Jan Smudek (8. září 1915 Bělá nad Radbuzou – 17. listopadu 1999 Díly u Domažlic) byl český hrdina domácího protifašistického nekomunistického odboje za protektorátu, příslušník Svazu letců svobodného Československa a Royal Air Force, skaut a sokol.https://www.info.cz/podcasty/cerna-historie/nepolapitelny-jan-se-trikrat-prostrilel-ze-zajeti-nacistu-tocili-o-nem-i-v-hollywoodu-43098.html Během druhé světové války byl marně a usilovně hledán gestapem. V letech 1946 až 1948 se účastnil odporu proti nastupujícímu komunistickému režimu.
V roce 1943 o něm byl natočen gruzínský film Nepolapitelný Jan. Český odbojář prchající z okupované Evropy vystupuje také v americkém filmu Casablanca z roku 1942.
Životopis
Mládí a studia Jan Smudek se narodil 8. září 1915 v převážně německojazyčné Bělé nad Radbuzou jako jediný syn Kateřiny Smudkové (rozené Váchalové) v rodině zaměstnance ČSD. Avšak velmi záhy se jeho rodina přestěhovala do českých Domažlic, kde vychodil obecnou školu. Vzhledem k dobrým známkám a nadání začal studovat gymnázium. Na střední škole se však jeho prospěch velmi zhoršil a v sekundě propadl z několika předmětů. Tamní gymnázium nedokončil a v roce 1928 přestoupil do druhého ročníku měšťanky. Tu v roce 1931 úspěšně dokončil a 7. července 1931 nastoupil do učení ve strojnické dílně u firmy Antonín Holý, instalatérský a elektrotechnický závod. Tady však vydržel pouze do konce března 1932 (odešel odtud kvůli rozporům s mistrem). V učení pokračoval ve stejném oboru u Václava Ševčíka, Horní předměstí 11 v Domažlicích. Tam se také 1. dubna 1934 vyučil strojním zámečníkem. V té době navštěvoval i živnostenskou pokračovací školu, kde znovu patřil k premiantům. Po vyučení zůstal nějakou dobu u firmy Holý, pak pracoval v městské elektrárně v Domažlicích, v letech 1935–1936 působil v muniční továrně v Zieglerově dole u Nýřan, která byla součástí Škodových závodů. Roku 1936 odešel znovu na studia. V následujících dvou letech absolvoval dvouletou mistrovskou průmyslovou školu v Plzni. Několik týdnů před skončením mistrovské školy byla vyhlášena tzv. květnová mobilizace. Jan Smudek, ačkoliv měl studijní odklad, nastoupil 23. května 1938 dobrovolně vojenskou službu u náhradní roty pěšího pluku 1 „Mistra Jana Husi“. Do civilu byl však propuštěn již po několika dnech (27. května 1938). Od podzimu téhož roku (1938) studoval třetí ročník vyšší průmyslové školy v Kladně, kam složil úspěšně přijímací zkoušky. Maturovat měl v roce 1940.
Kladenský případ Za protektorátu byl členem Sokola a junáckého oddílu. Zapojil se aktivně do odboje na Domažlicku. Měl spojení na formující se Obranu národa i na odbojovou skupinu v pražské YMCA. Domažličtí junáci si vytkli za cíl opatřování zbraní. Janu Smudkovi se brzy podařilo ukrást pistoli jednomu německému poddůstojníkovi na pražské taneční zábavě. Se známým Františkem Petrem z Kladna se pokusil o reprízu 7. června 1939. Cestou z kladenského kina se ozbrojeni vydali do jednoho z místních podniků – restaurace u Šamsů, kde se scházeli kolaboranti a Němci. V lokálu si vytipovali vrchního (hlavního) policejního strážmistra německé pořádkové policie Wilhelma Kniesta z 15. roty V. praporu 1. policejního pluku, který byl již v podnapilém stavu a rozhodli se, že ho cestou na ubikace překvapí. Poblíž reálné školy, na rohu Váňovy a Hruškovy ulice 8. června 1939 kolem 1. hodiny ranní jej předešli a otočili se. Jan Smudek vyzval strážníka, aby zdvihl ruce. Strážmistr ale výzvy nedbal a sáhl po své pistoli. Než ji stačil vyprostit z pouzdra Jan Smudek se k němu rozběhl a František Petr mezi tím ze strachu vystřelil. Kulka však Němce minula, respektive ho škrábla na ruce. To už Smudek k Němci přiskočil a udeřil ho pěstí do obličeje. Strážmistr padl k zemi a nehýbal se. František Petr podal pistoli Smudkovi, poklekl k Němci a začal mu rozepínat pouzdro s pistolí. Smudek zatím mířil stále pistolí na Kniestovu hlavu. Náhle vyšla z jeho vlastní pistole další rána, která zasáhla německého strážmistra do levého horního rtu a způsobila mu okamžitou smrt. Jan Smudek i František Petr zpanikařili a z místa činu utekli, aniž by Kniestovi jeho služební zbraň skutečně odebrali. Smrt německého strážmistra však vyvolala nejen samotné vyšetřování tzv. Kladenského případu ale i vypsání odměny na dopadení pachatele, která celkově činila 150 000 korun.
