Menandros (? – cca 80 n. l.), též Menander, byl gnostický učitel působící v 1. století n. l. v syrské Antiochii. Prameny O Menandrovi se zmiňují ve svých textech církevní otcové. Nejstarší zmínky jsou v díle Iústína (Apologia prima)Iústínos. Apol. 1.26., dále Eirénaia (Adversus haereses)Eirénaios. Haer. 1.23-24., Tertulliana (De resurrectione carnis)Tertullianus. Res. carn. 5. a Eusebeia (Historia ecclesiastica)Eusebios. Hist. 4.7.. Žádné Menandrovy texty nejsou známy.
Život Menandros se podle Iústína narodil ve venkovském městě Kapparatea v Samaří, působil však v syrské AntiochiiIústínos. Apol. 1.26.. Podle církevních otců byl žákem a údajným nástupcem Šimona MágaIústínos. Apol. 1.26.Eirénaios. Haer. 1.23.5.. Menandros působil v městských oblastech, ačkoliv pocházel z venkovského prostředíIústínos. Apol. 1.26.. Podle Eusebeia měl být Menandrovým žákem v Antiochii Basileidés (působil v Alexandrii avšak jeho původ ani rok narození a datum úmrtí nejsou známy)Eusebios. Hist. 4.7., není to však pravděpodobnéKurt Rudolph. Gnóze: podstata a dějiny náboženského směru pozdní antiky. Praha: Vyšehrad, 2010, s. 307..
Učení Podobně jako Šimon Mág se údajně věnoval magii a přejal od něj část nauky.Iústínos. Apol. 1.26.Eirénaios. Haer. 1.23.5. Podle zpráv církevních otců si Menandros (stejně jako Šimon Mág) (žijící v 1. století n. l.) připisoval božství, vystupoval jako spasitel a považoval se za protiklad křesťanského spasiteleEirénaios. Haer. 1.23.5.. Menandros se shodoval se Šimonem Mágem také v koncepci neznámého boha a stvořením světa anděly, kteří pocházeli z Ennoii.Eirénaios. Haer. 1.23.5-1.24.1. Podle Tertulliana považoval Menandros lidské tělo za největší zlo a zároveň podle něj bylo stvořeno anděly.Tertullianus. Res. carn. 5. Podle církevních otců se také Menandros, podobně jako Šimon Mág a Epifanés, nechal uctívat jako bůh.Iústínos. Apol. 1.26. Podle Eirénaia a Iústína měl Menandros svým následovníkům v Antiochii slibovat poznání tohoto stvoření skrz magii a křest, díky čemuž lze překonat stvořitelské anděly, následně získat znovuzrození křtem a také věčné mládí.Iústínos. Apol. 1.26.Eirénaios. Haer. 1.23.5. Od Menandra přejal některé myšlenky Satornilos (stvoření světa anděly), jisté momenty se ale liší (u Satornila se již nenachází emanace bytostí z Ennoii, naopak je věnována pozornost stvoření prvotního člověka a postavě Krista jako spasitele).Kurt Rudolph. Gnóze:..., s. 296.
Reference
Bibliografie Prameny Eirénaios. Adversus Haereses. In: Alexander Roberts a James Donaldson (eds.). Ante-Nicene Fathers. Vol. 1. New York: C. Scribner’s Sons, 1918, s. 309-567. <http://archive.org/stream/antenicenefather01robe#page/309/mode/2up >[6. 6. 2013]. Eusebios. Historia Ecclesiastica. In: Henry Wace a Philip Schaff (eds.). Nicene and Post-Nicene Fathers of the Christian Church. Vol. 1. Oxford: Parker, 1905, s. 81-387. <http://archive.org/stream/nicenepostnicene01unknuoft#page/80/mode/2up >[18. 6. 2013]. Iústínos. Apologia prima. In: Alexander Roberts a James Donaldson (eds.). Ante-Nicene Fathers. Vol. 1. New York: C. Scribner’s Sons, 1918, s. 159-187. <http://archive.org/stream/antenicenefather01robe#page/158/mode/2up >[6. 6. 2013]. Tertullianus. On the Resurrection of the Flesh. In: Alexander Roberts a James Donaldson (eds.). Ante-Nicene Fathers. Vol. 3. New York: C. Scribner’s Sons, 1918, s. 545-596. <http://archive.org/stream/antenicenefather03robe#page/544/mode/2up > [6. 6. 2013].
Literatura Kurt Rudolph. Gnóze: podstata a dějiny náboženského směru pozdní antiky. Praha: Vyšehrad, 2010, 450 s. .
Další literatura Matti Myllykoski. „Cerinthus“. In: Antti Marjanen a Petri Luomanen (eds.). A Companion to Second-century Christian ‘Heretics’. Leiden: Brill, 2008, s. 213-246. e. Hans Jonas. The Gnostic Religion. The Message of the Alien God and the Beginnings of Christianity. Boston: Beacon Press, 2001 . .
Kategorie:Gnosticismus Kategorie:Úmrtí v 1. století Kategorie:Muži