Čalounění je textilní nebo kožený potah nábytku, dveří a podobně, který slouží ke zlepšení pohodlí a vzhledu.

Český výraz čaloun je odvozen od jména francouzského města Chalons známého s výrobou tkanin už od středověku. Původně, asi od 10. století označoval čaloun ozdobnou tkaninu sloužící k okrášlení zdí, dveří a oken. Teprve mnohem později se čalounem začal potahovat nábytek.Ottův slovník naučný, pátý díl , J. Otto 1892, str. 856

Historie Začátek čalounictví se někdy klade do období starověkého Egypta. Sedací a lůžkový nábytek tam však byl změkčován jen volně položenými zvířecími kůžemi, tkanými polštáři a přehozy.

Ve středověku (5.—15. století) byly už v polštáře a vycpávky ze lněných tkanin vyplněny vlněnýmii vlákny a koňnskými žíněmi. Polštáře a přehozy se však stále ještě nepřipevňovaly ke kostře nábytku. Jako čalounění se se vyráběly také tapety a závěsy.

Asi od 16. století se začalo používat čalounění pevně spojené se sedadlem nebo lůžkem. Sestávalo z popruhů, které se přivázaly na rám nábytku, popruhy se překryly separační textilií. Na textili se kladly koňské žíně, kapok, koudel aj. Jako potah se používala kůže a také bavlněný nebo přírodní hedvábný brokát, většinou pestře zbarvený. Všechny vrstvy se prošívaly motouzem a spojovaly s popruhy.

V 17. století vznikly první specializované čalounické dílny. Tloušťtka polštáře se stále zvyšovala, asi od 18. století se začaly používat postranní hrany/stěny, které vznikly tak, že se na venkovní stranu kostry nábytku přibil pás husté tkaniny. Jako potahový materiál byla k dostání řada tkanin, zejména brokát, satén a samet. Květinový vzor z doby rokoka se v 18. století změnil na barevný proužek.

V první polovině 19. století se začala k výplni používat stáčená ocelová péra, v roce 1828 byly patentovány tlačné pružiny. U potahových matriálů převažoval damašek. Později se dostaly do módy vtahy, všívané prohlubně, kterými se zpevňovalo čalounění. Na přelomu století se začaly používat matrace, pod které se upevňovaly drátěnky nebo ocelové pásy. Potahy čalounění se často vyráběly z usní. K výrobě se začal používat šicí a obšívací stroj, nové byly také zdvojené ocelové pružiny jako podklad matrací.

V 19. století se začalo používat čalounění v nově vzniklých dopravních prostředcích: Od 30. let na sedadlech v železničních vagonech Nejstarší sériově vyráběný osobní automobil (z roku 1886) měl jednoduché čalouněné sedadlo Autobusy s čalouněnými sedadly jezdí pravidelně od 20. let 20. století

V následujících letech se zmechanizovala větší část výrobních operací, zejména v přípravné fázi a rozsah výroby se soustavně zvyšoval. Celosvětový výnos z prodeje čalouněných výrobků se odhadoval za rok 2026 na 94 miliard USD. Potahy čalounění byly asi ze 2/3 z textilních materiálů a 1/3 ze zvířecí a umělé kůže.

Technika čalounění Materiál a skladba Obvyklé součásti čalounění s hlavními variantami materiálového složení: nosná vrstva: dřevěná překlížka, popruhy, ocelové pružiny pružící vrstva: tlačné pružiny příp. propojené tažnými pružinami tvarovací vrstva: původně tráva nebo sláma, tlačné pružiny nebo pružinová kostra kypřicí vrstva: koňské žíně, vlna, bavlna potah a dekorace: 40 druhů tkanin a osnovních pletenin (velur, moket, matlasé, otoman 10 druhů kůže (lehce pigmentovaná, zdrsněná, nappa) izolační a separační vrstva: jutové molino()

Nářadí a přístroje Běžně používané jsoou: čalounické kladívko, kleště, napínač popruhů, vypichovač Pro určité druhy čalounění: šicí, stříhací, plnicí stroje, lisy na určité velikosti a tvary čalounění

Fyzikální vlastnosti čalounění Pro hodnocení jakosti je rozhodující zejména pevnost v oděru zkoušená metodou martindale udávající přípustný počet oděrů potahu pro: dekorativní předměty do 10 000, málo používaný nábytek 10–15 000, běžně používaná sedadla 15–25 000, sedadla s použitím na veřejnosti 25–50 000

Další kriteria hodnocení jakosti jsou: pevnost v tahu, prodyšnost, pevnost fixace švů, stálost vybarvení, žmolkovitost, odpor proti znečištění

Použití čalouněných výrobků Podle každoroční analyzy trhu připadá ve 20. letecch 21. století z celkové prodejní hodnoty čalouněných výrobků 75 % na nábytek 17 % na sedadla autobusů, 5 % na sedadla a interier aut a 3 % na sedadla železničních vagonů. (Statistiky se nezabývají čalouněním na lodích a v letadlech).

Galerie

Odkazy Reference

Literatura Schuback Lohm: The forgotten history: Upholstery Conservation, Linköping University 2011, ISBN 978-91-7519-996-2 Hennig: Gewebetechnik, Fachbuchverlag 1978, str. 190 a 198

Související články Matrace Nábytek Sedadlo Gauč

Kategorie:Řemesla