Leopold Salvátor Rakousko-Toskánský (15. října 1863, Brandýs nad Labem – 4. září 1931, Vídeň) byl rakouský arcivévoda a princ toskánský pocházející z Habsbursko-Lotrinské dynastie. Od patnácti let sloužil v c. k. armádě a s ohledem na svůj původ prodělal rychlou kariéru, mimo jiné byl zastáncem modernizace dělostřelectva a uplatnil se i jako vynálezce. V letech 1907–1918 zastával funkci generálního inspektora dělostřelectva a za první světové války dosáhl druhé nejvyšší hodnosti generálplukovníka (1916). Po zániku Rakouska-Uherska žil delší dobu ve Španělsku, krátce před smrtí se vrátil do Vídně.
Biografie náhled|vlevo|Arcivévoda Leopold Salvátor jako generálplukovník rakousko-uherské armády (1916) Narodil se jako nejstarší syn arcivévody Karla Salvátora Toskánského a jeho ženy Marie Immakulaty Bourbonsko-Sicilské, dcery Ferdinanda II. Sicilského a arcivévodkyně Marie Terezie Izabely Rakouské. Jeho rodištěm byl zámek Brandýs nad Labem, který byl krátce předtím vyčleněn z císařských statků jako exilové sídlo toskánské linie Habsburků. Byl předurčen k vojenské kariéře a jako člen vládnoucí dynastie rychle postupoval v hodnostech. Již v patnácti letech poručíkem s příslušností k 77. pěšímu pluku v Hradci Králové (1878).Kais. Königl. Militär Schematismus 1879; Vídeň, 1878; s. 203 dostupné online V letech 1881–1883 studoval na Technické vojenské akademii ve Vídni a mezitím byl povýšen na nadporučíka (1882). Další službu vykonával v Olomouci a v roce 1885 se stal kapitánem u 3. dělostřeleckého pluku v Brně. Jako dělostřelecký důstojník poté sloužil ve Štýrském Hradci a Opavě. V letech 1887–1889 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve VídniVe stejném ročníku na Válečné škole s ním studovalo několik pozdějších velitelů v první světové válce, například Rudolf Krauss, Peter von Hofmann, Ludwig von Fabini, Maximilian Csicserics von Bacsány, Emil Lischka nebo uherský ministr zeměbrany Sándor Szurmay.Die K. Und K. Kriegsschule 1852-1902; Vídeň, 1903; s. 141 dostupné online a v hodnosti majora byl přidělen k 11. armádnímu sboru ve Lvově (1889). U různých jednotek ve Lvově strávil pět let a mezitím dosáhl hodností podplukovníka (1891) a plukovníka (1892).
náhled|vlevo|Zámek Hernstein (Dolní Rakousko), majetek Leopolda Salvátora od roku 1913 K datu 26. dubna 1896 získal hodnost generálmajora a stal se velitelem 13. dělostřelecké brigády v Záhřebu, kde setrval čtyři roky později jako velitel 72. pěší brigády (1898–1899) a 36. pěší brigády (1899–1900). Dne 26. října 1899 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála a následně byl povolán do Vídně, kde byl velitelem 25. pěší divize (1900–1906). Další postup následoval 26. října 1906, kdy získal hodnost polního zbrojmistraPřehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1916 na webu austro-hungarian army dostupné online a od roku 1907 zastával funkci generálního inspektora dělostřelectva. V této funkci usiloval o modernizaci dělostřelectva v c. k. armádě, celoživotně se zajímal o technické novinky a sám byl autorem několika vynálezů, které si nechal patentovat a díky tomu zbohatl. Vynalezl například pohon na všechna čtyři kola pro dělostřelecká vozidla. Kromě toho se podílel na rozvoji vzduchoplavby a létal balónem. Vysoké zisky si připsal za první světové války dodávkami předražené, přitom ale podřadné sušené zeleniny pro armádu z továren s monopolním postavením, v nichž byl podílníkem. K datu 20. května mu byla udělena nově zřízená hodnost v rakousko-uherské armádě generálplukovníka.Přehled generálplukovníků rakousko-uherské armády na webu weltriege.at dostupné onlineGenerale und Obersten 1916; Vídeň, 1916; s. 3 dostupné online Po nástupu císaře Karla I. jeho vliv poklesl a v březnu 1918 byl odvolán z funkce generálního inspektora dělostřelectva. Po zániku monarchie byl k datu 1. prosince v armádě penzionován.Služební postup arcivévody Leopolda Salvatora in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 131 dostupné online
