Historie Arsenalu FC (1966–současnost)

Historie Arsenalu FC od roku 1966 do současnosti zahrnuje další etapy úspěchů v historii Arsenalu včetně tří Doublů, pohárového Doublu (FA Cup a Ligový pohár) a úspěchu na evropské scéně.

Po jmenování Bertieho Meea manažerem klubu v roce 1966, vyhrál Arsenal v ročníku 1969–70 svou první evropskou trofej – Veletržní pohár. Svůj první Double (liga a FA Cup) Arsenal vyhrál v sezóně 1970–71. Prvotní úspěch rychle vystřídala série nepříjemných zklamání ve finále pohárů. V 70. letech Arsenal třikrát prohrál ve finále FA Cupu. Jmenovitě v letech 1971–72, 1977–78 a 1979–80. V ročníku 1979–80 pak prohrál ve finále Poháru vítězů pohárů na penalty s Valencií. Jediný úspěch tohoto období se datuje na rok 1979, kdy Arsenal vyhrál FA Cup po vítězství nad Manchesterem United.

V roce 1986 se do Arsenalu jako manažer vrátil George Graham a po stagnaci v 80. letech ho přivedl opět na úspěšnou vlnu. Pod Grahamem klub vyhrál Ligový pohár v sezóně 1986–87, dva ligové tituly z let 1988–89 a 1990–91, pohárový Double v ročníku 1992–93, a druhou evropskou trofej, Pohár vítězů pohárů v sezóně 1993–94. Nicméně Grahamova pověst byla pošramocena, když vyšlo najevo, že bral úplatky za podpis smluv s několika hráči. Proto byl v roce 1995 vyhozen.

Další úspěšné období Arsenalu přišlo po jmenování Arsèna Wengera manažerem klubu v roce 1996. Pod jeho vedením se Arsenalu podařilo získat druhý Double v sezóně 1997–98, třetí potom v ročníku 2001–02. V letech 2002–03 a 2004–05 dále klub triumfoval v FA Cupu a v sezóně 2003–04 se mu podařilo vyhrát ligu bez jediné porážky. Arsenal se v roce 2006 stal prvním londýnským klubem, který se probojoval do finále Ligy mistrů. V něm však podlehl 2–1 Barceloně. Hned v následující sezóně opustil svůj dlouhodobý domov Highbury a přesunul se na nedaleký Emirates Stadium.

První Double (1966–76) Poté, co v létě roku 1966 dostal Billy Wright výpověď, se jeho nástupcem stal fyzioterapeut Bertie Mee. Tento krok překvapil mnoho lidí, ale samotného Meea nikoliv. Mee žádal klub o to, aby mu v případě neúspěchu v manažerské roli bylo umožněno vrátit se po 12 měsících ke své bývalé profesi. Se svým asistentem Davem Sextonem se Mee snažil zlepšit profesionální přístup ke klubu. Mladé talentované hráče povolával do prvního týmu. V roce 1966 se Arsenalu podařilo vyhrát FA Youth Cup. Několik útočných hráčů bylo pozváno do prvního týmu. Jednalo se o Charlieho George, Johna Radforda, Petera Simpsona a Raye Kennedyho.

Mee doplnil tuto mladou útočnou krev některými zkušenějšími hráči. Kapitán Arsenalu, Frank McLintock, řídil obranu z pozice středního obránce, zatímco o defenzivní práci ve středu pole se staral defenzivní záložník Peter Storey. Sestavený tým se jevil nadějně. V letech 1968 a 1969 se totiž probojoval do finále Ligového poháru. V obou případech nicméně Arsenal trofej nezískal. Poprvé podlehl Leedsu United, jehož manažerem byl Don Revie, 1–0 v zarputilém utkání chudém na gólové šance. Jedinou branku tehdy vstřelil Terry Cooper.

Podruhé Arsenal prohrál 3–1 v proslulém zápase s týmem z Third Division (Třetí divize), Swindonem Town. Osm hráčů prvního týmu bylo zasaženo chřipkou, a tak bylo Arsenalu přesunuto několik předchozích ligových duelů. To nic nemění na skutečnosti, že se do prodloužení dostal jenom díky chybě brankáře Swindonu Bobbyho Goulda, po jehož chybě Arsenal skóroval. V prodloužení Don Rogers vstřelil za Swindon dvě branky a o vítězi bylo rozhodnuto. Sezóna však pro Arsenal neskončila úplnou katastrofou. Díky čtvrtému místu z ligy si zajistil do ročníku 1969–70 účast v evropských pohárech.

