Novyj Rozdil () je město na západě Ukrajiny ve Lvovské oblasti, administrativně náležející do Stryjského rajónu. Je správním centrem Novorozdilské městské územní hromady. Leží přibližně 54 km od Lvova, na levobřežním svahu údolí Dněstru, asi 3 km od jeho toku.
Město bylo založeno roku 1953 jako hornicko-průmyslové sídlo v souvislosti s využíváním rozsáhlého ložiska přírodní síry. Jeho hospodářský a urbanistický rozvoj po několik desetiletí určoval Rozdilský hornicko-chemický kombinát Sirka. Po ukončení těžby síry na počátku 90. let prošel Novyj Rozdil hospodářskou transformací a zároveň se musel vypořádat s rozsáhlým průmyslovým a ekologickým dědictvím těžby.
K 1. listopadu 2023 měl Novyj Rozdil podle podkladů k rozpočtu městské územní hromady 29 643 obyvatel.
Geografie
Novyj Rozdil se nachází na rozhraní pahorkatiny Opolí a předkarpatské sníženiny, v oblasti předkarpatské sironosné pánve. Leží přibližně 290 metrů nad mořem na sever od Dněstru. Od hranice Evropské unie je vzdálen přibližně 90 km.
Od Lvova je vzdálen přibližně 54 km, od Žydačivu 27 km a od Chodorivu asi 18 km. Přibližně 12 km od města vede hlavní silniční tah Kyjev–Čop směrem k hranicím se Slovenskem a Maďarskem.
Jižně od města leží jezero Barvinok (Барвінок) o rozloze přibližně 25 hektarů. Je součástí rozsáhlé zelené a lesoparkové oblasti kolem města. Na jeho břehu se nachází pískovcový výchoz místně nazývaný „Skála lásky“.
Dějiny
Vznik města a těžba síry
Rozvoj Nového Rozdolu bezprostředně souvisel s objevem rozsáhlých zásob přírodní síry v předkarpatské oblasti. Rozdilské ložisko bylo objeveno roku 1950 a patřilo k největším známým ložiskům svého druhu v Evropě.
Roku 1953 vzniklo na polích a loukách východně od staršího městečka Rozdil nové hornicko-průmyslové sídlo. První obyvatelé se roku 1955 nastěhovali do tří nových bytových domů. Sídlo tehdy administrativně náleželo k obci Malechiv.
V roce 1958 byl uveden do provozu Rozdilský hornicko-chemický kombinát Sirka (Роздільський гірничо-хімічний комбінат «Сірка»), který začal ložisko těžit povrchovým způsobem. Současně byla vybudována železniční větev směrem k Chodorivu. Dne 28. prosince 1958 odjel první vlak s produkcí kombinátu do tehdejšího Leningradu.
V dubnu 1959 dostalo sídlo jméno podle nedalekého Rozdolu a v říjnu téhož roku bylo povýšeno na sídlo městského typu. Od roku 1965 má statut města. V roce 1972 byla k městu připojena vesnice Malechiv.
Oficiální ukrajinská podoba názvu byla 24. března 1992 upravena z Новий Роздол (Novyj Rozdol) na dnešní Новий Розділ (Novyj Rozdil).
Průmyslový rozmach a jeho útlum
Těžba a chemické zpracování síry se staly hospodářským základem města. Kolem kombinátu vznikla další průmyslová výroba a podnik se podílel také na technické infrastruktuře Nového Rozdolu. Podle ukrajinského Fondu státního majetku pracovalo v kombinátu v době největšího rozmachu přibližně čtyři tisíce zaměstnanců.
Těžba síry byla prakticky ukončena roku 1992. Některé provozy pokračovaly v činnosti ještě několik let, ale původní model města založený na těžbě a zpracování síry se během 90. let rozpadl.
Po útlumu těžkého chemického průmyslu se místní hospodářství postupně diverzifikovalo. Na počátku 20. let 21. století působily ve městě například strojírenský závod Karpaty, podnik ODW-Elektrik vyrábějící kabelové výrobky pro automobilový průmysl, chemická společnost Reagent a energetické podniky.
Ekologické následky těžby
Dlouhodobá povrchová těžba a chemická výroba zanechaly v širším okolí Nového Rozdolu lomy, odkaliště, technologická jezera a velké objemy průmyslových odpadů. Odborný výzkum bývalého podniku Sirka identifikoval mezi významnými environmentálními zátěžemi zejména sirné odpady, hlušinu, sedimenty technologických vod, fosfosádru a další průmyslový odpad.