Po rozpadu Rakouska-Uherska ztratil výsady spojené s příslušností k rodu Habsburků a po roce 1918 žil ve Španělsku, kde měl zázemí díky své manželce z rodu španělských Bourbonů, pobývali převážně v Barceloně. V roce 1930 se vrátil do Vídně, kde zemřel 4. září 1931 ve věku 67 let. Je pohřben v císařské hrobce ve Vídni.BEUTLER, Gigi: The Imperial Crypt of PP Capuchins in Vienna; Vídeň, 2015; s. 63 ISBN 978-3-9500584-5-1
Od roku 1913 byl majitelem velkostatku se zámkem Hernstein v Dolním Rakousku, který zdědil po arcivévodu Rainerovi. K velkostatku patřilo přes 4.300 hektarů půdy v okresu Baden.Schematismus und Statistik des Großgrundbesitzes in den Erzherzogtümern Nieder- u. Oberösterreich und im Herzogtume Steiermark; Praha, 1908; s. 12–13 dostupné online Po úmrtí Leopolda Salvatora zdědili zámek jeho tři synové Anton, Franz Josef a Carlos.Oficiální web zámku Hernstein dostupné online
Tituly a ocenění Jako člen rodu Habsburků a rakouský arcivévoda měl od narození do roku 1918 nárok na oslovení Jeho císařská a královská Výsost (Seine kaiserliche und königliche Hoheit). V patnácti letech obdržel nejvyšší rakouské vyznamenání Řád zlatého rouna,Seznam rytířů rakouského Řádu zlatého rouna v 19. století dostupné online a po dosažení plnoletosti se stal automaticky členem Panské sněmovny.Arcivévoda Leopold Salvátor na webu Rakouského parlamentu dostupné online Během své vojenské kariéry se stal nositelem nejvyšších vyznamenání v Rakousku-Uhersku,Přehled rakousko-uherských vyznamenání arcivévody Leopolda Salvatora in: STEINER, Jörg, C.: Schematismus der generale und obersten der K.U.K. Armee 1918; Vídeň, 1992; s. 11 dostupné online řadu ocenění získal také v zahraničí.Přehled řádů a vyznamenání arcivévody Leopolda Salvatora in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 7–8 dostupné online Získal čestný doktorát na Vysoké škole technické ve Vídni a České polytechnice v Praze, dále byl čestným protektorem České akademie věd a umění v Praze, čestným členem Císařské akademie věd ve Vídni a řady dalších institucí. Od roku 1893 byl čestným majitelem 18. pěšího pluku dislokovaného v Hradci Králové, který spadal pod 9. armádní sbor v Litoměřicích.Přehled majitelů 18. pěšího pluku in: Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 414 dostupné online
Rakousko-Uhersko 60x60pixelů Řád zlatého rouna (1878) 60x60pixelů Jubilejní pamětní medaile (1898) 60x60pixelů Vojenský záslužný kříž III. třídy (1898) 60x60pixelů Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1903) 60x60pixelů Bronzová vojenská záslužná medaile (1908) 60x60pixelů Vojenský jubilejní kříž (1908) 60x60pixelů velkokříž Královského uherského řádu svatého Štěpána (1911) 60x60pixelů Služební odznak pro důstojníky II. třídy (1913) 60x60pixelů Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž s válečnou dekorací (1915) 60x60pixelů Vojenský záslužný kříž I. třídy s válečnou dekorací (1916) 60x60pixelů Řád železné koruny I. třídy s válečnou dekorací (1918)
Zahraničí 60x60pixelů velkokříž Řádu svatého Josefa (Toskánsko, 1881) 60x60pixelů velkokříž Řádu routové koruny (Sasko, 1891) 60x60pixelů velkokříž Řádu sv. Ferdinanda (Království obojí Sicílie, 1892) 60x60pixelů velkokříž Vévodského sasko-ernestinského domácího řádu (Sasko-Altenbursko, 1894) alt=|60x60pixelů velkokříž Řádu sv. Huberta (Bavorsko, 1897) 60x60pixelů velkokříž Řádu bílého orla (Srbsko, 1899) 60x60pixelů velkokříž Řádu sv. Alexandra (Bulharsko, 1899) 60x60pixelů velkokříž Řádu bílého sokola (Sasko, 1901) 60x60pixelů velkokříž Viktoriina řádu (Spojené království, 1903)Velkokříž Královského Viktoriina řádu získal 9. října 1903 při příležitosti návštvěvy britského krále Eduarda VII. ve Vídni. Spolu s ním toto vyznamenání získali mimo jiné mladší bratr arcivévoda František Salvátor, ministr zahraničí Agenor Gołuchowski nebo císařský