Henry George (2. září 1839, Philadelphia – 29. říjen 1897, New York) byl americký politický ekonom, politik a novinář. V ekonomii vyšel z ricardiánských pozic, proslul svým názorem, že jediná spravedlivá daň je daň z hodnoty pozemku, a že by měla být ideálně daní jedinou. George vyšel z toho, že půda v hlubším smyslu patří všem, a společenství má tedy právo užití této země zdanit; proti tomu zdaňování kreativity považoval George za nespravedlivé a neefektivní. Tyto názory později ovlivnily některé směry evropských zelených (zejm. v Británii). Ekonomický směr vycházející z jeho myšlenek se nazývá georgismus a bazíruje na tom, aby bylo zdaňováno neproduktivní vlastnictví, nikoli kreativita a produkce.
Georgeova nejvýznamnější práce Progress and Poverty z roku 1879 (rychle se jí prodalo přes 3 miliony výtisků) pojednává o paradoxu narůstající nerovnosti a chudoby, které navazují na ekonomický a technický pokrok. Rozebírá též hospodářský cyklus, který svou přirozenou cyklickou podobou, která se projevuje v industrializovaných ekonomikách. A také danění – daně z hodnoty pozemku a další protimonopolní reformy jako opatření proti sociálním problémům. Další Georgeovy práce obhajují volný obchod, tajné hlasování a státní vlastnictví přirozených monopolů.
Jako politik George začínal jako republikán, ale nakonec přešel k Demokratické straně. Měl rovněž blízko ke krátce existující United Labor Party. Byl znám svým bojem proti železniční a těžařské lobby a odporem ke spekulacím s pozemky. Roku 1886 kandidoval na starostu New Yorku, skončil druhý. Poté založil a vedl týdeník Standard.
Popularita, kterou Henry George nabyl během let, za nichž se živil jako novinář, mu pomohla při kampani na post starosty města New York. George zemřel během své druhé kampaně na post starosty. Jeho ideje jsou dodnes šířeny organizacemi a politickými lídry ve Spojených státech a dalších anglofonních zemích. Významný novinář a ekonom práce 20. století George Soule prohlásil, že Henry George byl „nejznámějším americkým ekonomickým spisovatelem“ a „autorem knihy, která pravděpodobně měla větší celosvětový ohlas než kterákoliv jiná publikace zaměřená na ekonomii.“
Osobní život George se narodil ve Filadelfii do rodiny z nižší střední třídy. Byl druhým z deseti dětí Richarda S. H. George a Catharine Pratt George (née Vallance). Jeho otec byl publicistou náboženských textů a oddaným členem episkopální církve. Otec mladého Henryho poslal studovat do episkopální akademie ve Filadelfii, kterou ale pro nesouznění s vírou nedokončil. Namísto toho přesvědčil svého otce, aby mu najal tutora. Také často četl a navštěvoval lekce ve Franklinově institutu. Formálního vzdělávání zanechal ve 14 letech a v 15 letech již začal pracovat na lodi Hindoo, směřující k Melbournu a Kalkatě. Lodí se v roce 1858 dopravil na americký západ. Zvažoval, že se bude věnovat hledání zlata, namísto toho začal pracovat jako sazeč liter v tiskárně.
V Kalifornii se George zamiloval do Annie Corsina Fox ze Sydney, Austrálie. Poznali se v den jejích 17. narozenin 12. září 1860. Annie byla sirotkem a žila se svým zaopatřeným strýcem, ten byl vehementně proti mladické lásce své neteře s chudým Georgem. Mladý pár se ale vzedmul odporu nepřejícího strýce a Henry se s Annie 3. prosince 1861 vzali.
Do jejich šťastného, leč na hranici chudoby se potácejícího, manželství se narodily celkem čtyři děti. 3. prosince 1862 Annie porodila budoucího poslance Sněmovny reprezentantů za stát New York Henryho George Jr. (1862–1916). Druhým synem byl budoucí sochař Richard F. George (1865–28. září 1912). První dcera byla Jennie George (cca 1867–1897), později Jennie George Atkinson. Georgova druhá dcera, Anna Angela George (1878–1947) se stala matkou budoucí tanečnice a choreografky Agnes de Mille a budoucí herečky Peggy George, rozené Margaret George de Mille.
