Smyslová soustava je orgánová soustava, která umožňuje organismům získávat vjemy jak z vnějšího, tak z vnitřního prostředí. Je tvořena specializovanými smyslovými orgány. Vjemy jsou rozpoznávány senzorickou buňkou (smyslový neuron neboli receptory), které zpracovávají podněty z prostředí a předávají je periferní nervové soustavě. Ta informaci vede dále do centrální nervové soustavy (mozku a míchy), kde dochází k finálnímu zpracování vjemu. Na tyto vjemy může následně reagovat i endokrinní soustava.
Forma vjemů se liší a je specifická pro každý organismus. Zjednodušeně je lze rozdělit podle původu podnětu:
exoreceptory: zaznámenávají vjemy z vnějšího prostředí (např. koncentrace určitých látek, přítomnost světla, vlnění vzduchu). Patří sem pět základních smyslů (zrak, hmat, čich, sluch a chuť), ale také bolest a termické čití (vnímání teploty) interoreceptory: informují organismus o jeho vnitřním stavu (např. polohocit neboli propriocepce, vniřní bolest a chemické složení vnitřního prostředí)
Smyslové receptory V závislosti na typu energie, kterou jsou schopny zachytit, rozlišujeme pět základních druhů receptorů:
Mechanoreceptory – reagují na fyzikální deformaci receptoru (tlak, tah, vibrace) Receptory bolesti – zpravidla reagují na chemické látky uvolněné z poškozené tkáně či na extrémní fyzikální podněty Termoreceptory – reagují na teplo nebo zimu a pomáhají regulovat tělesnou teplotu Chemoreceptory – zaznamenávají přítomnost chemických látek. Dělí se na obecné (zaznámenávají celkovou koncetraci látek) a specifické (informují o konkrétních látkách - chuť, čich) Elektromagnetické receptory – reagují na elektromagnetickou energii. Nejčastějším typem jsou fotoreceptory zaznamenávající viditelné světlo
Mechanoreceptory
Sluch a sluchové ústrojí člověka
Sluchový orgán, ucho, zaznamenává a přijímá zvuky z vnějšího prostředí pomocí. Tyto zvuky slouží k orientaci v prostoru, varují před nebezpečím, vyvolávají emoce (např. hudba) a zprostředkovávají specifickou komunikaci pomocí řeči. Ke sluchovému ústroji je anatomicky připojeno také ústrojí rovnovážné.
Sluchové ústrojí člověka se skládá ze tří částí:
vnější ucho: je zodpovědné za zachycení zvuků z vnějšího prostředí a jejich koncentraci na bubínek (membrana tympani) střední ucho: obsahuje tři sluchové kůstky - kladívko (malleus), kovadlinku (incus) a třmínek (stapes). Jejich funkcí je přenášet chvění z bubínku přes oválné okénko (foramen ovale) na tekutinu (endolymfu a perilymfu) ve vnitřním uchu vnitřní ucho: je uloženo v kosti skalní (os petrosum) a obsahuje blanitý labyrint chráněný labyrintem kostěným (prostory mezi nimi vyplňuje perilymfa)
Sluchový vzruch je v blanitém hlemýždi převáděn na akční potenciál pomocí Cortiho orgánu. Zde začíná sluchová dráha, která vede vzruch pomocí sluchorovnovážného nervu (nervus vestibulocochlearis) do sluchových jader (nuclei cochleares). Odtud vzruch putuje přes dolní parhbek (colliculus inferior) a přístřední kolínková jádra (nucleus corporis genicuati medialis) až do primární sluchové oblasti v kůře koncového mozku.
