě největší změřený exemplář měl údajně 9,8 metru (jedinec z Pobřeží slonoviny zabitý v roce 1932), ale neexistuje dostatek zdrojů, které by tento rekord mohly doložit a potvrdit. Pokud by byl údaj považován za věrohodný, řadila by se krajta písmenková na špičku mezi všemi druhy hadů – předčila by i krajtu mřížkovanou, která je dosud pokládána za nejdelší. (Po roce 1932 však nikdy nebyl nalezen žádný had jakéhokoli druhu o délce větší než 30 stop (9,14 m). Větších rozměrů nedosáhli ani jedinci chováni v zajetí. Nicméně některé zdroje tvrdí, že v případě krajty mřížkované existují poměrně spolehlivé záznamy o téměř 10,5 m dlouhém exempláři.).
Řada jiných autorit přichází s poněkud střízlivějšími odhady: dle určitých důkazů či indicií může krajta písmenková vyrůst maximálně do délky 6–7 metrů a vážit vzácně více než 91 kg.Need a Gordon 2009, s. 107–108 (Size) V Gambii (nebo nedaleké Pobřeží slonoviny) byl zabit údajně až 7,5 metrů dlouhý jedinec a je to pravděpodobně autentický údaj, který je považován za rekordní. Podle publikace Jiřího Felixe měřil nejdelší jedinec krajty písmenkové nalezený v přírodě přesně 7,62 metrů.
Běžně však roste maximálně do délky okolo 4,5–5,5 m (přitom průměrně 2–4 m), obvodu cca 0,40–0,45 m a hmotnosti 30–65 kg. Do větších rozměrů rostou samice (často méně něž 8% velikostní rozdíl), ale samci mají delší ocasy – špičatý ocas tvoří 9–14 % celkové délky u samic a 11–16 % u samců. Většina spatřených hadů se nachází v „polodospělém“ stavu a mají velikost 1,7–2,5 m a váží 2,5–8 kg (samci) nebo 1,7–3,0 m a 2,5–10 kg (samice). Mláďata krajty písmenkové mají délku 0,5–0,7 m.Need a Gordon 2009, s. 109 (External Sexual Differentiation)B. Lanza, A. Nistri: Somali Boidae (genus Eryx, Daudin 1803) and Pythonidae (genus Python, Daudin 1803) (Reptilia Serpentes). Tropical Zoology 18, 2005, S. 99–121. Dostupné online . (anglicky)
Chování náhled|Krajta ve vodě číhající na kořist Krajta písmenková je samotářský had, který se může toulat po teritoriu větším než 500 ha (5 km2), jindy po mnohem menším, např. od 7 do 32 ha (0,07–0,32 km2), v závislosti na podmínkách – v období sucha podniká rozsáhlejší výpravy, v období dešťů naopak. Na jihu Afriky je nejvíce aktivní v březnu (podzim) a mezi srpnem až zářím (pozdní zima); v prvním případě kvůli hyperfagii (zvýšeném apetitu po jídle) před zimou, v druhém kvůli reprodukčnímu chování. I v zimě zřídka zůstane pod zemí déle než týden. V rovníkových zónách je pravděpodobně do určité míry aktivní po celý rok, zatímco ve vyšších nadmořských výškách a v jižním mírném pásmu je během zimy relativně nečinná.Need a Gordon 2009, s. 121 (Seasonal Activity)
Krajta vykazuje aktivitu v kteroukoli denní hodinu. Přes noc se schovává v norách a vyleze až ráno, aby se vyhřála na slunci, přičemž doba, po kterou se vyhřívá, se liší v závislosti na velikosti hada, pohlaví a dalších faktorech. Z toho plyne, že dospělé krajty jsou aktivní obyčejně za denního světla, ale není vyloučeno, že mohou být i v noci (např. hadi žijící poblíž lidských sídel nebo v regionech s minimálním množstvím úkrytů, čímž se snaží být maximálně nenápadní). Juvenilní hadi (1,5– 2,5 m) jsou ostražitější a proto nejaktivnější za soumraku nebo po setmění. Krajty písmenkové umí dobře plavat i lézt po stromech.Need a Gordon 2009, s. 121 (Daily Activity)
Potrava a apetyt náhled|Krajta polykající antilopu
Spektrum kořisti Krajta písmenková je masožravec. Živí se především suchozemskými obratlovci (drobný had menšími, mohutnější většími). Její kořistí se stávají převážně krysy, potkani, ještěrky, zajíci, ptáci, netopýři či kaloni, opice, některé druhy antilop, dikobrazi, divoká prasata a další středně velcí živočichové, včetně mláďat krokodýlů a šelem (levharti, lvi, gepardi, hyeny) i jejich menší dospělí. Vzácně uchopí i nějakou tu rybu, a krajty žijící v blízkosti lidí mohou napadat domácí nebo hospodářská zvířata.
Krajta písmenková zvládne pozřít i dosti velká zvířata; např. dokázala zabít a sežrat dospělou gazelu Thomsonovu (13–16 kg), mládě vodušky kob (26 kg) nebo vzrostlou impalu (59 kg), které se zmocnil 4,8 metrů dlouhý jedinec. Ale nemusí to byt nutně jen býložravci, v roce 2017 se podařilo zachytit na video docela neobvyklou scénu, kterak krajta písmenková požírala menší samici hyeny skvrnité (50 kg).Need a Gordon 2009, s. 127–128 (Prey)
Lov Dospělé krajty často jen číhají schované ve své noře, na vyvýšeném místě nebo ve vodě, a čekají, až se jakákoliv potenciální kořist přiblíží na dosah, aby se jí mohly zmocnit jediným bleskovým výpadem. Samozřejmě, pokud to situace vyžaduje, mohou potravu aktivně vyhledávat, ale tuto strategii běžně využívají juvenilní, méně zkušení jedinci. Na hlavě kolem retních štítků horní i dolní čelisti má krajta písmenková tepločivné jamky (termorecepční orgány), díky kterým přesně detekuje endotermní kořist i za úplné tmy. Zabíjí uškrcením/udušením smyčkami svého těla (zuby se zaklesne v místě kousnutí, ovine se kolem kousnuté části těla a začne škrtit), ale spíše než udušením či rozdrcením je oběť usmrcena v důsledku srdeční zástavy.Need a Gordon 2009, s. 122 (Foraging Mode/Sensory Modalities)
Trávení a půst Pokud had úspěšně spolkne svou kořist, což se ne vždy stane, trávení může trvat týdny. Doba trávení je závislá na vnější teplotě a velikosti kořisti, jako poikilotermní živočich krajta nedokáže mít stálou tělesnou teplotu a je zcela závislá na vnějších tepelných zdrojích. Obecně platí, že menší kořist je strávena rychleji nežli větší. Během dlouhého a náročného trávicího procesu je krajta zranitelná, proto se skrývá a v klidu odpočívá. Znovu aktivní začíná být obvykle až tehdy, když je s trávením kompletně hotová a vyloučí exkrementy. Uloví-li had větší potravu, nemusí „mít hlad“ i několik měsíců.