Henry George byl vychován v episkopální víře, ale věřil v náboženský humanismus. Jeho žena Annie byla irskou katoličkou. Jejich syn Henry George Jr. později napsal, že jeho sourozenci byli během výchovy primárně ovlivněni Georgeovým deismem a humanismem.
Kariéra a novinařina Poté, co zavrhl kariéru zlatokopa v Britské Kolumbii, byl George zaměstnán jako tiskař, tou dobou nově založených, San Francisco Times. To mu dalo možnost předložit redakci Timesů vlastní úvodníky, které byly následně i poslány k otisknutí. Mezi populární patří What the Railroads Will Bring Us, který byl v kalifornských školách veden jako povinná četba po mnoho dekád. George šplhal příčkami Timesů, v roce 1867 se stal hlavním redaktorem. Mimo Times pracoval i v dalších novinách, chvíli vedl redakci demokratické, antimonopolní publikace Report. V letech 1871–1875 byl redaktorem svých vlastních novin San Francisco Daily Evening Post. Udržet v chodu vlastní plátek bylo ale finančně náročné, což ho vedlo k tomu, aby chodil do ulic prosit o peníze. Rodina Georgeových strádala, ale Henryho vzkvétající reputace a angažmá v novinovém průmyslu vyvedly rodinu z chudoby.
Politická a ekonomická filosofie George začínal jako Lincolnův republikán, později se stal demokratem. Byl silným kritikem zájmů železničních a těžařských společností, zkorumpovaných politiků, spekulantů s pozemky a verbovači pracovních sil. Tento názor poprvé sdělil prostřednictvím článku z roku 1868 pod názvem „What the Railroad Will Bring US“. George v něm tvrdil, že rozmach železnice přinesl benefit pouze několika šťastlivcům, kteří měli svůj podíl v železnicích a na ně navazujících firmách, kdežto zbytek populace je vrhán do bídy. Díky tomu upadl v nelibost u Central Pacific Railroad, jejíž vedení mělo následně podíl na Georgově nezvolení do dolní komory státu Kalifornie.
Jednoho dne v roce 1871 jel George na koni a zastavil se na vyhlídce na Sanfranciský záliv. Což ho dovedlo k zamyšlení:„Zeptal jsem se procházejícího pastevce, jelikož mě nenapadlo nic lepšího, kolik tu vlastně stojí pozemky. Ukázal na nějaké pasoucí se krávy, které byly tak daleko, že vypadaly jako myšky, a řekl: „Nevím to přesně, ale támhleten muž prodává část půdy – tisíc dolarů za akr.“ A bleskově mi na mysli přišla spojitost mezi růstem chudoby a růstem bohatství. S navyšováním populace nabývá půda na hodnotě a muži, kteří ji obhospodařují, musí platit vyšší rentu za tuto výsadu.“Při návštěvě města New York byl překvapen paradoxem, který tam viděl. Chudina v dlouhou dobu vzkvétajícím městě je na tom hůře než chudina v méně rozvinuté Kalifornii. Na těchto pozorováních založil svou další knihu Progress and Poverty (1879), která se stala velkým úspěchem a prodala se ve více než třech milionech výtisků. V ní George pronesl myšlenku, že nemalá část bohatství získaného společenským a technologickým pokrokem je pod kompletní kontrolou majitelů pozemků a monopolistů skrze rentu. George shledal jako velkou křivdu, že soukromý sektor profituje z toho, že zamezuje přístup k přírodním zdrojům a na produktivní práci uvaluje těžké daně. Shledával to ekvivalentem otroctví. Jeho koncept se v jistém smyslu shodoval s teorií námezdního otroctví. V této práci též zakomponoval daň z hodnoty pozemku, z níž by vláda danila pouze původní hodnotu půdy. Čímž zabrání soukromým zájmům profitovat jen z pouhého vlastnictví (myšleno té půdy), ale dovolí, aby hodnota všech vylepšení krajiny zůstala investorům.
George byl v pozici, aby objevil tento vzorec, jelikož i on sám zažil chudobu. Poznal mnoho odlišných lidských společností a žil v Kalifornii během jejího rychlého vzestupu. A právě tam si povšiml, že společně s konstrukcí železnice roste hodnota pozemků, a hodnota renty roste stejně rychle, možná i rychleji než zvyšující se platy.
