Jozef Ľudovít Holuby (25. března 1836 v LubiněZáznam o křtu v matrice evangelického církevního sboru v Lubině – 15. června 1923 v Pezinku) byl slovenský protestantský kazatel, botanik, národopisec, spisovatel a národní buditel.
Životopis Narodil se do rodiny evangelického duchovního, jenž jej již od mládí vedl k zájmu o přírodu. Studoval na střední škole v Modře, následně na bratislavském Evangelickém lyceu. Mezi roky 1855 až 1858 studoval teologii, následně rok působil jako vychovatel a roku 1860 získal stipendium na vídeňské evangelické teologické fakultě. Od téhož roku začal působit coby kaplan ve Skalici, odkud po roce odešel a stal se farářem v Zemianském Podhradie. Tady vydržel až do roku 1909, kdy odešel na odpočinek ke své dceři do Pezinku.
V místech, kde působil, se zajímal o tamní flóru. Studoval tak rostliny v Bošácké dolině, okolo Pezinku, v Tematínských kopcích, ale také na Považském Inovci či v přírodní rezervaci Šúr. Zabýval se také systematickou botanikou a v ní se věnoval především rodu ostružiník (Rubus).
Své příspěvky zasílal do odborných časopisů a ročenek přírodovědeckých spolků v Bratislavě a Trenčíně. Přispíval do Letopisů Matice slovenské, ale i do zahraničních časopisů Österreichische botanische Zeitschrift a Deutsche botanische Zeitschrift. Od roku 1877 do konce svého působení v Zemianském Podhradie předsedal Přírodovědeckému spolku Trenčínské župy. Zakládal Matici slovenskou a byl členem dalších domácích i zahraničních vědeckých společností. V roce 1897 se stal členem Národopisné společnosti československé a stal se též prvním čestným členem Československé botanické společnosti. Roku 1922 získal na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity v Praze čestný doktorát přírodních věd.
Jeho standardní botanická zkratka je HOLUBY a k jeho poctě se používá jméno druhu nebo vnitrodruhového taxonu ve tvaru „holubyi“ nebo „holubyana“, tedy například Ophrys holoserica subsp. holubyana.
náhled|vlevo|Pamětní deska na Holubyho chatě Na jeho počest po něm byla pojmenována Holubyho chata na Velké Javořině, jejíž výstavba započala krátce po jeho smrti. V červenci 2013 byla na chatě odhalena pamětní deska s jeho bustou. náhled|upright|Hrob v Pezinku
Dílo Svou největší botanickou práci Flora des Trencsiner Comitates () napsal v němčině a nejprve ji po částech vydával v ročenkách trenčínského přírodovědeckého spolku. Dalším významným dílem je . Vedle botanických prací sbíral též místní pohádky, pověsti i další etnografické materiály. Nevydaným dílem zůstal kupříkladu seznam hub z okolí Zemianského Podhradí (1876–1884).
Část rukopisné pozůstalosti je uložena v Literárním archivu Matice slovenské. Tři herbáře, které po Holubym zůstaly, jsou uloženy každý na jiném místě. Jeden (obsahující více než 12 tisíc exemplářů) je uložen v rumunské Bukurešti, další (s flórou z okolí Trenčína) zpracovaný pro v Martině je uložena v v Bratislavě. Poslední z trojice obsahující rostliny z okolí Pezinku je archivována na Katedře botaniky pražské Přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity. Holuby nashromáždil též sbírku mechů (čítající asi 3 tisíce exemplářů), která je uložena v rumunské Kluži.
Odkazy
Reference
Literatura
Externí odkazy
Kategorie:Slovenští protestantští duchovní Kategorie:Slovenští spisovatelé Kategorie:Slovenští botanici Kategorie:Slovenští etnografové Kategorie:Držitelé čestných doktorátů Univerzity Karlovy Kategorie:Narození v roce 1836 Kategorie:Narození 25. března Kategorie:Narození v Lubině (okres Nové Mesto nad Váhom) Kategorie:Úmrtí v roce 1923 Kategorie:Úmrtí 15. června Kategorie:Úmrtí v Pezinku Kategorie:Pohřbení v Pezinku Kategorie:Muži Kategorie:Osobnosti na slovenských poštovních známkách