Galerie umění Karlovy Vary je příspěvkovou organizací Karlovarského kraje. Vznikla 1. ledna 1953 jako součást nově založené sítě oblastních galerií a od počátku se orientuje na české a slovenské moderní umění. Galerie má kromě hlavní budovy v Karlových Varech pobočku v Letohrádku Ostrov a nově též využívá prostory rekonstruované Becherovy vily.

Historie Budova galerie stojí v místě kdysi zvaném Dorotiny nivy (podle nedalekého nejstaršího karlovarského altánku) a posléze známém jako výletní cesta Goetheweg. Ta bývala již od konce 19. století i živým obchodním korzem s mnoha krámky karlovarského Spolku živnostníků. Již roku 1905 vznikl první projekt na jejich přestavbu, ale až v říjnu 1910 město rozhodlo vybudovat na tomto místě novou budovu zahrnující butiky a také uměleckou Kunsthalle.

Prvotní projekt nové budovy vypracoval v červenci roku 1911 arch. Rudolf Mimler jako dlouhou hmotu dvou zalomených přízemních křídel s patrovou centrální Uměleckou halou. Architektonické řešení vycházelo z dekorativismu pozdní secese a inspirovalo se i novým klasicismem a vídeňskou wagnerovskou modernou. Objekt postavil karlovarský stavitel Friedrich Seitz a od roku 1914 ji provozovala Obchodní a živnostenská komora v Chebu.

Na přelomu let 1929–1930 byla navýšena boční křídla o patro s galerijními sály a přistavěna střední část centrálního pavilónu (arch. Rudolf Mimler). Ve 30. letech začal zdejší prostory využívat umělecký spolek Metzner-Bund. V roce 1948 došlo k výrazné úpravě (Ing. Karel Pokorný) odstraněním některých vnitřních příček – vznikly tak dva prostorné a prosvětlené podélné sály. Vzorkovnu průmyslu a řemeslného zboží nahradila 1. 1. 1953 jedna z prvních státních galerií v tehdejším Československu.

Šedesátá léta 20. století přinesla výrazný rozvoj činnosti galerie a vznikla potřeba zvětšení výstavních ploch a zlepšení vnitřních dispozic a vybavení galerie. Rozsáhlé úpravy exteriéru a interiéru, v letech 1974–1975 podle projektů Ing. Davida a arch. Marcela Šulce zahrnovaly i vybudování depozitáře, knihovny a dalších prostor, v letech 1992–1995 pak získala galerie svou současnou podobu.

Výstavy První sezona v Umělecké hale byla slavnostně zahájena 27. července roku 1912 výstavou Spolku německých výtvarných umělců žijících v Čechách (Wenzel Hablik, Walter Klemm, Karl Thiemann či Emil Orlik). Následující rok zde uspořádala výstavu významná vídeňská galerie Miethke. V květnu 1914 však město pronajalo Uměleckou halu Chebské obchodní a živnostenské komoře a během 1. světové války byla výstavní činnost přerušena. Od roku 1930 začal rozšířené výstavní prostory využívat umělecký spolek Metzner-Bund, který zde prezentoval moderní evropské umění. V letech 1937–1944 sloužily výstavní sály k prezentaci německých ideologicky ovlivněných výstavních projektů.

Po válce byla činnost galerie obnovena v srpnu 1946 u příležitosti I. filmového festivalu, v roce 1947 zde proběhla výstava českého moderního umění ze sbírek Národní galerie v Praze. Až do roku 1952 ovšem budova sloužila především jako vzorkovna řemeslných a průmyslových výrobků.