Politická kariéra V roce 1880, tou dobou již renomovaný spisovatel a hlasatel, Goerge se přestěhoval do města New York, kde úzce spolupracoval s irskou nacionalistickou komunitou, přestože jeho předci pocházeli z Anglie. Odtamtud cestoval na místa, jako je Irsko a Skotsko, tam přednášel své ideje, protože i tam byl přístup k pozemkům stále významné politické téma.
V roce 1886 George kandidoval na starostu města New York za United Labor Party (krátce etablovaná politická skupina za Central Labor Union). Dosáhl druhého místa, získal více hlasů než republikánský kandidát Theodor Roosevelt. Volbu vyhrál Abraham Stevens Hewitt, kandidát za Tammany Hall. Jeho vítězství považovala většina Georgových podporovatelů za podvod. Během newyorských státních voleb v roce 1887 George s obtížemi získal třetí místo ve volbě na post Secretary of State of New York. United Labor Party byla posléze oslabena vnitřními rozpory, část vedení byla Georgistická, kdežto Marxistická část nechtěla rozlišovat mezi půdou a kapitálem. Katolická část začala pozbývat zájmu poté, co z řad ULP byl vyloučen páter Edward McGlynn. A mnozí byli též proti Georgově politice volného obchodu.
George měl silné rozpory s Terrencem V. Powderlym, presidentem dělnické federace Kights of Labor, klíčovým členem United Labor Coalition. V prvopočátku s Powderlym vycházel, později George začal kategoricky odmítat návrhy na celní poplatky, které Powderly společně s dalšími z dělnického hnutí předkládali, jelikož se mu nezdáli zdravé po ochranu amerických dělníků. Georgova ostrá kritika cla ho postavila proti Powderlymu a dalším z hnutí. V roce 1898 George znovu kandidoval na starostu New Yorku, ale během kampaně prodělal infarkt.
Během Georgova života se komunity v Delawaru a Alabamě vyvíjeli podle jeho jednotné daně z půdy a tento odkaz přetrval. Jednotná daň byla aplikována i na dalších územích po celém světě, například v Austrálii, Novém Zélandu a na Tchaj-wanu.
Úmrtí a pohřeb George prodělal svůj první infarkt v roce 1890 po světovém turné přednášek zaměřených na pozemková práva a vztah mezi rentou a chudobou. Infarkt ho velmi oslabil, nikdy se již plně nezotavil. I přes to se snažil být stále angažovaný v politice. Proti doporučením lékařů znovu kandidoval na starostu města New York v roce 1897, tentokrát za nezávislé demokraty. Na obavy lékařů odpověděl frází: „I will make the race if I die for it.“ Stres z kampaně mu přivodil druhý infarkt, kterému podlehl čtyři dny před volbami.
Zhruba 100 000 lidí navštívilo Grand Central Palace, aby mohli naposledy pohlédnout Georgovi do tváře. Zhruba stejný počet lidí, jenž se do budovy nevešel, utvořil pod policejním dohledem dav před budovou. Poté, co se brána Palacu uzavřela, reverend Lyman Abbott, páter Edward MyGlynn, rabín Gustav Gottheil, R. Heber Newton za episkopální církev a John Sherwin Crosby pronesli řeč. Pietní akty se konaly napříč celými spojenými státy. V Chicagu pět tisíc lidí čekalo na pietní řeč bývalého guvernéra Illinois, Johna Petera Altgelda a Johna Lancestra Spaldinga. Starosta Strong se při shromáždění rozplakal a označil Georga za mučedníka.
The New York Times toho večera informovala, že smuteční průvod zhruba dvou tisíc lidí procházel z Grand central palace napříč Manhattanem k Brooklynskému mostu. Průvod byl komentován slovy: "all the way ... thronged on either side by crowds of silent watchers."
Průvod došel až k brooklynské radnici, tam byl nejpočetnější. Tisíce přihlížejících utvořilo tak hustý dav, že nebylo vidět na samotný smuteční průvod. Bylo nemožné projít ani po přilehlých ulicích. The Times napsali "Rarely has such an enormous crowd turned out in Brooklyn on any occasion, … [t]he slow tolling of the City Hall bell and the regular beating of drums were the only sounds that broke the stillness. ... Anything more impressive ... could not be imagined."
Na Court Street byla rakev naložena do pohřebního vozu a převezena na soukromý obřad ve Fort Hamilton.