Maříž jsou zbytky zámku na východním okraji vsi Maříž, která je místní části Slavonic. Bývalý zámek vybudoval na místě tehdy stávající tvrze Matyáš Jindřich Butz z Rolsperku v roce 1717. Kolem zámečku se rozprostíral rozsáhlý park s několika rybníky. V roce 1900 měl celý alodiální statek se zámečkem, dvorem, škrobárnou, mlýnem a pilou rozlohu 229,92 ha. Posledním majitelem byl Josef Miesler, který na zámku se svou ženou provozoval penzion. Z celého zámeckého areálu se zachovala jen nepatrná část obvodové zdi západního křídla s klenutým sklepením. Nedaleko zámečku stávala u lesa hájovna a později lovecký zámeček (Baron Offermann'sches Jagdschloss), využívaný ve 30. letech jako prázdninová osada pro děti a mládež.
Nejstarší historie
Vladykové z Maříže Mařížská tvrz je poprvé písemně připomínána 22. ledna roku 1372, kdy moravský markrabě Jan udělil tvrz a panství jako zeměpanské léno bratrům Oldřichovi a Ješkovi z Olešné. Tehdejší panství mělo vynášet 22 hřiven ročně. Oldřich z Olešné (rodu erbu kola) je zmíněn už roku 1370 jako purkrabí markrabského hradu Červený Hrádek u Dačic. Synem Oldřicha byl zřejmě Václav z Maříže, manžel Geruše z Radkova (neteře Jakuba z Oponešic). V roce 1414 udělil král Václav IV. ves v léno Oldřichovi z Maříže. Další list Ladislava Pohrobka připomíná Maříž v roce 1454.
Páni z Řečice Ves získali do své držby roku 1494 Kadalicové z Řečice (Bohuslav, Jan a Václav), kterým ji propustil z léna toho roku král Vladislav Jagellonský.
Marie Anna Kořenská z Terešova V roce 1607 prodal Jan z Řečice (Johann von Rötschitz) tvrz a ves Maříž paní Marii Anně (Marianě) Kořenské z Terešova († 1607), dceři Mikuláše (Niklase) Kořenského z Terešova († 1572) a jeho manželky Anny, rozené Krokvicarové z Nové Vsi. Marie Anna byla provdána poprvé za Kašpara Koňase z Vydří a podruhé za Václava Hrubčického z Čechtína († 1603), majitele panství sezením na Budkově. Budkovské zboží připadlo Zuzaně Kaltnhovce z Malejova, vdově po Adamu Arnoštovi Hrubčickém († 1610), která se opětovně provdala za Zdeňka z Roupova. Nová majitelka Maříže záhy zemřela a tak Maříž zdědili její bratři Jošt († 1615) a Adam († 1610) Kořenský z Terešova.
Volf Eitzing, Jan Ryder a Arnošt Stockhorner Bratři Jošt a Adam Kořenští z Terešova v roce 1610 prodali Maříž protestantovi Volfovi Eitzingovi svobodnému pánovi z Eitzingu (Wolf Eyczing Freiherr von Eynczing) sezením na Schrattenthalu, rakouskému císařskému dědičnému komořímu. První jeho manželkou byla Margaretha von Dörr. S druhou chotí svobodnou paní Kateřinou (Katharina Freiin von Breuner) počal tři děti. Panství zdědil jejich syn Filip Kryštof (Philipp Christoph), s kterým rod v roce 1620 vymřel. V roce 1612 Filip Kryštof svobodný pán z Eitzingu přenechal Maříž znojemskému občanovi Janu Ryderovi (Hans Rieder von Riedern). V roce 1616 zastával Jan Ryder post starosty a v roce 1621 byl krátce radním († 4. březen 1921).Zeitschrift des Deutschen Vereines für die Geschichte Mährens und Schlesiens, Svazek 19, Brünn. Deutscher Verein für die Geschichte Mährens und Schlesiens 1915, Seite 62. Už v roce 1613 Maříž prodal za 12 000 zlatých protestantovi Arnoštu Stockhornerovi sezením na Vratěníně (Ernest von Stockhorner auf Frating). Arnošt získal v roce 1621 též statek Bohušice (Bauschitz) na panství Jaroměřice.Johann Siebmacher: Die Wappen des mährischen Adels, Bauer und Raspe, 1979, strana 150. V roce 1623 byly oba statky majiteli Arnoštu Stockhornerovi ze Storejnu za účast na Českém stavovském povstání konfiskovány.
Období pobělohorské Konfiskovaný majetek získávali dvořané a důstojníci blízcí císařskému dvoru. Tak tomu bylo také v případě Maříže, kterou získal c. k. podplukovník Peter von Kral (k. k. Obristlieutenant Peter von Kral). Dne 23. prosince 1630 prodal Maříž za 9 000 zlatých c. k. kapitánovi Jakubovi Zinnovi rytíři z Zinnenburku (k. k. Hauptmann Jakob Zinn Ritter von Zinnenburg). Rod Zinnů pocházel z Tyrolska. Bratří Johann, Anton, Peter a Jakob byli v roce 1584 povýšeni do rytířského stavu a jediný Jakob obdržel český inkolát. V roce 1674 Maříž zdědil jeho jediný syn Jan František Zinna rytíř z Zinnenburku (Johann Franz Zinn Ritter von Zinnenburg).