Výběr výstav Galerie umění 1960-64 František Doležal, Karel Valter, Václav Vojtěch Novák, Jan Kodet, Vincenc Beneš, Josef Čapek, Karel Souček 1965 galerie uspořádala výstavu Malíři Bauhausu a Paul Klee s cyklem doprovodných přednášek: Z historie moderního malířství (teoretici I. Bednář, Karel Otavský, Eva Petrová, M. Racek, Petr Spielmann). 1965 Jan Bauch, Jan Smetana, Václav Špála, Skupina Radar, Současné proudy světové grafiky 1966 Václav Rabas, Václav Tikal 1967 Jan Zrzavý 1968 Nová citlivost, Křižovatka a hosté, Věra Janoušková, Alois Vitík 1969 Klub konkretistů a hosté, Bohumil Kubišta, Dada, Adolf Hoffmeister 70. a 80. léta: Stanislav Podhrázský, Jan Štursa, Josef Čapek, Oldřich Smutný, Ota Janeček, Karel Valter, František Doležal, František Hudeček, Josef Jíra, Antonín Procházka, Absolventi AVU z let 1973–1974 (Václav Bláha (výtvarník), Vladimír Novák, Petr Pavlík, Michael Rittstein, Jiří Sozanský), Otto Gutfreund, Josef Šíma, Bohdan Lacina, Adolf Born, Jiří Trnka, Jan Smetana, Zdenek Rykr, Václav Bartovský, Adriena Šimotová, Vojtěch Preissig, Bohumil Kubišta, František Gross, Aleš Lamr, Theodor Pištěk, Jaroslav Paur, Vojtěch Tittelbach, Ivan Ouhel, Jiří Bradáček, Olbram Zoubek, Jaroslav Šerých, Vojtěch Adamec, Jiří Mrázek, Daisy Mrázková, Karel Malich, Josef Čapek, Ivan Ouhel, Tomáš Švéda, Petr Pavlík, Stanislav Hanzík, Josef Istler Po roce 1989 se galerie věnuje soustavně moderní české kresbě a představuje zástupce generace, která ukončila studia v sedmdesátých letech (Seskupení 12/15) a generaci 60. let. 1990 Vladimír Kokolia, Jiří Sopko, Hana Wichterlová, Výběr z fondů galerie. Šedesátá léta, Libor Fára, Zorka Ságlová 1991 Dalibor Chatrný, Radoslav Kratina, Jan Kotík, Mikuláš Medek, Jan Koblasa, Jaroslava Severová, Jaroslav Róna 1992 Karel Nepraš, Jindřich Štyrský, Toyen: Artificialismus 1926 – 1931, Zdeněk Sýkora, Jan Smejkal 1993 Česká malba 80. a 90. let 1994 Jiří Seifert, UB 12, Karel Malich, Pavel Opočenský 1995 Jitka Svobodová, Oldřich Smutný, Jiří Beránek, Vladimír Novák, Jaroslava Severová, Věra Janoušková, Stanislav Kolíbal, Václav Boštík 1996 Miloslav Chlupáč, Vladislav Mirvald, Ladislav Novák 1997 Miloš Ševčík, Adriena Šimotová, Jan Kotík 1998 Daisy Mrázková, Jindra Viková, Pavel Baňka 1999 Jiří Mrázek, Skupina 42, Karel Valter 2001 Václav Malina, Bilance II, Pavel Nešleha, Milan Maur 2003 Vladimír Novák 2004 Jindřich Prucha, František Ronovský, Svatopluk Klimeš 2005 Václav Malina, Tomáš Švéda, Karel Pauzer, Hana Purkrábková, Vladimír Boudník, Pocta Kupkovi 2006 Šedesátá / The sixties, Theodor Pištěk, Jiří Kačer, Mikoláš Axmann, Rudo Prekop 2007 Zlínský okruh, Andrej Bělocvětov 2008 Mikuláš a Emila Medkovi, Armin Mueller – Stahl, Aleš Lamr 2009 Friedensreich Hundertwasser, Alén Diviš 2010 Zdeněk Sýkora, Karl Prantl & Uta Peyrer 2011 Sbírka Jiřího Anderle (Dubuffet, Miró, Chagall, Tapies, kmenové umění Afriky), Zlatá šedesátá, Cena Vladimíra Boudníka (1995–2010), Autorské knihy (1997-2009) 2012 Roman Kameš, Jiří Kolář, Aleš Veselý, Jiří Trnka, Jiří Slíva, Zdeněk Ziegler, 100 let hlavní budovy karlovarské galerie, Svět Josefa Lady 2013 Josef Lada, Vítek Čapek, Jakub Švéda

Sbírka (výběr)

Stálá expozice Galerie za dobu svého trvání shromáždila obsáhlé sbírky českého umění, z nichž nejvýznamnější a nejhodnotnější díla jsou trvale prezentována v počtu asi stopadesáti obrazů a soch. Počátky vzniku moderního výtvarného umění přibližují náladová, symbolistní a realistická díla Jakuba Schikanedera, Jana Preislera a Antonína Slavíčka. Proměnlivou a výraznou podobu uměleckých snah na počátku století, v jejich orientaci na evropské směry – expresionismus, fauvismus, kubismus – shledáváme v obrazech Josefa Čapka, Emila Filly, Bohumila Kubišty, Františka Muziky, Antonína Procházky nebo Václava Špály. V třicátých letech je vystřídal surrealistický projev, patrný v dílech Jindřicha Štyrského, Toyen či Františka Janouška. Válečná atmosféra 40. let, která je ve fondech galerie velmi kvalitně zastoupena, pak přinesla nový zájem o člověka, město a civilizaci v dílech Kamila Lhotáka, Františka Hudečka ad. K velmi významnému celku galerijních sbírek patří díla Josefa Istlera, Václava Boštíka, Mikuláše Medka, Zbyška Siona, Jiřího Valenty, Jiřího Johna, vzniklá v 60. letech a vypovídající prostřednictvím nejrůznějších postupů, od geometrických, informelních přes fantazijní až po novofigurální, o problémech života člověka. Reprezentativně je zastoupena i tvorba 80. let, ať už význačnými solitéry (Zdeněk Sýkora, Karel Nepraš, Věra Janoušková, Olga Karlíková, Otakar Slavík, Jitka Válová či Stanislav Judl) nebo autory skupiny 12/15. Vývojově mnohovrstevnatou podobu stálé expozice českého umění uzavírá kolekce několika významných osobností soudobého českého umění – Svatopluk Klimeš, Jaroslav Róna, Petr Nikl, František Skála.

