Uhuru Muigai Kenyatta (* 26. října 1961 Nairobi, Keňa) je keňský politik, diplomat a podnikatel, který se stal jednou z nejdominantnějších postav moderních keňských dějin. Je synem Joma Kenyatty, prvního prezidenta Keni, jehož odkaz dlouhodobě určoval Kenyattovu politickou pozici a společenskou prestiž. Uhuru Kenyatta zastával nejvyšší politické funkce země, a to včetně dvou po sobě jdoucích prezidentských období mezi lety 2013 a 2022.

Jeho politická kariéra byla od počátku provázána se složitým prostředím keňské stranické politiky, etnickými koalicemi a vyjednáváním mezi silnými regionálními bloky. Současně byl i terčem mezinárodního zájmu kvůli obviněním ICC souvisejícím s povolebním násilím v roce 2007. Případ byl později odložen kvůli nedostatku důkazů.

Mládí, rodina a vzdělání Uhuru Kenyatta vyrůstal v prostředí úzkém srdci keňské politické elity, protože jeho otec Jomo Kenyatta vedl Keňu od vyhlášení republiky v roce 1964 až do roku 1978. Vyrůstal částečně v rezidenci State House, což mu poskytlo přístup k vlivným diplomatům, politickým poradcům i zahraničním návštěvám. Jeho matka Ngina Kenyatta byla významnou postavou keňské společenské scény a sehrála zásadní roli v rodinném podnikání i charitativních aktivitách.

Studoval nejprve na prestižní St. Mary’s School v Nairobi, kde byl známý jako klidný student se zájmem o ekonomii a debaty. Poté odjel do Spojených států amerických, kde navštěvoval Amherst College, kde se věnoval politologii, mezinárodním vztahům a ekonomii. Po návratu do vlasti se podílel na správě rodinného majetku Kenyatta Family Holdings, jenž zahrnuje rozsáhlé zemědělské podniky, masné provozy, bankovní podíly a mediální společnost Mediamax.

Počátky politické kariéry Kenyattova cesta do politiky začala v 90. letech, kdy se stal poradcem strany KANU a poté vedoucím keňského turistického úřadu Kenya Tourism Board. V roce 1997 poprvé kandidoval do parlamentu ve svém domovském obvodě Gatundu South, avšak neúspěšně. Zlom nastal v roce 2001, kdy byl jmenován poslancem a následně převzal funkci ministra pro místní samosprávu.

V roce 2002 se stal prezidentským kandidátem KANU. Poražen byl kandidátem opozice Mwail Kibakim, jehož vítězství znamenalo konec více než čtyřicetileté dominance KANU. Kenyattova role opozičního lídra v letech 2002–2007 mu však umožnila získat celostátní politický profil.

Účast v koaliční vládě a spor s ICC Povolby 2007 vyústily ve vážnou politickou krizi a násilí, při němž zahynulo přes tisíc lidí. Kenyatta byl obviněn z organizace útoků proti komunitám podporujícím Railu Odingu, což později projednával Mezinárodní trestní soud. Obvinění odmítal jako nepodložené a politicky motivované. Během dlouhého řízení ICC uvedlo, že keňské úřady odmítají poskytovat důležité důkazy, a případ byl nakonec v roce 2015 pro nedostatek důkazů zastaven.

V době koaliční vlády působil jako místopředseda vlády a později jako ministr financí. V této době přišla světová finanční krize, která zasáhla i Keňu, a Kenyatta se snažil stabilizovat veřejné finance prostřednictvím fiskálních úsporných opatření, modernizace daňového systému a podpory investic do infrastruktury.

Prezidentská kampaň 2013 a první období vlády Kampaně v roce 2013 se zúčastnil jako lídr nově založené koalice Jubilee. Jeho program zdůrazňoval rozvoj infrastruktury, digitalizaci státní správy a podporu mládeže prostřednictvím speciálních fondů, jako byl Uwezo Fund. Zvítězil již v prvním kole se ziskem 50,07 %, což Raila Odinga napadl u Nejvyššího soudu. Ten však rozhodl ve prospěch Kenyatty.

Jeho první období bylo silně orientováno na infrastrukturní projekty. Nejvýznamnějším byl vznik standardní železnice SGR Nairobi–Mombasa, financované převážně čínskými úvěry. Projekt byl považován za symbol rychlé modernizace, ale i za zdroj zadlužení.