Na druhou stranu byla prohra ve finále Ligového poháru spolu se ziskem Veletržního poháru ze sezóny 1969–70 jediným úspěchem za posledních sedmnáct let. V semifinále Veletržního poháru se Arsenal utkal s Ajaxem, jehož po dvou zápasech porazil v celkovém skóre 3–1. Ve finále potom předvedl slavný comeback proti Anderlechtu. V prvním zápase hraném na Constant Vanden Stock Stadion Arsenal prohrával v 74. minutě 3–0. Rayi Kennedymu se povedlo na konci zápasu dát branku, čímž dal Kanonýrům jiskru naděje. V odvetném zápase hraném na zaplněném Highbury Arsenal vyhrál 3–0 díky brankám Johna Radforda, Eddieho Kellyho a Jona Sammelse. V součtu obou zápasů tedy Arsenal vyhrál 4–3 a triumfoval tak ve Veletržním poháru.

Ve stejném ročníku Arsenal skončil v lize na dvanáctém místě. Pravděpodobně ho rozptylovala jeho evropská kampaň, protože jako kandidát na titul nevypadal. O rok později, v sezóně 1970–71, se mu podařilo získat svůj první ligový Double (Liga a FA Cup). Stal se tak jedním ze dvou klubů, kterým se to ve 20. století podařilo. Po dobrém začátku sezóny Arsenal v září prohrál 5–0 se Stoke City a nevypadal tak, že by bojoval o titul. Nicméně po této porážce se klub vzchopil a v ligovém utkání neprohrál až do ledna. Nakonec se mu titul podařilo získat, když v těsném souboji porazil o jeden bod Leeds United.

Po dubnové prohře s Leedsem to s Arsenalem vypadalo bledě. K tomu, aby získal titul, potřeboval v posledním kole vyhrát nebo remízovat (pak by ho získal o skóre) na půdě jeho úhlavního rivala, Tottenhamu. Severolondýnské derby bylo dlouhou dobu bez branek. V 87. minutě poslal hosty do vedení Ray Kennedy. Kohouti se zoufale snažili o vyrovnaní, ale ve zbývající době se jim to nepovedlo a Arsenal tak slavil zisk titulu. Mimo to se Arsenal ještě dostal do finále FA Cupu. V semifinále svedl kolosální souboj se Stoke, když si vynutil opakování zápasu, přesto že již prohrával 2–0. V odvetě pak vyhrál 2–0. Pět dní po získání titulu na White Hart Lane se Arsenal utkal ve finále FA Cupu s Liverpoolem. Utkání hrané ve Wembley vyhráli Kanonýři 2–1. Zápas po bezbrankové remíze došel do prodloužení, kde se nejdříve vedení 1–0 ujal Liverpool. Následně ve 101. minutě z blízkosti Eddie Kelly vyrovnal. O deset minut později vstřelil George Graham vítězný gól z hranice pokutového území a Arsenal se tak radoval ze zisku FA Cupu, respektive Doublu.

Zisk Doublu se ukázal jako vrchol 70. let. Po něm totiž přišlo období neúspěchu. Klub v létě podepsal člena týmu mistrů světa Alana Balla za 220 000 liber, což byl klubový rekord, avšak i přesto začal sezónu 1971–72 špatně. První tři utkání v srpnu prohrál a do konce ročníku byl nucen stahovat náskok ostatních mužstev. Sezónu dokončil na pátém místě. Debut Arsenalu v Poháru mistrů evropských zemí začal povzbudivě. Probojoval se do čtvrtfinále, kde podlehl Cruijffovu Ajaxu, který později celou soutěž vyhrál. Po druhé v řadě se rovněž Arsenal dostal do finále FA Cupu. Ve finále se utkal s Leedsem United a podlehl mu v neatraktivním zápase chudém na gólové šance 1–0.

Arsenal dokončil ročník 1972–73 na druhém místě v lize. Ani ne rok poté, co vyhrál Double, se začal tým rozpadat a Mee nebyl schopen sestavit tým nový. Výrazný propad klub zaznamenal v letech 1974–75, kdy skončil v lize šestnáctý, a o rok později, v sezóně 1975–76, kdy skončil sedmnáctý. Jednalo se o nejhorší umístění za více než 40 let. Tento propad přiměl Meea k rezignaci. Na jeho místo přišel manažer Tottenhamu, Terry Neill, jenž byl bývalým hráčem Arsenalu. Přestože se s Tottenhamem umísťoval pouze ve středu tabulky, stal nejmladším manažerem v historii Arsenalu.

Čtyři pohárová finále (1976–80) Pod vedením Neilla se Arsenal posunul zpět do horních pater tabulky. To jenom pomohlo rozvinout talent irské superstar, Liama Bradyho. Brady doplnil již tak velký počet irských hráčů hrajících na Highbury. Mezi ně patřili Pat Rice, Frank Stapleton, Pat Jennings a mladý David O'Leary. Klub dále podepsal kontrakt se zkušenými hráči jako Malcolm Macdonald a Alan Hudson. Do Arsenalu se rovněž vrátil Don Howe, jenž byl součástí trenérského personálu při výhře Doublu.