Letohrádek Ostrov

Galerie umění v Karlových Varech má od roku 1967 pobočku – raně barokní letohrádek v zámeckém parku v Ostrově. Původně městská galerie, založená v roce 1961, soustředila svou sbírkotvornou a výstavní činnost na českou a slovenskou kresbu a grafiku 20. století a na poválečnou regionální tvorbu.

Historie Budova Letohrádku je součástí velkého barokního areálu a jednou z nejlépe zachovaných historických památek v Ostrově. Na místě renesančního zámku hrabat Šliků (1434–1585), který jako pobělohorský konfiskát po roce 1625 připadl vévodům Sasko-lauenburským, byl postaven raně barokní zámek, velkoryse koncipované zámecké zahrady, piaristická kolej, letohrádek a palác princů. Letohrádek, postavený v letech 1673–1679 (Abrahám Leuthner), byl centrem manýristické zahradní kompozice na rozloze asi 12 hektarů, postupně rozšiřované a doplňované. Centrální stavba letohrádku s věžovou nástavbou má přehlednou raně barokní dispozici. Čtvercový půdorys s osmiúhelníkem ústřední haly vytváří křížení čtyř průjezdů se čtyřmi stejnými portály. V přízemí je hala řešena na půdorysu osmiúhelníku s nikami v podobě grót s kašnami. Nad nimi jsou v patře umístěny balkónky s balustrádou. Interiér upravoval v roce 1692 Domenico Egidio Ossi. Bohatá malířská a štuková výzdoba z 90. let 17. století je převážně dílem italských umělců, (malíři Paolo Manni a Lazaro Maria Sanguinetti, štukatéři a Domenico Salize). Ve věži byla alchymistická laboratoř posledního sasko-lauenburského pána. V 19. století poslední majitelé panství, velkovévodové z Toskány, pronajali letohrádek jako letní restauraci. Poválečné úpravy (klub Jáchymovských dolů, Okresní vojenská správa), které narušily původní stav, byly odstraněny rekonstrukcí v letech 1972–1982.

Sbírky Převážnou část sbírkového fondu v Ostrově tvoří kresby a grafické listy, nelze je proto prezentovat ve stálé, dlouhodobé expozici. Fond je postupně zpracováván do menších, vývojově nebo tematicky koncipovaných celků – sezónních výstav. Jako doprovod a studijní materiál vznikla řada sbírkových katalogů, jejichž seznamy lze později doplňovat o nové zisky. Základ sbírky grafických listů a kreseb především ze 40. a 50. let byl systematicky doplňován nákupy a převody z ministerstva kultury. Jde převážně o tvorbu českých, v menší míře slovenských autorů 20. století.

Grafika Soubor zahrnuje tři základní okruhy české grafické tvorby první čtvrtiny 20. století:

okruh realistické tvorby kolem Spolku českých umělců grafických HOLLAR (Zdenka Braunerová, A. Majer, Viktor Stretti, Jaromír Stretti-Zamponi, Tavík František Šimon, Max Švabinský, Karel Vik, J. Vondrouš a další) tvorba symbolistní (František Bílek, František Kobliha, Jaroslav Konůpek, Josef Váchal a další) grafické listy české avantgardy (Josef Čapek, Bedřich Feigl, Emil Filla, Pravoslav Kotík, Bohumil Kubišta, Willi Nowak, Antonín Procházka, Václav Špála, Alois Wachsman a další)

Sbírka Josefa Jeřábka K tomuto okruhu grafické tvorby patří z velké části také početný soubor více než 1000 položek z pozůstalosti pražského sběratele a pedagoga Josefa Jeřábka. Jako tematický celek s těžištěm v sociálně motivované oblasti byla zpracována grafická tvorba z 20. a počátku 30. let, doplněná o soubor kreseb V. Vostřebalové-Fischerové.

Sociální grafika (M. Holý, A. Moravec, P. Kotík, J. Rambousek, V. Sedláček, V. Silovský, K. Štěch, K. Štika, K. Tondl a K. Vik a další) česká kresba a grafika 40. let s důrazem na lidské hodnoty, se svými skrytými významy a analogiemi a se svou civilistní tematikou zahrnuje především tvorbu skupin Sedm v říjnu, Skupina 42 a Skupiny Ra. Dokládá také slibné začátky tvorby poválečné. slovenská grafika sleduje především poválečný vývoj v této oblasti (A. Brunovský, L. Fulla, M. Galanda, V. Gergelová, V. Hložník, J. Lebiš, K. Sokol, J. Szabó, E. Zmeták a další)

Česká grafika 60. let