Heinrich Luitpold Himmler (7. října 1900, Mnichov – 23. května 1945, Lüneburg) byl říšský politik a vůdce SS, šéf gestapa, velitel Allgemeine SS a vedoucí postava NSDAP. Na konci války z pověření Hitlera velel Waffen SS na severozápadní straně Německa. Sloužil jako říšský ministr vnitra a byl jedním z architektů a organizátorů hromadného vyvražďování Židů - holokaustu.
Po službě v záložním praporu během první světové války, aniž by se zúčastnil bojů, vstoupil Heinrich Himmler v roce 1923 do Nacistické strany (NSDAP). V roce 1925 se přidal k SS (Schutzstaffel), která byla zpočátku malou polovojenskou složkou nacistické strany sloužící jako osobní strážní jednotka Adolfa Hitlera. Himmler postupně stoupal v hierarchii SS až na pozici Reichsführera-SS v roce 1929. Pod Himmlerovým vedením se SS rozrostla z praporu o 290 mužích na jednu z nejmocnějších institucí nacistického Německa. Během své kariéry si Himmler získal pověst dobrého organizátora a člověka, který uměl vybírat vysoce schopné podřízené, jako byl například Reinhard Heydrich. Od roku 1943 zastával zároveň funkci šéfa Kriminalpolizei (kriminální policie) a říšského ministra vnitra, čímž získal dohled nad veškerými policejními a bezpečnostními složkami (včetně Gestapa). Měl rovněž kontrolu nad Waffen-SS, ozbrojenou složkou SS, která bojovala po boku Wehrmachtu (ozbrojených sil Německa) během druhé světové války.
Jako hlavní vykonavatel nacistické rasové politiky byl Himmler zodpovědný za provoz koncentračních a vyhlazovacích táborů a za vytvoření Einsatzgruppen – mobilních popravčích jednotek působících v německem okupované Evropě. V této roli sehrál ústřední úlohu v genocidě přibližně 5,5–6 milionů Židů a milionů dalších obětí během holokaustu. Den před zahájením Operace Barbarossa v červnu 1941 Himmler zadal vypracování Generalplanu Ost, který Hitler schválil v květnu 1942 a který byl následně nacistickým režimem realizován, což vedlo ke smrti přibližně 14 milionů lidí ve východní Evropě.
V posledních letech druhé světové války jmenoval Hitler Himmlera velitelem záložní armády (Ersatzheer) a generálním zmocněncem pro správu Třetí říše (Generalbevollmächtigter für die Verwaltung). Později mu bylo svěřeno velení nad skupinou armád Horní Porýní (Heeresgruppe Oberrhein) a skupinou armád Visla (Heeresgruppe Weichsel). Himmler nedokázal splnit stanovené cíle, a Hitler ho proto z těchto funkcí odvolal.
Když Himmler pochopil, že je válka ztracena, pokoušel se bez Hitlerova vědomí navázat mírová jednání se západními Spojenci v březnu 1945. Když se o tom Hitler 28. dubna dozvěděl, zbavil Himmlera všech funkcí a nařídil jeho zatčení. Himmler se pokusil uprchnout a skrýt, ale byl dopaden britskými jednotkami. Zemřel sebevraždou v britské vazbě 23. května 1945. Za své zločiny nebyl nikdy souzen
Mládí náhled|vlevo|upright|Heinrich Himmler v sedmi letech (v roce 1907) Narodil se 7. října 1900 v Mnichově v rodině zbožného přísného římskokatolického učitele, který určitou dobu vychovával bavorského korunního prince. Měl dva bratry, staršího Gebharda Ludwiga (1898–1989) a mladšího Ernsta Hermanna (1905–1945).
Vzdělání získal na gymnáziu v Landshutu. V roce 1917 nastoupil jako dobrovolník do armády. Koncem první světové války sloužil v armádě jako kadet u 11. bavorského pluku. V roce 1918 byl demobilizován a začal pracovat jako praktikant na statku v Ingolstadtu. V roce 1919 složil maturitní zkoušku a do roku 1922 studoval na zemědělské fakultě vysokého učení technického v Mnichově, úspěšně absolvoval s akademickým titulem Diplomlandwirth.
V roce 1922 nastoupil jako asistent u firmy na výrobu umělých hnojiv ve Schleissheimu u Mnichova. V roce 1922 vstoupil také do Röhmovy polovojenské organizace Reichsflagge. V srpnu 1923 vstoupil do NSDAP a zúčastnil se neúspěšného pokusu o převrat v listopadu 1923. Jeho stranický průkaz měl číslo 14 303. V roce 1924 byl bez zaměstnání a v roce 1925 nastoupil jako sekretář Gregora Strassera v župní služebně NSDAP v Landshutu. V roce 1926 přešel do ústředí NSDAP v Mnichově. V roce 1927 se oženil.