Nadvládu Liverpoolu v lize se však Arsenalu narušit nepovedlo. Ke konci 70. let ukázal svou bojovnost v FA Cupu, když se do finále dostal třikrát v řadě (1978, 1979 a 1980). Vyhrát se mu podařilo pouze jednou. V roce 1979 porazil Manchester United. Zpočátku to vypadalo, že si Arsenal lehce dojde pro vítězství. Ještě pět minut před koncem vedl díky brankám Briana Talbota a Franka Stapletona 2–0. V úplném závěru se však podařilo United srovnat. To ještě nebylo vše. Minutu před koncem strhl vedení na stranu Arsenalu po centru Grahama Rixe Alan Sunderland a Kanonýři se tak mohli těšit ze slavného vítězství 3–2.

Hned v další sezóně, 1979–80, odehrál Arsenal rekordních 70 zápasů. Podařilo se mu probojovat do dvou pohárových finále, ale ani v jednom nevyhrál. Ve finále FA Cupu se střetnul s týmem ze Second Division (Druhé divize), West Hamem United. V utkání byl Arsenal favoritem. Přesto prohrál po gólové hlavičce Trevora Brookinga 1–0. Přitom se ještě dostal do finále Poháru vítězů pohárů. V semifinále se Arsenal utkal s Juventusem, jehož ve druhém zápase (první utkání skončilo 1–1) slavně porazil 1–0 gólem vstřeleným Paulem Vaessenem. Ve finále na něj čekala Valencia. Po bezbrankové remíze se utkání dostalo k penaltovém rozstřelu, ve kterém selhali dva hráči Arsenalu – Brady a Rix. Jelikož z týmu Valecie byly všichni ze značky pokutového kopu úspěšní, radovali se ze zisku trofeje.

Mírný úpadek (1980–86) Liam Brady v létě 1980 opustil Arsenal a přestoupil do Juventusu. Tím se klub dostal do dalšího neplodného období. Na počátku 80. let se vždy umístil v nejlepší čtveřici, avšak o ligový titul nebojoval. Podobná situace nastala i v FA Cupu. Výjimkou budiž sezóna 1982–83, kdy se Arsenal dostal do dvou pohárových semifinále. V obou případech podlehl Manchesteru United. Neill se snažil s nastalou situací něco udělat. Během jeho funkčního období nastaly problémy s alkoholem u mnoha hráčů včetně Hudsona a Macdonalda. Neillovi se nepodařilo tento nešvar odstranit. Hráči, kteří přišli na místa Hudsona a Macdonalda měli stejné problémy. Ke konci působení Neilla v klubu Arsenal několikrát utrpěl zahanbující porážku. V ročníku 1981–82 prohrál v Poháru UEFA s KFC Winterslag, jenž se později spojil s dalším klubem, a vznikl KFC Winterslag. V sezóně 1983–84 zase podlehl v Ligovém poháru Walsallu, což byl tým z Third Division (Třetí divize). Po posledním výsledku byl Neill v prosinci 1983 vyhozen.

Don Howe, Neillův asistent, byl sice úspěšnější než jeho předchůdce, ale nedokázal klub přivést k trofejím. Pod ním se Arsenal umístil na šestém a sedmém místě v lize. O titul však nebojoval. V říjnu 1984 se dokonce chvíli nacházel na první pozici v lize. Ve stejné sezóně byl pokořen v FA Cupu týmem z Third Division (Třetí divize), Yorkem City. Fanoušci byli s výkony týmu značně rozčarováni. Návštěvnost na stadionu proto spadla někdy až pod 20 000 diváků. V březnu 1986 se vedení rozhodlo pro změnu na pozici manažera. Vedení oslovilo trenéra Barcelony, Terryho Venablese. Howe odstoupil a jeho místo dočasně převzal Steve Burtenshaw. Klub se rozhodl, že po novém, dlouhodobém manažerovi se porozhlédne mimo klub.

Vedení Arsenalu oslovilo skotský Aberdeen, zda by byl ochotný jednat o přesunu Alexe Fergusona na lavičku londýnského celku. Zároveň se snažil získal z Millwallu manažera George Grahama, jenž by se stal asistentem manažera v Arsenalu. Ferguson nabídku odmítnul. Nicméně přece jen se dostal za hranice rodného Skotska o šest měsíců později, když na lavičce Manchesteru United vystřídal Rona Atkinsona.

Éra George Grahama (1986–95) náhled|vpravo|300px|Alan Smith v útoku Arsenalu proti Sheffieldu Wednesday; zápas hraný na Highbury Arsenal vyhrál 7–1 George Graham, manažer Millwallu a bývalý hráč Arsenalu, byl v květnu 1986 jmenován novým manažerem Arsenalu. Tímto byla započata nová éra úspěchu na Highbury. Graham postupem času prodal většinu starších hráčů kádru a nahradil je nově příchozími nebo hráči z rezervy. Zároveň prosazoval mnohem přísnější disciplínu než jeho předchůdci a to jak v šatně, tak na hřišti. Forma Arsenalu se okamžitě zpešila. O Vánocích 1986 se již nacházel na prvním místě v lize.