Soumrak domažlických odbojářů Druhý den oba aktéři opustili Kladno a vydali se prožít prázdniny v Praze. Zde se rozdělili a schovávali se u známých. Tady se Jan Smudek svým kamarádům doznal, že záhadným vrahem je on. Policejní složky však prozatím po pachatelích pátraly bez úspěchu. V průběhu března 1940 došlo ze strany německých bezpečnostních složek k postupnému a značně rozsáhlému zatýkání příslušníků největší odbojové organizace Obrana národa (ON). Spolu s dalšími představiteli domažlického odboje přišla řada i na domažlické skauty, kteří byli na ON napojeni. (Koncem března 1940 byl zatčen i Smudkův kamarád František Petr. ) Během tvrdých výslechů mnoho lidí nevydrželo útrapy mučení a začalo vypovídat. V této souvislosti měl být zatčen i Jan Smudek, ale ten se dosud zdržoval v Brně a do Domažlic přijel až 20. března 1940. S vedoucím skautské odbojové skupiny Karlem Mathesem se ihned rozhodl pro útěk do zahraničí.
Střelba na půdě Ve středu 20. března 1940 odpoledne stavěli domažličtí skauti u Smudků na dvoře dvě kanoe. Kolem 14.00 přijel automobil s příslušníky klatovského Gestapa (Richard Lindner, Franz Wotawa, Jakub Neubauer) a čeští četníci. Jejich cílem bylo zatknout jakéhosi Smudka a zajímal je kufr, který dotyčný včera přivezl domů. Údajně by měl obsahovat letáky. Vedoucí skupiny (příslušník klatovské služebny Gestapa) SS Jakob Neubauer chtěl vědět, kde Jan Smudek ukrývá kufr, se kterým přijel do Domažlic. Ten mu odpověděl, že je na půdě. Němec Smudka vyzval k cestě na půdu pro kufr a šel tam s ním sám. Když se však oba dostali na půdu, vytáhl Smudek nepozorovaně v šeru půdy jednu ze svých za trámem ukrytých zbraní, namířil s ní na Neubauera a vystřelil. Střela zasáhla překvapeného Němce do břicha, zřítil se pozpátku po dřevěných schodech a těžce raněn dopadl do předsíňky. Jan Smudek prchl na opačnou stranu půdy, otevřel vikýř, vyskočil na zahrádku a v nastalém zmatku uprchl přes okolní zahrady z jejich dosahu. Všichni zbylí v domě byli okamžitě zatčeni a brutálně zbiti. Během následujících dnů bylo v Domažlicích zatčeno dalších 150 osob, všichni skončili v koncentračním táboře Flossenbürg.
Čekání na vedoucího Smudkovi se podařilo ukrýt se nejprve u příbuzných a pak se dostat do vesničky Pila u Trhanova (asi 6 km od Domažlic), kde se na pár dní ukryl u Václava Bergmana. Od přátel se postupně dozvídal, že jeho fotografie s přesným popisem je snad všude a na jeho hlavu je vypsaná obrovská odměna. Skrývat se déle bylo neudržitelné. Až do 23. března 1940 se tu schovával a zároveň očekával příchod vedoucího domažlického skautského oddílu Karla Mathese aby společně uprchli do zahraničí. Když se však Karel Mathes na smluvené místo nedostavil, rozhodl se Smudek k útěku směrem na Plzeň. Změnil si podobu a oblečení. Působil dojmem zemědělce, který jde na jarní prohlídku polí. Šel pěšky pouze polními cestami a vše vycházelo až do vesnice Březí.
V přestrojení za zemědělce U obce Březí asi 10 km od Domažlic (dne 23. března 1940 po půlnoci) zastavila Jana Smudka dvoučlenná hlídka ordnerů německé finanční stráže (Zollgrenzschutz). Vzhledem k vyhlášené zvýšené pohotovosti se rozhodli tohoto ustrašeného zemědělce prověřit na místní stanici. Po několika krocích, veden mezi oběma finančními strážníky směrem k místní stanici, vytáhl Smudek pistoli a strážníka po pravici i levici zastřelil. Střílel tak rychle, že žádný z mužů nestačil použít svoji zbraň. Do každého vystřelil vícekrát. Mrtvá těla schoval v křoví a zamaskoval větvemi. Střídavou chůzí a během zamířil polními cestami co nejrychleji k Čerchovu. Smudek musel často měnit směr, přes Klenčí kličkoval na Trhanov. Některým nočním hlídkám se dokázal vyhnout, ale v jednom případě musel opět použít zbraň. Poblíž Čerchova zaujal další dvoučlennou hlídku, tentokráte českých četníků. Ti ho vyzvali, aby zůstal stát. Když k němu přicházeli, podařilo se mu jednoho z nich špatně mířeným výstřelem postřelit a zmizet v lese.