Dne 19. února 1683 koupil od Jana Františka M. za 24 000 zlatých Otta Rudolf hrabě ze Schaumburka a jeho žena Kateřině. V roce 1693 se dostal do držení Johanna Rudolfa Goldmüllera z Goldensteinu, který o rok později odprodal u Mohelnice svůj statek Studená Loučka (německy Kaltenlautsch) Albrechtovi Bukůvkovi z Bukůvky (Bukuwky von Bukuwka).Ladislav Hosák: Historický místopis země moravskoslezské, Svazek 5, Nákladem Společnosti přátel starožitnosti čsl., 1933, strana 562.
V letech 1702–1710 držel Maříž Jan Jiří Hausperský svobodný pán z Fanálu (Johann Georg Hauspersky Freiherr von Fanal) sezením na Rosicích,Od Horácka k Podyjí: vlastivědný sborník západní Moravy. Znojmo: Okresní osvětový sbor, 12.1926-2.1927, 4(4-6). s. 95. Krajská knihovna Vysočiny. syn Jiřího Ruprechta Hausperského svobodné pána z Fanálu (Georg Rupert Hauspersky Freiherr von Fanal). V roce 1668 se stal jeho otec zemským prokurátorem v Brně, o pár let později získal místo zemského tajemníka, za což jej císař Leopold I. v roce 1686 povýšil do starého rytířského stavu. Získal značné jmění a v roce 1684 panství Rosice. Před smrtí byl povýšen do šlechtického stavu svobodného pána. Synovi Janovi Jiřímu též koupil statek Maříž.
Dne 30. září 1710 Maříž od zemského soudu vydražil královský rada a člen Moravského zemského sněmu Maximilian svobodný pán Želecký z Počenic (Zieletzky von Poczenitz), který ji už 1. listopadu 1713 odprodal hejtmanovi na panstvích olomouckého biskupství Mírov a Svitavy Johannu Rudolfovi Komínkovi z Engelshausenu a ten Maříž obratem přenechal za 18 000 zlatých rýnských Matyášovi Jindřichovi Butzovi z Rolsbergu.
Období od 17. do 19. století
Butzové z Rolsbergu 1713–1790 Matyáš Jindřich Butz z Rolsperku (20. ledna 1673 Slavonice; 20. srpna 1748 Maříž) svobodný pán a císařský poštmistr, majitel statků Kostelní Vydří a Borovná, přikoupil Maříž v roce 1713 za 16 000 zlatých a v roce 1717 nechal zdejší tvrz přestavět na barokní zámeček. Jeho chotí byla Elisabeth Margaretha von und zu Goldegg und Lindenburg (1674–1753). Po otcově smrti mařížské panství zdědil nejstarší syn Franz Josef, který ale v následujícím roce zemřel a zděděné statky přešly na druhého staršího syna Herrmanna Antona a po něm na jeho syna Maximiliana, hejtmana olomouckého kraje (r. 1780 postavena vrchnostenská sýpka). Ten panství 30. prosince 1790 odprodal krajskému komisaři Johannu Baptistovi svobodnému pánu von Madrowsky a zakoupil u Opavy zámek Litultovice.
Ruppové von Ehrenstrohm 1793–1823 Dne 26. srpna 1793 se novým majitelem stal hejtman olomouckého kraje Johann Ignaz Rupp von Ehrenströhm (finského původu), který nechal v roce 1817 z vděčnosti po těžkých hladových letech postavit ve vsi kapli zasvěcenou Panně Marii Pomocnici křesťanů (Capelle zu Mariahilf in Maires). V roce 1816 odkázal statek svým 4 dětem: Wilhelm, Franz, Anna Maria (provdaná Wittek) a Karolina. V roce 1818 statek od svých sourozenců odkoupil jejich bratr Franz Rupp von Ehrenströhm, který v roce 1820 zřídil ve vsi manufakturní přádelnu bavlny (k. k. priv. Baumwollengespunstfabrik des Herrn von Ehrenström zu Maires).ELVERT, Christian d'. Schriften der historisch-statistischen Section der k.k. mähr. schles. Gesellschaft des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde, Bd. 19, Tl. 3: Zur Cultur-Geschichte Mährens und Oesterr.-Schlesiens. Brünn: K.k. mähr.-schles. Ges. zur Beförderung des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde, 1870. s. 393. Franz Rupp von Ehrenströhm se také zasloužil o výsadbu ovocných stromů na panství a rozvoj ovocnářství.Ökonomischer Kalender für Landwirthe überhaupt, und insbesondere für die Wirthschaftsbeamten in Mähren und Schlesien auf das Jahr. Brünn: Mährische Schlesische Gesellschaft zur Beförderung des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde, 1821, 1821(1). s. 59,60. Zemřel ve Vídni v roce 1875 a ve své závěti odkázal 20 000 zlatých na zřízení chudobince ve Slavonicích, finančně pamatoval též na farní slavonický kostel i na chudé v obcích Maříž a Chvaletín.