Růst vlivu SS V dubnu 1925 dal Adolf Hitler příkaz jednomu z příslušníků své ochranky (Stosstrupp-Hitler) Juliu Schreckovi, aby zřídil ozbrojené jednotky na ochranu představitelů politického vedení. O několik týdnů později se jim dostalo názvu ochranné oddíly (Schutzstaffel – SS).
Na počátku SS stálo 8 mužů, mezi nimi amatérský zápasník Ulrich Graf, bývalý hodinář Emil Maurice, drogista Julius Schaub, bývalý armádní poručík Erhard Heiden a bývalý koňský handlíř Weber. Julius Schreck byl prvním velitelem SS. 21. září 1925 rozeslal oběžník číslo 1, v němž žádá všechny místní organizace NSDAP, aby zřídily podle vzoru centrály místní SS. Podle oběžníku mělo jít o bojeschopné elitní skupiny 1+10 mužů, v Berlíně a Mnichově 1+20 mužů. Požadavek elitnosti se týkal spíše fyzické zdatnosti. O vypěstování naprosté oddanosti vůdci se měl postarat vnitřní výchovný řád SS.
Himmler na vrcholu svých sil náhled|vlevo|Nacisté v černých košilích v roce 1927. Zleva: Heinrich Himmler, Rudolf Hess, Gregor Strasser, Adolf Hitler, Franz von Salomon
V lednu 1929 byl jmenován Reichsführerem SS (Schutz Staffel), která v té době měla 200 mužů. Formálně spadalo SS pod SA a Ernsta Röhma.
V roce 1930 byl zvolen poslancem Říšského sněmu za NSDAP pro oblast Weser-Ems. Himmler se soustředil na rozšíření SS. V roce 1933 měly SS 52 000 mužů, proto se snažil získat jejich nezávislost na SA Ernsta Röhma.
V roce 1931 založil v rámci SS původně ideologickou zpravodajskou službu strany, poté bezpečnostní službu SD (Sicherheitsdienst), jejím vedením pověřil Reinharda Heydricha. Společně s ním tak do roku 1933 upevnil moc nacistů v Bavorsku. Rok předtím, v roce 1932, se dostal do sporu s Brunem Geschem, Obersturmbannführerem-SS, který jej kritizoval. Pokoušel se ho zničit, což mu ale nevyšlo.
V březnu 1933 se stal mnichovským policejním prezidentem a krátce poté velitelem politické policie v Bavorsku. V září 1933 byl jmenován velitelem všech jednotek politické policie kromě Pruska, kde byl formálně podřízen Hermannu Göringovi. 20. dubna 1934 se stal šéfem pruské policie a tajné státní policie gestapo (Geheime Staatspolizei). Rozhodujícím přelomem jeho kariéry se stala „Noc dlouhých nožů“ 30. června 1934, kdy bylo násilně odstraněno celé původní velení SA včetně Ernsta Röhma. Jemu se tak uvolnila cesta k vybudování skutečně nezávislé organizace SS, která by plně hájila nacionálně socialistickou myšlenku a převedla by rasistické myšlenky režimu v dynamický princip rozhodné akce.
17. června 1936 úspěšně dosáhl převzetí politické a kriminální policie v celé Třetí říši, stal se šéfem tajné státní policie gestapo ke svému postavení Říšského vůdce SS (SS-Reichsführer). Byl schopným organizátorem a správcem, byl pracovitým a výkonným úředníkem, přivedl k dokonalosti všechny metody organizovaného státního terorismu proti politickým a ostatním odpůrcům režimu.
Druhá světová válka V březnu roku 1933 zřídil první koncentrační tábor v Dachau u Mnichova. V následujících několika letech s Hitlerovým souhlasem podstatně rozšířil okruh osob, které byly internovány v těchto táborech.
Himmler a rasová otázka náhled|upright|vlevo|Hermann Göring jmenuje Himmlera náčelníkem policejního úřadu pruské policie, 20. dubna 1934 náhled|upright|Himmler a Rudolf Hess v Dachau v roce 1936 u modelu tábora. Vyznával filozofický mysticismus, byl posedlý názory mesmerismu, zajímal se o okultismus, přírodní léčitelství, homeopatii. Současně s tím byl fanatickým rasistou a prosazoval „árijský“ mýtus o nadčlověku. Ve své řeči v lednu 1937 Himmler prohlásil, že „neexistuje lepší živý důkaz dědičnosti a rasových zákonů, než koncentrační tábor, kde se nacházejí hydrocefalici, šilhající a deformovaná individua, položidé – nezanedbatelný počet podřadných podlidí.“ Úkolem německého lidu je „bojovat za likvidaci těchto podlidí všude na světě, kde se sdružují proti Německu, které je jádrem nordické rasy, proti Německu, jádra germánského národa, proti Německu, nositele lidské kultury.“
Záhy přeměnil rasovou otázku z „negativního konceptu založeného na antisemitismu“ na „organizační princip pro výstavbu jednotek SS“. Rasovou teorii v rasovou praxi. Koncentrační tábory se pod jeho vedením staly tábory smrti. „Árijská“ nadvláda byla upevňována systematickým a organizovaným vyhlazováním Židů, Slovanů a Romů v Polsku a Sovětském svazu.
