Bernhard svobodný pán von Wüllerstorf-Urbair ( Bernhard Aloys Freiherr von Wüllerstorf und Urbair) (29. ledna 1816 Terst – 10. srpna 1883 Bolzano), byl rakouský admirál, cestovatel a politik. U c. k. námořnictva sloužil od roku 1833 a zúčastnil se několika válek, později působil u vrchního velení námořnictva. V letech 1857–1859 vedl vědeckou výpravu kolem světa, díky tomu získal šlechtický titul barona a členství v řadě vědeckých institucí v několika evropských zemích. Jako velitel námořnictva se vyznamenal v dánsko-německé válce (1864). Nakonec v letech 1865–1867 zastával funkci rakouského ministra obchodu, z vlády odešel na protest proti jednáním o rakousko-uherském vyrovnání, k nimž nebyl přizván. Po rezignaci na post ministra byl penzionován v hodnosti viceadmirála (1867).Ottův slovník naučný, díl XXVII.; Praha, 1908; s. 310 (heslo Wüllerstorf-Urbair)
Biografie Pocházel ze starobylé rodiny původem z Moravy nobilitované v 17. století. Byl synem státního úředníka a guberniálního rady Karla von Wüllerstorf-Urbair (†1820). První vzdělání získal Bernhard na gymnáziích v Padově a Budíně, vojenskou průpravu získal na kadetní škole v Tullnu. Jako kadet byl původně přidělen ke 40. pěšímu pluku, ale v roce 1833 vstoupil k rakouskému válečnému námořnictvu. Sloužil v obchodní i civilní dopravě, sloužil na různých lodích v Jaderském moři a v roce 1839 získal hodnost praporčíka. Mezitím si doplnil vzděláni v oboru astronomie a v letech 1839–1845 vyučoval na námořní akademii v Benátkách, kde byl také ředitelem hvězdárny. V revolučním roce 1848 byl povýšen na poručíka a zúčastnil se blokády Benátek. Od roku 1851 působil na různých pozicích u vrchního velení námořnictva a postupoval v hodnostech (fregatní kapitán 1852,Militär Schematismus des österreichisches Kaiserthumes 1853; Vídeň, 1853; s. 47, 626 dostupné online kapitán řadové lodi 1856Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1857; Vídeň, 1857; s. 887 dostupné online). Ve správě námořnictva namísto dosud převládající italštiny prosazoval jako úřední jazyk němčinu.
Cesta kolem světa náhled|vlevo|Fregata SMS Novara, vlajková loď Bernharda Wüllerstorfa na cestě kolem světa (1857–1859) V roce 1856 byl pověřen vypracováním itineráře vědecké výpravy kolem světa, které nakonec sám velel. V letech 1857–1859 absolvoval dvouletou expedici na vlajkové lodi SMS Novara, která jako první plavidlo rakouského námořnictva vykonala cestu kolem světa. Na palubě lodi bylo několik vědců z různých oborů, sám Wüllerstorf prováděl meteorologické a hydrografické experimenty. Plavba začala 30. dubna 1857, přes Gibraltar a Madeiru zamířila do Ria, kde byla přijata brazilským císařem Pedrem II. Se zastávkou v Kapském Městě pokračovala výprava přes Indický oceán k břehům Cejlonu, dále do Singapuru, na Filipíny, do Šanghaje a Bangkoku. Přes Východočínské moře s přistáním na Šalamounovy ostrovy pokračovala expedice k břehům Austrálie, kde na přelomu let 1858–1859 kotvila v Sydney a Aucklandu. Přes Tichý oceán se expedice vydala k břehům jižní Ameriky (Valparaiso). Po vypuknutí války s Francií se loď SMS Novara obávala střetu s francouzským loďstvem, císař Napoleon II. jí ale poskytl ochranu, protože si byl vědom všeobecně prospěšných vědeckých poznatků Wüllerstorfovy výpravy. Expedice díky tomu pokračovala přes Galapágy, Montevideo, kolem Hornova mysu s dalšími přistáními v Buenos Aires. Přes Atlantský oceán se zastávkou na Gibraltaru výprava skončila 26. srpna 1859 v Terstu.
Velitel námořnictva a ministr obchodu Po návratu z cesty po světě byl Wüllerstorf velitelem korvety SMS Schwarzenberg u břehů Sicílie (1860). K datu 23. března 1861 byl povýšen do hodnosti kontradmirálaMilitär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1860–1861; Vídeň, 1861; s. 718, 881 dostupné online a jmenován velitelem eskadry. V roce 1862 absolvoval studijní pobyt v Německu, Švýcarsku, Belgii, Anglii, Francii a Nizozemí, kde měl za úkol prověřit možnosti propojení železniční dopravy s námořnictvem. V roce 1863 byl přeložen k oblastnímu námořnímu velitelství v Benátkách. V roce 1864 byl na vlajkové lodi SMS Kaiserin Elisabeth velitelem rakouského námořnictva během operací proti dánské flotile při dánsko-německé válce.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1864; Vídeň, 1864; s. 707, 878 dostupné online Po tomto tažení pobýval ve stavu disponibility ve Štýrském Hradci (1864–1865).