Od něj pak alodiální statek Maříž 6. října 1823 získal královský bavorský komoří Franz Ritter von Leon (za jeho panování r. 1826 postaven krmný chlév pro dobytek).DVOŘÁK, Rudolf. Jednání sněmů moravských v letech 1835–1848. Brno: Matice Moravská, 1906. s. 98. Dne 13. června 1840 koupila mařížské panství baronka Berta von Erben (rozená Bertha Angelica von Turowsky), která se po smrti manžela podruhé provdala za Julia von Zerboni di Sposetti. V roce 1842 nabídla správa statku do několikaletého pachtu v roce 1841 nově zřízenou palírnu, ve které se při spotřebě 60–80 dolnorakouských brambor na den pálil 35–36procentní alkohol. K palírně patřily též stáje pro výkrm 60 býků, byt pro pachtýře a komora pro uskladnění sena a slámy. Pacht činil 500 zlatých ročně a stejně vysoká byla i předem k zaplacení stanovená kauce.
V roce 1845 vyhlásil c. k. fiskální úřad pro Moravu a Slezsko v Brně na statek Maříž v majetku Ferdinanda Bischoff-Widdersteina veřejnou dražbu. Vyvolávací cena byla odhadnuta na 61 097 zlatých a 5 krejcarů. Statek pravděpodobně získal JUDr. Johann Dwořaček, dvorní a soudní advokát, dvorní válečný advokát ve Vídni, rytíř ruského Řádu sv. Anny, který je jako majitel statku uveden v roce 1847, 1854, 1857 a 1864.
Rakousko-Uhersko
Václav Welz – Leo Stangler Dalším majitelem byl Václav Welz (zmíněn poprvé r. 1874), narozený 8. října 1828 v Dobré Vodě (Malčín). Jeho manželkou byla Anežka, rozená Richlá (* 1834, † 1917).Bořecký, Jiří: Dějiny Úsobí a Chyšky, Úsobí: Pro Městys Úsobí vydal TiskPlzeňská, 2012. Z manželství pošly děti: dcery Milada (provdaná za Lea rytíře von Stangler, pozdějšího velkostatkáře v Maříži), Adéla (provdaná za Kamila rytíře von Stangler, velkostatkáře a zemského poslance v Horce) a Tekla (provdaná za JUDr. Arnošta Weinfurtera, advokáta v Praze), synové Arnošt (knížecí Schwarzenberský hospodářský úředník ve Skočicích) a Prokop (c. a k. poručík v Košici).Národní listy. Praha: Julius Grégr, 23.12.1894, 34(354). s. 18 (úmrtí). Václav Welz, velkostatkář v Bubenči, zemřel 22. prosince 1894 v Praze.Venkov, orgán České strany agrární, 06.09.1927 (s. 11), 25.02.1913 (s. 12), Národní knihovna České republiky, Knihovní fondy a služby, Signatura: 54 B 979.
V roce 1880 koupil statek od Václava Welze za 115 000 florinů Leo rytíř von Stangler, syn košetického velkostatkáře a poslance Říšské rady (Reichstagsabgeordneten) Josefa Stanglera, který se oženil s jeho nejstarší dcerou Miladou Welzovou.Tagesbote aus Mähren: neue Folge der Neuigkeiten. Brünn: Buschak und Irrgang, 16.07.1880, 30(160). s. : (Guts verkauf.) Das landtäfliche Gut Mayres im Gerichtsbezirke Datschitz wurde von dem dermaligen Besitzer Herrn Wenzl Welz an Herrn Leo Stangler, Gutsbesitzeresohn aus Koschetitz, um 115 000 fl. verkauft.Johann Siebmacher: Die Wappen des mährischen Adels, Bauer und Raspe, 1979, s. 243.Brünner Zeitung. Brünn: Mährischer Landtag, 16.09.1881, 1881(210). s. 2. Celková rozloha panství činila 229,92 ha. Hospodářskou správu vedl ve vlastní režii sám majitel osobně, o lesní revír se staral jeden revírník (Bernhard Virsik). Pěstovala se pšenice, žito, brambory, krmná řepa, ječmen, oves, červený a bílý jetel. Vedle zemědělského a lesního hospodářství patřil ke statku stále mlýn s pilou a škrobárna.Neuester Schematismus der Herrschaften, Güter und Zuckerfabriken in Mähren und Schlesien sowie der auf den Gütern bestehenden Brauereien, Brennereien und sonstigen Industrien, deren Besitzer, Pächter und der dabei angestellten Beamten. Karafiat, Fr., 1890, 6. s. 104.
Offermann-Schindler