Ústrojí rovnovážné (vestibulární systém) Rovnovážné ústrojí informuje organismus o poloze těla v prostoru a pomáhá udržovat a koordinovat pohyb. Jeho funkci dělíme na:
statickou: zajišťuje informace o poloze hlavy vůči gravitaci (v klidu) kinetickou: zajišťuje informace o rotačním pohybu a zrychlení hlavy
Hlavním orgánem rovnováhy u člověka je vnitřní ucho, konkrétně vestibulární labyrint (labyrintus vestibularis), který je součástí blanitého labyrintu. Skládá se z míšku (utriculus), váčku (sacculus) a tří na sebe kolmých polokruhových chodbiček (přední, vnější a zadní - ductus semicirculares anterior, lateralis et posterior).
Hmat
Hmat je fyzický vjem získávaný souborem receptorů v kůži a sliznicích. Zprostředkovává informace o tlaku, bolesti, chladu, teple a vibracích. Kůže člověka plní kromě smyslové funkce také funkci ochrannou, termoregulační a vylučovací. Skládá se ze tří vrstev: pokožky (epidermis), škáry (corium/dermis) a podkožního vaziva.
Pro jednotlivé vjemy jsou v kůži určeny specifické receptory a tělíska:
tlak a dotek: Merkelovy buňky a Meissnerova tělíska chlad: Krauseova tělíska teplo: Ruffiniho tělíska bolest: volná nervová zakončení neboli nociceptory
U člověka je nejvyšší hustota hmatových tělísek v konečcích prstů, na dlaních, krku a obličeji.
Chemoreceptory
Chuť Chuťový smysl člověka je tvořen chuťovými pohárky, které jsou umístěny na sliznici jazyka a v horní části hltanu. Tyto pohárky jsou protkány vlákny mozkových nervů a jsou drážděny chemickými látkami rozpuštěnými ve slinách.
Tradičně se rozlišuje pět základních chutí, k nimž jsou určité části jazyka citlivější (ačkoliv každá část jazyka dokáže vnímat všechny chutě):
sladká: nejcitlivější je špička a střed jazyka slaná: krajní oblasti špičky jazyka kyselá: boky jazyka hořká: kořen jazyka umami (chuť glutamátu): střed jazyka
Čich
Čich je smysl, který slouží k zaznamenávání pachů. Receptorem jsou specializované čichové buňky - tyčinkovité buňky s vláskovitými výběžky, které se nacházejí v čichovém políčku v horní části nosní přepážky a na stropu nosní dutiny.
Výběžky těchto čichových buněk komunikují s čichovým nervem. Ten prochází skrze otvory v čichové kosti (os ethmoideale) do lebky, kde vstupuje přímo do čichového centra v mozku.
Elektromagnetické receptory, fotoreceptory a zrak
Zrak Zrak je u člověka dominantním smyslem, který zprostředkovává přibližně 80% všech informací o okolním světě. Hlavním zrakovým orgánem je oko (oční bulva), které je uloženo v ochranném kostěném prostoru - očnici.
Oční bulva je tvořena třemi základními vrstvami a vnitřními strukturami:
povrchová vrstva (vazivová): skládá se z neprůhledného bělma (sclera), které v přední části přechází v průhlednou rohovku (cornea) střední vrstva (cévnatá): zajišťuje výživu oka. Tvoří ji cévnatka (choroidea), řasnaté těleso (corpus ciliare), na kterém je zavěšena čočka (lens), a duhovka (iris) se středovým otvorem zvaným zornice (pupilla). Vnitřní prostor za čočkou vyplňuje rosolovitý sklivec (corpus vitreum). vnitřní vrstva (nervová): je tvořena sítnicí (retina), která obsahuje samotné fotoreceptory - tyčinky (citlivé na světlo a stín, umožňují vidění za šera) a čípky (odpovědné za barevné vidění). Sítnice přechází v přední části v tzv. slepou vrstvu, která již neobsahuje světločivé buňky. Výstupy ze sítnice se spojují do zrakového nervu, který vede informace k dalšímu zpracování do týlního laloku mozkové kůry.
Odkazy
Reference
Literatura
Související články Smysl (biologie) Smyslový orgán
Externí odkazy
Kategorie:Orgánové soustavy