Svůj romantický sen o modrookých blonďatých hrdinech uvedl do praxe kultivací elity pomocí „zákonů výběru“, na základě kritérií vzhledu, mentálních a fyzických testů, charakteru a ducha. Jeho aristokratické představy vůdcovství mělo být dosaženo úmyslným křížením rasově vybraných jedinců a kombinací jejich charismatické autority s byrokratickou disciplínou. Příslušník SS měl být představitelem nového člověka: bojovníka, správce, učitele a vůdce, aby byl připraven pro kolonizaci východních území. Tato syntetická aristokracie měla být trénována v polouzavřené společnosti a podporována nacistickým systémem jako celkem. Stál za zřízením Ahnenerbe/ dědictví předků/ i přes výhrady Adolfa Hitlera, který se na projekt díval skrze prsty a často jej otevřeně negativně kritizoval a bagatelizoval,se organizace značně rozrostla a zabývala se pavědami o germánské nadřazenosti. Stála za utrpením tisíce pokusů v koncentračních táborech na lidských bytostech, převážně Židech a Rusech.
Rozporuplná osobnost náhled|Himmler a indický protibritský politik Subhás Čandra Bose, hlava exilové vlády Ázád Hind, 1942 Malý nenápadný muž vypadal spíše jako bankovní úředník než jako diktátor německé policie. Nosil charakteristické kulaté brýle. Byl popisován jako muž bez emocí a bez nervů. Ve skutečnosti nesnášel pohled na utrpení a krev. Zhroutil se, když byl přítomen popravě stovky východních Židů na východní ruské frontě. Uvádí se, že po této zkušenosti nařídil, aby popravy Židů probíhaly „lidštějším“ způsobem s použitím plynu ve speciálně upravených vozidlech, které vypadaly jako stěhovací vozy.
Šlo o maloměstského excentrika, jehož přirozené snobství vedlo k tomu, že umožnil vstup do SS také příslušníkům starých aristokratických rodů. Vyznával primitivní náboženství ve spojení s kosmologickými dogmaty a spojoval příslušníky SS s jejich vzdálenými germánskými předky. Pěstoval romantické představy „návratu k půdě“ a německého „branného rolníka“, který zušlechťuje půdu na Východě. Na druhé straně byl velmi výkonným tvůrcem racionalizovaných moderních metod vyhlazování. Sám sebe považoval za převtělení středověkého krále Jindřicha Ptáčníka. V roce 1936 Himmler zorganizoval oslavu tisíce let od Jindřichovy smrti. Heinrich Himmler byl zároveň i vegetariánem.Boria Sax. Zvířata ve Třetí říši. Domácí mazlíčci, obětní beránci a holocaust. Nakladatelství Dokořán 2003, , str. 37 Velitelům SS dokonce nařizoval pojídání vegetariánské stravy.
Himmlerova osobnost dokonale vyjadřovala všechny rozpory nacionálního socialismu. Pro něj byly jednotky SS spojením starého řádu německých rytířů s novou aristokracií Herrenvolk na základě tradičních hodnot cti, poslušnosti, odvahy a věrnosti.
Elita národa – SS náhled|Himmler, Ernst Kaltenbrunner a ostatní důstojníci SS při návštěvě tábora Mauthausen, 1941 Proto, jako Říšský vůdce SS, zavedl princip rasového výběru příslušníků SS a zavedl zvláštní pravidla pro sňatky příslušníků SS tak, aby se zajistilo párování lidí s „vysokou hodnotou“. Založil státem řízenou lidskou farmu, „Lebensborn“, kde mladé dívky s dokonalými nordickými vlastnostmi byly k dispozici mladým příslušníkům SS za účelem početí dokonalého nordického potomka, který by byl vychováván podle národně socialistického ideálu. Himmler byl posedlý vytvořením rasy „superlidí“ pomocí křížení. 29. října 1939 prohlásil, že je povinností německých žen a dívek s dobrou krví přistupovat k mateřství s morální vážností a že by se měly stát matkami dětí vojáků pro další bitvy. Požadoval, aby váleční hrdinové mohli uzavřít druhý sňatek.