nejvyšší hofmistr Rudolf z Lichtenštejna.Přehled nositelů velkokříže Královského Viktoriina řádu za vlády Eduarda VII. dostupné online 60x60pixelů Řád černé orlice (Německo, 1903) 60x60pixelů Řád červené orlice I. třídy (Německo, 1903) 60x60pixelů velkokříž Řádu württemberské koruny (Württembersko, 1904) 60x60pixelů velkokříž Domácího řádu vendické koruny (Meklenbursko, 1904) 60x60pixelů velkokříž Řádu siamské koruny (Siam, 1904) 60x60pixelů velkokříž Domácího řádu věrnosti (Bádensko, 1907) 60x60pixelů velkokříž Řádu Bertholda I. (Bádensko, 1907) 60x60pixelů velkokříž Domácího řádu Albrechta Medvěda (Anhaltsko, 1908) 60x60pixelů velkokříž Řádu Karla I. (Rumunsko, 1908) 60x60pixelů velkokříž Řádu Leopoldova (Belgie, 1910) 60x60pixelů velkokříž Královského řádu sv. Cyrila a Metoděje (Bulharsko, 1916)
Manželství a potomci náhled|vlevo|Arcivévoda Leopold Salváto s rodinou (1912) V roce 1889 se oženil s princeznou Blankou Bourbonsko-Katilskou (1868–1949), dcerou karlistického pretendenta španělského trůnu, Karla Bourbonského, vévody madridského. Sňatek se konal 24. října 1889 na zámku Frohsdorf, který byl tehdy majetkem španělských Bourbonů. Arcivévodkyně Blanka byla nositelkou velkokříže Alžbětina řádu, dámou Řádu hvězdového kříže, za první světové války získala několik ocenění za své aktivity v Mezinárodním červeném kříži. Z manželství se narodilo deset dětí: Marie Dolores (1891–1974) Marie Immaculata (1892–1971) ∞ 1932 Igino Nobile Neri-Serneri (1891–1950)Hamannová, str. 288. Markéta (1894–1986) ∞ 1937 Francesco Marchese Taliani de Marchio (1887–1968)http://thepeerage.com/p11177.htm#i111762Hamannová, str. 325–326. Rainer Karel (1895–1930), nadporučík v italské frontě Leopold (1897–1958)Hamannová, str. 251. ∞ 1919 baronka Dagmar Nicolis-Podrinie, svobodná paní z Wolfenou (1898–1971), rozvod r. 1931 ∞ Alice Coburnová Marie Antonie (1899–1977)http://thepeerage.com/p11177.htm#i111768Hamannová, str. 283. ∞ 1924 Don Raimond Orlandis y de Villalonga (1896–1936) ∞ 1942 Luis Perez Suere Antonín (1901–1987) ∞ 1931 Ileana Rumunská, dcera Ferdinanda I. Rumunského, (rozvedeno v r. 1954) Assunta (1902–1993) ∞ 1939 dr. Josef Hopfinger (1905–1992), rozvod r. 1950 František Josef (1905–1975), vévoda madridský ∞ 1937 Marta Baumerová, rozvod r. 1962 ∞ 1962 Marie Elena Seunigová Karel Pius Salvátor (1909–1953) ∞ 1938 Christa Satzger de Bálványoshttphttp://thepeerage.com/p11178.htm#i111775Hamannová, str. 219.
Vývod z předků
Odkazy Poznámky
Reference
Literatura BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 211–212 (heslo Leopold Salvator, Erzherzog) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online ()
Externí odkazy Arcivévoda Leopold Salvator in: Österreichisches Biographisches Lexikon Stručný životopis na stránkách The Peerage
Leopold Salvátor Leopold Salvátor Leopold Salvátor Leopold Salvátor Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Rakousko-uherské osobnosti první světové války Kategorie:Rakouští vynálezci Kategorie:Členové Panské sněmovny Kategorie:Rytíři rakouského Řádu zlatého rouna Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Královského řádu svatého Štěpána Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenského jubilejního kříže Kategorie:Rytíři Řádu černé orlice Kategorie:Nositelé Řádu červené orlice Kategorie:Nositelé Královského Viktoriina řádu Kategorie:Nositelé Řádu Karla I. Kategorie:Nositelé Řádu svatého Alexandra Kategorie:Nositelé Řádu bílého orla (Srbsko) Kategorie:Nositelé Řádu württemberské koruny Kategorie:Nositelé Domácího řádu Albrechta Medvěda Kategorie:Nositelé Domácího řádu vendické koruny Kategorie:Nositelé Řádu Bertholda Kategorie:Nositelé Řádu svatého Huberta Kategorie:Nositelé Řádu svatého Josefa Kategorie:Nositelé Řádu thajské koruny Kategorie:Nositelé Řádu bílého sokola Kategorie:Nositelé Řádu Leopolda (Belgie) Kategorie:Nositelé Vévodského sasko-ernestinského domácího řádu