Studie zveřejněná roku 2023 zkoumala v letech 2021–2022 kvalitu vody v jezerech Serednie, Hlyboke a Kysle a v důlním kanálu odvádějícím vodu směrem k Dněstru. Autoři upozornili na nízkou úroveň environmentální bezpečnosti odkališť v povodí Dněstru a na rizika spojená s jejich nedostatečnou správou.
Postupně proto probíhaly rekultivační a zabezpečovací práce. V roce 2021 byla mimo jiné opravována přibližně 350 metrů dlouhá západní hráz odkaliště č. 1. Lvovská oblastní správa označila její stav za problematický zejména kvůli blízkosti Dněstru a riziku kontaminace jeho povodí.
Správní vývoj
Dne 26. prosince 2002 získal Novyj Rozdil statut města oblastního významu a přestal být podřízen tehdejšímu Mykolajivskému rajónu.
V rámci správní reformy roku 2020 byla vytvořena Novorozdilská městská územní hromada, jejímž správním centrem se stal Novyj Rozdil. Reforma rajónů z července 2020 současně začlenila město do nově vymezeného Stryjského rajónu.
Obyvatelstvo
Při ukrajinském sčítání lidu v roce 2001 měl Novyj Rozdil 28 227 obyvatel. K 1. prosinci 2019 uváděla Encyklopedie současné Ukrajiny 28 320 obyvatel. Podle podkladů k rozpočtu Novorozdilské městské územní hromady žilo ve městě k 1. listopadu 2023 29 643 obyvatel.
Jednotlivé údaje pocházejí z různých statistických a správních zdrojů a vztahují se k odlišným rozhodným datům; nelze je proto bez dalšího chápat jako souvislou demografickou řadu.
Novorozdilská městská územní hromada
Novorozdilská městská územní hromada vznikla při správní reformě roku 2020. Encyklopedie současné Ukrajiny uvádí její rozlohu 101,9 km². Tvoří ji deset sídel: město Novyj Rozdil, sídlo Rozdil a osm vesnic. Současná struktura městské správy zahrnuje příslušné starostinské obvody pro jednotlivé venkovské části hromady.
Vedle samotného Nového Rozdolu do hromady patří:
Rozdil; Berezdivci; Berezyna; Dolišnje; Horišnje; Hranky-Kuty; Pidhirci; Stankivci; Tužanivci.
Starostkou Nového Rozdolu a představitelkou hromady je Jaryna Jacenko (Ярина Яценко). Oficiální městský web ji uvádí jako novorozdilského městského starostu (Новороздільський міський голова).
Ruská invaze na Ukrajinu
Po zahájení plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu 24. února 2022 se Novorozdilská hromada zapojila do podpory ukrajinských ozbrojených sil, územní obrany a vnitřně vysídlených osob. K červnu 2022 našlo ve městě dočasné útočiště více než dva tisíce vnitřně vysídlených obyvatel Ukrajiny. Část byla ubytována v internátech dvou lyceí a polytechnické školy.
Ve městě vzniklo humanitární centrum, které zajišťovalo potraviny a další pomoc pro vnitřně vysídlené osoby a jednotky územní obrany a organizovalo zásilky pomoci ukrajinským vojákům a civilistům na východě a jihu země. Válečná situace zároveň zesílila spolupráci s evropskými partnerskými městy; zvláště aktivní byla pomoc z polského města Police.
Dopady invaze na místní hospodářství se objevily také v českém veřejném prostoru. V rozhovoru pro Český rozhlas v dubnu 2024 Jiří Hynek, prezident české asociace obranného průmyslu, připomněl konferenci o obcích v krizové situaci, které se účastnila starostka Nového Rozdolu. Podle jeho podání starostka popsala, že místní výrobce podvozků pro železniční vagony přišel hned po vypuknutí války o německého odběratele, a zdůrazňovala význam zachování výroby a pracovních míst ve městě.
Hospodářství
Historicky bylo hospodářství Nového Rozdolu silně závislé na těžbě a chemickém zpracování síry. Po ukončení těžby se struktura ekonomiky změnila a význam získala strojírenská, elektrotechnická a další zpracovatelská výroba.
K významným podnikům patří strojírenský závod Karpaty a ODW-Elektrik, který vyrábí kabelové výrobky pro automobilový průmysl. Ve městě působily či působí rovněž chemické a energetické společnosti.
Z někdejšího sirného průmyslového komplexu přetrvává státní podnik Rozdilské hornicko-chemické podniky Sirka. Podle údajů ukrajinského Fondu státního majetku měl k 30. červnu 2026 dvanáct zaměstnanců a jeho majetkový komplex byl v roce 2026 připravován k privatizaci.
Doprava
Novým Rozdolem prochází silnice spojující Mykolajiv s Chodorivem. Mezinárodní silniční tah Kyjev–Čop leží přibližně 12 km od města.
