František Antonín II. z Thunu a Hohensteinu (počeštěně z Thunu a Hohenštejna, ( Franz Anton II. von Thun und Hohenstein, celým jménem František de Paula Filip Antonín II. Thun-Hohenstein, uváděn též jako Franz Thun Sohn, / František Thun syn, 13. červnaUváděno též narození 14. června 1809, http://genealogy.euweb.cz/thun/thun7.html 1809 Praha – 22. listopadu 1870 Praha), byl rakouský a český šlechtic z rodu Thun-Hohensteinů, podporovatel umění a politik, v 60. letech 19. století poslanec Českého zemského sněmu.

Biografie náhled|vlevo|upright|Hrabě František Thun, kresba Františka Krišpína z roku 1867. Narodil se jako syn hraběte Františka Antonína I. z Thun-Hohensteinu (1786–1873) a jeho manželky Terezie Marie Anny rozené hraběnky Brühlové.

Stejně jako on, také oba jeho mladší bratři byli činní v politice: bratr Bedřich František z Thun-Hohensteinu (1810–1881) byl diplomat a politik a Leopold Lev z Thun-Hohensteinu (1811–1888) působil jako český místodržící a rakouský ministr.

Od konce 30. let provozoval ve svém Thun-Hohenštejnském paláci v Praze umělecký salon, kam zval pražské aristrokraty a umělce. Sám obstojně maloval a kreslil. Zajímala ho rovněž frenologie (dobově populární nauka o souvislosti mezi tvarem lebky a povahovými vlastnostmi lidí).

Roku 1846 se František Antonín oženil s Marií Magdalenou Königovou (1810–1899). Žil na rodovém sídle v Děčíně. Měli tři dcery a tři syny. Kvůli mesaliančnímu sňatku s Königovou i dalším rozporům s otcem se František Antonín II. vzdal nástupnických práv pro své potomky.

V mládí působil spolu s otcem na správě panství. V době před rokem 1848 zasedal na původním stavovském zemském sněmu, kde tvořil stavovskou opozici. V roce 1839 se stal vrchním ředitelem pražského ústavu pro chudé a zasloužil se o rozvoj sociální péče v hlavním městě Českého království. Zajímal se o literaturu a umění, byl členem Společnosti vlasteneckých přátel umění a roku 1839 se stal ředitelem, později prezidentem české Krasoumné jednoty. Zasloužil se o vznik profesionální památkové péče.

Během revolučního roku 1848 se zapojil do politického života. V březnu 1848 se stal členem Národního výboru (původně Svatováclavský výbor). Byl jedním ze tří jeho šlechtických členů. Působil taky jako jeden z velitelů Národní gardy. Poté, co se jeho bratr Leopold Lev Thun-Hohensteinu stal ministrem vyučování, nastoupil na jeho rezort jako ministerský rada do vedení referátu umění. Ve funkci vysokého úředníka ministerstva setrval po devět let, do odchodu bratra z čela rezortu.

Po obnovení ústavního života v Rakouském císařství počátkem 60. let 19. století se zapojil i do zemské politiky. V zemských volbách v Čechách v roce 1861 byl zvolen v kurii venkovských obcí (volební obvod Děčín – Benešov – Česká Kamenice) do Českého zemského sněmu. Jako nezávislý kandidát.http://www.psp.cz/eknih/1861skc/stenprot/002schuz/s002008.htmNárodní listy 20. 3. 1861, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=6086911&picp=&it=&s=djvu Byl rovněž členem zemského výboru, kde setrval po celé šestileté funkční období sněmu. Politicky patřil do frakce konzervativního velkostatku, kterou vedl jeho bratr Leopold Lev Thun-Hohenstein a Jindřich Jaroslav z Clam-Martinic. Šlo o konzervativní a federalistickou formaci, která podporovala české státoprávní požadavky.

Závěr života a smrt Po roce 1867 opustil politický život. Věnoval se pak převážně podpoře umění. Předsedal Spolku pro dostavbu chrámu svatého Víta.

Zemřel v listopadu 1870, náhle, bez výraznějších předchozích zdravotních problémů. Příčinou smrti byla mrtvice.

Zajímavost – Antonín a Josef Mánes u hraběte Thuna náhled|Engelbert Seibertz: Karikatura Josefa Mánesa V letech 1842-43 docházel na setkání umělců na nedělních večerech pořádaných hrabětem Thunem německý malíř a karikaturista Engelbert Seibertz. Karikatury, které zde vytvořil, vyšly knižně v roce 1928 v pražském nakladatelství Láďa Ehrlich a Ota Lebenhart. Na nich mezi jiným zobrazil i Antonína a Josefa Mánese, kteří se večerů též zúčastňovali.

František Kožík zachytil v životopisném románu Josef Mánes fiktivní setkání Engelberta Seibertze a Josefa Mánese na večeru umělců u hraběte Thuna, kde vznikla i Mánesova karikatura. Seibertz zde měl vyslovit názor, že Mánes je velmi podobný Ferenci Lisztovi.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Členové Strany konzervativního velkostatku Kategorie:Poslanci českého zemského sněmu Kategorie:Čeští šlechtici Kategorie:Rakouští šlechtici František Antonín II. Kategorie:Rakouští úředníci Kategorie:Narození v roce 1809 Kategorie:Narození 13. června Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí v roce 1870 Kategorie:Úmrtí 22. listopadu Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Muži