Za vlády Richarda Belcrediho se stal ministrem obchodu Rakouského císařství. Ve funkci setrval i za následující vlády Ferdinanda von Beusta, která již působila v době implementace rakousko-uherského vyrovnání, nyní jako ministr obchodu Předlitavska. Funkci zastával od 23. září 1865 do 18. dubna 1867. Ve funkci ministra se zasloužil o rozvoj železniční sítě, na ministerstvu obchodu zřídil statistické oddělení a zahájil práce ke kartografickému zpracování pobřeží Jadranu. Cítil se dotčen, že nebyl přizván k jednáním o rakousko-uherském vyrovnání a na funkci ve vládě v dubnu 1867 rezignoval. Ještě ve funkci ministra obchodu byl k datu 4. ledna 1867 povýšen do hodnosti viceadmirála,Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1868; Vídeň, 1868; s. 765 dostupné online v listopadu téhož roku byl převeden do stavu disponibility a ke dni 15. února 1869 penzionován.Služební postup Bernharda von Wüllerstorf-Urbair in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 206 dostupné online Od té doby žil v soukromí, vydal ale několik odborných publikací.
Rodina Byl dvakrát ženatý. Poprvé se oženil v Benátkách v roce 1847 s Angličankou Annou O'Connor of Connaught (1824–1848), která zemřela při porodu rok po svatbě. Jeho druhou manželkou byla od roku 1861 hraběnka Leonie von Rothkirch-Panthen (1820–1901), dcera c. k. polního podmaršála hraběte Leonharda von Rothkirch-Panthen (1773–1842). Leonie byla od roku 1866 c. k. palácovou dámou.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1887; Gotha, 1887; s. 831 dostupné online Z prvního manželství pocházel syn Karl Patrik (1848–1906), který ve službě u c. k. námořnictva dosáhl hodnosti kapitána řadové lodi.
Tituly a ocenění Od narození užíval šlechtický titul rytíře, který jeho rodina získala již v roce 1627. V návaznosti na svou účast na cestě kolem světa byl v roce 1860 povýšen do stavu svobodných pánů (majestát vystaven císařem Františkem Josefem dne 13. února 1860).Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1866; Gotha, 1866; s. 1056 dostupné online Ve funkci ministra obchodu obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence (1865). Po odchodu z vlády byl jmenován doživotním členem Panské sněmovny. Byl nositelem několika vyznamenání v Rakousku i v zahraničí, získal také čestné občanství v několika městech (Villach, Steyr, Rijeka, St. Veit an der Glan). V souvislosti s cestou kolem světa byl také členem Rakouské akademie věd a umění a C. k. zeměpisné společnosti ve Vídni, dále byl členem několika vědeckých institucí v dalších evropských zemích.Přehled řádů a vyznamenání Bernharda von Wüllerstorf-Urbair in: Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1866; Vídeň, 1866; s. 166 dostupné online
Rakouské císařství 60x60pixelů Řád železné koruny III. třídy (1850) 60x60pixelů Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1853) 60x60pixelů Řád železné koruny II. třídy (1859) 60x60pixelů Válečná pamětní medaile (1864) 60x60pixelů velkokříž Leopoldova řádu (1867) 60x60pixelů Válečná medaile (1873)
Zahraničí 60x60pixelů komandér Řádu Františka I. (1860, Království Obojí Sicílie) 60x60pixelů velkokříž Řádu sv. Mořice a sv. Lazara (1867, Itálie) 60x60pixelů velkodůstojník Řádu čestné legie (1868, Francie) 60x60pixelů velkokříž Řádu Leopolda (1868, Belgie)
Odkazy Reference
Externí odkazy Bernhard von Wüllerstorf-Urbair na webu Rakouského parlamentu Literatura SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl I. 1808–1895; Biblio Verlag Osnabrück, 1997; s. 161–170 (heslo Bernhard Aloys Freiherr von Wüllerstorf-Urbair) ISBN 3-7648-2511-1
Kategorie:Rakouští baroni Kategorie:Členové Panské sněmovny Kategorie:Ministři obchodu Předlitavska Kategorie:Ministři obchodu Rakouského císařství Kategorie:Rakouští admirálové Kategorie:Rakousko-uherští admirálové Kategorie:Rakouští cestovatelé Kategorie:Rakouští spisovatelé Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu Leopolda (Belgie) Kategorie:Velkodůstojníci Řádu čestné legie Kategorie:Nositelé Řádu Františka I. Kategorie:Nositelé Řádu sv. Mauricia a sv. Lazara Kategorie:Tajní radové Kategorie:Narození v roce 1816 Kategorie:Narození 29. ledna Kategorie:Narození v Terstu Kategorie:Úmrtí v roce 1883 Kategorie:Úmrtí 10. srpna Kategorie:Úmrtí v Bolzanu Kategorie:Muži