Volby 2017 a druhé období Volby v roce 2017 byly jedny z nejnapjatějších v dějinách Keni. Výsledek byl nejprve anulován Nejvyšším soudem kvůli procesním pochybením, což bylo v Africe bezprecedentní rozhodnutí. Opakované volby Odingova opozice bojkotovala a Kenyatta tak obhájil svůj mandát.

Druhé období se neslo v duchu uklidňování napětí. Kenyatta v roce 2018 provedl symbolické gesto známé jako „Handshake“, těsné podání rukou Railovi Odingovi, které ukončilo dlouholetou politickou konfrontaci a otevřelo cestu ústavní iniciativě Building Bridges Initiative (BBI).

Domácí politika V oblasti hospodářské politiky se Kenyatta soustředil na tzv. Big Four Agenda – kvalitu zdravotnictví, průmyslový rozvoj, dostupné bydlení a potravinovou bezpečnost. Tyto priority se však potýkaly s problémy v realizaci kvůli rychlému zadlužování a odporu části Parlamentu. Jeho vláda také čelila několika korupčním skandálům, zejména v oblasti zdravotnictví a zemědělských fondů.

Zahraniční politika V zahraniční politice se zaměřil na posílení regionální spolupráce ve Východoafrickém společenství (EAC) a upevnění vztahů s Čínou, Spojenými státy a Evropskou unií. Aktivně vystupoval v otázkách bezpečnosti v regionu Afrického rohu a podporoval operace proti militantní skupině aš-Šabáb v Somálsku.

Vztah s Williamem Rutem Uhuru Kenyatta měl původně blízký pracovní vztah se svým viceprezidentem Williamem Rutem. Jejich spojenectví hrálo zásadní roli při vzniku koalice Jubilee v roce 2013. Postupně se však mezi nimi vytvořil hluboký rozkol, jenž vyvrcholil tím, že Kenyatta v roce 2022 odmítl podpořit Rutoovu prezidentskou kandidaturu a místo toho se postavil na stranu Odingy.

Konec funkčního období a pozdější kariéra Po volbách 2022, v nichž zvítězil Ruto, se Kenyatta stáhl z domácí politiky a byl jmenován zvláštním vyslancem Africké unie pro oblast regionálních konfliktů v Etiopii, Jižním Súdánu a Demokratické republice Kongo.

Osobní život Uhuru Kenyatta je ženatý s Margaret Wanjiru Kenyatta, která je známá svými charitativními projekty, zejména iniciativou Beyond Zero zaměřenou na zdraví matek a novorozenců. Mají tři děti.

Jeho rodina patří k nejbohatším v Keni. Kenyattové vlastní rozsáhlé pozemky a komerční aktiva, což dlouhodobě vyvolává veřejné diskuse o koncentraci majetku mezi několika tradičními politickými rody.

Kritika a kontroverze Kenyattovo prezidentské období bylo často kritizováno v souvislosti s rostoucím státním dluhem, který narostl kvůli rozsáhlým infrastrukturním projektům. Kritici poukazovali i na nedostatečnou reakci vlády na korupční kauzy a na časté přesuny kompetencí mezi státními úřady, jež podle opozice komplikovaly státní správu. Kenyatta sám opakovaně tvrdil, že boj proti korupci je prioritou, ale několik vyšetřování skončilo bez obžalob.

Vyznamenání Uhuru Kenyatta během své politické kariéry obdržel řadu státních a mezinárodních ocenění. Mezi nimi je i velkokomturní stupeň Řádu welwitschie podivné, který mu udělila Namibie za posilování bilaterálních vztahů.

Symboly

Vlajka prezidenta Keni je tradičně personalizovaná, avšak vždy si zachovává ústřední masajský štít a dva zkřížené oštěpy. Varianta používaná Uhurou Kenyattou mezi lety 2013 a 2022 odrážela barvy a symboliku jeho politické koalice Jubilee.

Odkazy Reference

Externí odkazy

Kategorie:Prezidenti Keni Kategorie:Ministři financí Kategorie:Nositelé Řádu welwitschie podivné Kategorie:Narození 26. října Kategorie:Narození v roce 1961 Kategorie:Narození v Nairobi Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Muži Kategorie:Děti národních vůdců