Nomokánon (řecky Νομοκανών, Nomokanōn; z řeckého slova nomos – zákon a kánon – měřítko) je sbírka právních předpisů obsahující prvky z obojího práva – římského i kanonického práva.
Byzantské nomokánony Sbírky tohoto druhu byly pouze východního práva. Konstantinopolská církev měla pouze dvě základní nomokanonické sbírky. První z nich je nomokánon Jana Scholastika z druhé poloviny 6. století rozdělený na Synagogu, čerpající z církevního práva až do Chalcedonského koncilu, a výňatků z 12 knih Justiniánových. Druhý je dílem anonyma zvaný "Syntagma o 14 titulech" dělící se se systematickou a chronologickou část. Systematická přitom funguje jako rejstřík k části chronologické, která je mnohem rozsáhlejší a obsahuje zákony až do druhého Nikajského sněmu. Později byla doplněna o Collectio tripartita, což jsou znovu výňatky z Justiniánova zákoníku. Tato dokončená verze byla poprvé vydána za císaře Herakleia a roku 920 byl cařihradským církevním sněmem prohlášen za právo platné pro všechny křesťanské země. Tímto předešlý Scholastikův nomokánon postupně upadá a jeho poslední užívání se datuje do 16. století.
Nomokánon cyrilometodějský Jedná se o sbírku církevních ustanovení a profánních zákonů, napsaných ve staroslověnštině a majících vztah k církvi. Vznik kodexu je kladen do období před rokem 880, z řečtiny jej přeložil a editorem konečného znění byl starší ze soluňských bratří, slovanský věrozvěst sv. Metoděj. Formou i jazykem navazuje na starší právní spis Zákon sudnyj ljudem, který v tehdejší právní praxi tvořil civilní složku tohoto souboru.
Charakteristika Nomokánonu Jeho text se zachoval ve dvou staroruských rukopisech z přelomu 13.–14. (Usťužský neboli Rumjancevský) a začátku 16. století (Joasafovský), předlohou pro překladatele se stala byzantská církevněprávní příručka Synagoga Jana Scholastika (v letech 565–577 konstantinopolský patriarcha Jan III. Scholastikos). Ve staroslověnské úpravě však došlo k vypuštění více než třetiny textu původního dokumentu, zejména kánonů pro moravské poměry buď méně aktuálních nebo opakujících závěry různých synod k téže věci.
Úvod obsahuje krátkou historii všeobecných církevních sněmů od 1. (nikajského) do 4. ekumenického koncilu v Chalkedonu, v jeho závěru je zmíněno 68 kánonů Basileila Velikého (330–379). Na něj navazuje přehled názvů všech zákonných ustanovení (titulů), v třetí části následuje jejich výklad s podpůrnými citacemi platných kánonů přijatých jednotlivými synodami. Jazyk překladu se odlišuje od cyrilometodějských biblických textů zejména preferencí jejich srozumitelnosti před doslovností, slovní zásoba poměrně široce zohledňuje a využívá specifické hovorové i terminologické zvláštnosti moravského jazykového prostředí, včetně nezbytné tvorby nových právních termínů.
Kodifikace moravského Nomokánonu neměla význam jen ve sféře právní, představovala také významnou součást pokusu arcibiskupa Metoděje, jeho žáků i následovníků o konsolidaci společenských poměrů, komplikovaných mj. vzájemnými střety s franským klérem. Proti němu bylo nezbytné hájit staroslověnskou vzdělanost i liturgii nejvyšší morální autoritou své doby – kanonickým právem.Dějiny české literatury. 1. Praha : Československá akademie věd, 1959. 531 s. s. 34
Nomokánon a Zákon sudnyj ljudem, spolu s Metodějovou Adhortací k soudcům-knížatůmLexikon české literatury – díl 3, svazek I (M-O), Academia, Praha 2000, str. 249 i Velkomoravským penitenciálem (Zapovědi svatých otců)Lexikon české literatury – díl 3, svazek II (P-Ř), Academia, Praha 2000, str. 864-865 tvoří základní díla cyrilometodějského právního odkazu.
Nomokánon sv. Sávy Nomokánon sv. Sávy (srbsky Zakonopravilo, Savino Zakonopravilo) je první srbskou ústavou a nejvyšším kodexem Srbské ortodoxní církve, dokončeným v roce 1219.
Odkazy
Reference
Literatura
Encyklopedický slovník křesťanského Východu / Edward de Farrugia ; odpovědný redaktor českého vydání Pavel Ambros. Olomouc : Refugium Velehrad–Roma, 2010. 1039 s. . S. 629–630. HAVLÍK, Lubomír Emil. Kronika o Velké Moravě. Brno : Blok, 1987. 273 s. (2. dopl. a upr. vydání Brno : Jota, 1992. 339 s. ). HAVLÍKOVÁ, Lubomíra. Recepce byzantských právních památek ve slovanském, zejména velkomoravském prostředí (reflexe v české právní historii). In Poznávanie kulturního dedičstva sv. Cyrila a Metóda : monografia príspevkov z medzinárodnej vedeckej konferencii Nitra, 3. júl 2007. Nitra : Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre–Filozofická fakulta ; Ústav pre výskum kultúrneho dedičstva Konštantína a Metoda, 2007. 250 s. . S. 54–68. Magnae Moraviae fontes historici = Prameny k dějinám Velké Moravy. IV. Leges textus iuridici supplementa / Open edendo praefuit Lubomír Havlík (k vydání připravil kolektiv autorů). Brno : Univerzita Jana Evangelisty Purkyně–filosof. fakulta, 1971. 453 s. S. 205–363.
VAŠICA, Josef. Literární památky epochy velkomoravské 863–885. 2. vyd. Praha : Vyšehrad ; Řím : Křesťanská akademie, 1996. 340 s. (1. vydání Praha : Lidová demokracie, 1966. 290 s.). VAŠICA, Josef. Metodějův překlad nomokanonu. Praha : Slovanský ústav, 1955. 41 s.
Související články Cyril a Metoděj Počátky české literatury Starší česká literatura
Externí odkazy
Kategorie:Starší česká literatura Kategorie:Staroslověnské literární památky Kategorie:Právní dějiny Kategorie:Cyril a Metoděj