Železniční stanice Mykolajiv-Dnistrovskyj v Rozvadivu je vzdálena přibližně 18 km. V souvislosti s rozvojem sirného průmyslu byla roku 1958 vybudována také železniční větev směrem k Chodorivu, původně určená především pro nákladní dopravu kombinátu.
Školství a kultura
Ve městě působí Novorozdilská polytechnická odborná škola, odborná učiliště, školy a předškolní zařízení. K institucím mimoškolního vzdělávání patří dům dětí a mládeže a dětská umělecká škola pojmenovaná po ukrajinském klavíristovi a muzikologovi Oleksandru Rudnyckém.
Významným centrem kulturního života je městský kulturní dům Molodisť (Молодість). Ve městě působily či působí pěvecké, taneční a hudební soubory; v letech 1959–1970 zde bratři Bohdan-Mychajlo a Roman-Andrij Žeplynští založili a vedli soubory banduristů Dnister a Strumok.
Od roku 1990 vycházejí místní noviny Visnyk Rozdillja (Вісник Розділля). K tradičním sportovištím patří stadion Halyčyna.
náhled|Stadion Halyčyna
Památky a veřejný prostor
Vzhledem k založení města v 50. letech 20. století má Novyj Rozdil převážně poválečný urbanistický charakter.
Mezi památníky a umělecká díla ve veřejném prostoru patří pomník ukrajinského básníka Tarase Ševčenka, památník-kaple bojovníkům za svobodu Ukrajiny, pamětní místo věnované Nebeské setnině, pamětní znamení připomínající 150. výročí narození Ivana Franka a sochařská kompozice Píseň.
Ve městě působí několik křesťanských církví. Encyklopedie současné Ukrajiny uvádí dvě farnosti Ukrajinské řeckokatolické církve, pravoslavné chrámy a komunity baptistů, adventistů sedmého dne a letničních křesťanů.
Osobnosti
Volodymyr Borodjanskyj (* 1974) – ukrajinský mediální manažer a politik, ministr kultury, mládeže a sportu Ukrajiny v letech 2019–2020; narodil se v Novém Rozdolu. Andrij Kuzmenko (1968–2015), známý jako Kuzma Skrjabin – ukrajinský zpěvák, skladatel, spisovatel a televizní moderátor; část dětství prožil v Novém Rozdolu a navštěvoval zde školu č. 4. Jaryna Matlo (* 1990) – ukrajinská paralympijská plavkyně, držitelka medailí z paralympijských her v Pekingu 2008, Londýně 2012 a Riu de Janeiro 2016; narodila se v Novém Rozdolu. Jurij Horbunov (* 1970) – ukrajinský televizní moderátor, herec a producent; narodil se v Novém Rozdolu.
Partnerská města a mezinárodní spolupráce
Encyklopedie současné Ukrajiny uvádí jako partnerská města Nového Rozdolu:
Pasewalk, Německo; Police, Polsko.
Spolupráce s Police byla formálně zahájena roku 2002. Městská rada v Policích 28. května 2002 schválila uzavření dohody o rozvoji přátelských vztahů a spolupráce s Novým Rozdolem. Partnerství zahrnovalo mimo jiné výměny mládeže a zkušeností místních samospráv.
Spolupráce se Saintes
Od jara 2022 rozvíjí Novyj Rozdil úzké vztahy s francouzským městem Saintes v departementu Charente-Maritime. První kontakty mezi oběma městy vznikly po začátku plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu a zpočátku se soustředily na organizování humanitární pomoci. Později se spolupráce rozšířila na školství, kulturu a hospodářské kontakty.
V roce 2025 Saintes a Novyj Rozdil uzavřely chartu přátelství a spolupráce, která dala dosavadním kontaktům institucionálnější rámec.
V únoru 2026 přijeli dva dobrovolní hasiči z Nového Rozdolu, Mychajlo Hulij a Petro Biljak, do Saintes, kde převzali sanitní a záchranářské vozidlo typu VSAV spolu s léky, teplým oblečením a dalším materiálem určeným pro Ukrajinu. Akce vznikla ve spolupráci s hasičským a záchranným sborem departementu Charente-Maritime a sdružením Ukraine Saintonge.
Ve dnech 6.–9. července 2026 navštívila Novyj Rozdil první oficiální delegace ze Saintes vedená starostou Brunem Drapronem. Setkala se mimo jiné se starostkou Jarynou Jacenko. Po návštěvě vedení Saintes oznámilo záměr vztahy mezi oběma městy dále formalizovat prostřednictvím dohody o partnerství; podle informací zveřejněných v červenci měla být příslušná dohoda předložena městské radě Saintes v říjnu 2026.