Hřib vlčí (Rubroboletus lupinus (Fr.) Costanzo, Gelardi, Simonini et Vizzini 2015) je vzácná jedovatá houba z čeledi hřibovitých. Patří mezi modrající hřiby sekce Erythropodes. Vyskytuje se v teplých listnatých lesích Středomoří.
Synonyma Boletus lupinus Fr. 1838 Boletus lupinus Fr. sensu Romagn. Boletus satanoides Smotlacha 1920, non 1951, non Singer
hřib vlčí modrák vlčí
Taxonomie Odborné pojetí tohoto druhu bylo dlouho nejednotné; v současné době se ustálilo jeho chápání v souladu s pojetím Romagnesiho. Pro jednoznačnost bývá tento přístup zdůrazněn použitím názvu Boletus lupinus Fr. sensu Romagn.. Pojetí ve smyslu Bresadolově je dnes chápáno jako samostatný druh, hřib Le Galové.
Čeští a slovenští autoři ve 20. století hřib vlčí chápali odlišným způsobem než v současnosti, což koresponduje s popisy na základě tehdejších nálezů na českém území a aktuálně známým faktem, že hřib vlčí v nynějším pojetí se v České republice nevyskytuje. Smotlacha převzal popis od Krombholze, který jej v Čechách uváděl jako první (1821). V současnosti se předpokládá, že tyto nálezy byly ve skutečnosti částečně xanthoidní formou hřibu satanu, hřibem hlohovým. Pilát a Dermek pokládali hřib vlčí totožný se Smotlachovým pojetím hřibu satanovitého z roku 1920 (nikoli však se Smotlachovým popisem z roku 1952 a pojetím Singerovým).
Vzhled náhled|Hřib vlčí – dužnina na řezu modrá Makroskopický Klobouk 60 – 150 (180) milimetrů široký, v mládí polokulovitý, v dospělosti klenutý. Okraje mírně podhrnuté. Povrch narůžovělý až sytě červený, mohou se objevovat i žluté odstíny. Pokožka je v mládí jemně plstnatá, ve stáří holá. Na otlacích tmavě modrá.
Rourky jsou žluté, ve stáří s okrovým odstínem, na řezu a otlacích modrají. Póry se po otevření klobouku zbarvují oranžově až červeně, po otlačení modrají,
Třeň dosahuje 50-120 × 25-50 milimetrů, zbarvený je žlutě, na bázi někdy s červeným nádechem, v horní části krytý žlutými nebo lehce naoranžovělými zrníčky. Síťka chybí.
Dužnina je žlutá, někdy velmi světlá až bělavá. Ve spodní části třeně narezavělá. Při poškození se barví modře – čím níže, tím méně intenzivně. Chuť mírná, vůně nenápadná, lehce nakyslá, houbová.
Mikroskopický Výtrusný prach má hnědoolivové zbarvení, spóry dosahují (11) 12 – 14 (15) × 5 – 6 μm. Tvar je typický boletoidní, vřetenovitě-elipsovitý se suprahilární depresí. Pokožku klobouku kryjí vláknité trichodermální hyfy zakončené 3 – 9 μm širokými články.
Výskyt Vzácný druh, který se vyskytuje na kyselém i zásaditém podloží. Objevuje se v teplých listnatých lesích, tvoří mykorhizu s duby (Quercus ilex, Quercus suber) a kaštanovníkem setým (Castanea sativa).
Rozšíření Roste v jihoevropských zemích a na středomořských ostrovech, známý je z Francie, Itálie, Izraele, bývalé Jugoslávie, Německa, Portugalska, Španělska a dalších zemí. Historické nálezy z území České republiky jsou neprůkazné.
Záměna Podobně zbarvený středomořský druh, hřib narůžovělý (Rubroboletus pulchrotinctus) lze odlišit podle přítomnosti síťky na třeni.
Odkazy Reference
Externí odkazy
Kategorie:Jedovaté houby Kategorie:Hřibovité