Nepolapitelný Jan
V době Smudkova útěku se zjistilo, že je také pachatelem onoho Kladenského případu, jenž byl mezitím takřka odložen ad acta. V souvislosti se Smudkovým útěkem byla zavedena celá řada policejních opatření po celém území protektorátu včetně jižních Čech, kde bylo pátráno po několika falešných stopách.
Útěk přes Prahu do Francie Odpočinek nalezl Smudek v lesní chýši. Zásobu potravin získal od skautského rádce Karla Kuneše a jeho vlčat. Další významné pomoci se mu dostalo od spolužáka Karla Kuby a bývalého legionáře Josefa Sedláčka. Útěk Jana Smudka se zdařil jen díky obrovské dávce štěstí a pomoci místního českého obyvatelstva. S cestou do hlavního města pomohl nejvíce Smudkovi bývalý legionář a člen Obrany národa Josef Sedláček Smudek nakonec dostal krabičku nábojů, barvivo na vlasy, brýle a vlakovou jízdenku. Ze Švihova do Plzně splynul s davem dělníků. Cestou až do Prahy jej před kontrolou nečekaně ochránila náhodná přítomnost říšskoněmeckých důstojníků cestujících ve společném kupé. Útěk Jana Smudka nakonec skončil úspěšným příjezdem do Prahy dne 27. března 1940.
V Praze se Smudkovi prostřednictvím Dr. Jaroslava Valenty podařilo navázat kontakt s odbojem. Chtěl pokračovat v činnosti proti okupantům, ale vedení odboje ho přesvědčilo, že musí z protektorátu pryč. Byl nejhledanější osobou, skrývat ho by bylo prakticky nemožné a zpráva o jeho případném zadržení by ukončila legendu, která dávala sílu mnoha dalším odbojářům.
Do Francie Dostal dobré doklady a opět změnil vzhled. Jako nový člověk, nyní elegantně oblečený úředník, pracující pro německou firmu, odcestoval Jan Smudek 29. března 1940 v 08.05 vlakem do Brna. Na pražském hlavním nádraží na něj čekal člen odbojové skupiny Tří králů štábní kapitán Václav Morávek. Podle svědectví Zdeny Mašínové z roku 1945 ho vlakem až na hranice doprovázel Josef Mašín. Z Brna pokračoval Smudek do Veselí nad Moravou, kde zůstal do 4. dubna 1940. Cesta za protektorátní hranice pokračovala přes Slovensko a pěšky přes hranici s Maďarskem až do spřáteleného Bělehradu, kam se dostal 11. dubna 1940 a odtud s dalšími odbojáři zamířil do Řecka, Turecka, Sýrie, Libanonu a dále lodí do jižní Francie.
Ve Francii Dne 15. května 1940 byl Jan Smudek (vystupoval pod jménem svého domažlického kamaráda Karla Doubka) prezentován v československé zahraniční armádě ve Francii. Po prodělání vojenského výcviku v městě Agde byl zařazen k československé zahraniční jednotce ve Francii. Sloužil u 5. roty 2. praporu 1. pěšího pluku a s touto jednotkou se zúčastnil ústupových bojů. Byl raněn a dostal se do zajateckého tábora, odkud se mu podařilo uniknout. Po francouzské kapitulaci se při návratu do Agde opozdil a nestihl evakuační transport do Velké Británie. Z Francie, resp. z území pod kontrolou Vichy, se s pomocí dosud fungujícího československého konzulátu v Marseille podařilo dostat jen jediné skupině československých vojáků. Mezi nimi byl i Jan Smudek. Počátkem srpna 1940 podstoupil útěkovou cestu z Francie do Alžírska a Maroka, odtud pod falešným jménem (Charles Legrand) přes Casablanku na francouzský ostrov Martinik (Martinique) ve francouzských Antilách. Z něj pak vedla cesta na sousední ostrov Svaté Lucie (Santa Lucia), který byl britskou kolonií. Odtud se tajně dostal na Bermudy, pak do Kanady a konečně i do Velké Británie. Cestou v Severním moři se Jan Smudek stal svědkem urputného boje s nepřátelskými ponorkami. Tři Čechoslováci z jeho skupiny tam zahynuli. Jan Smudek a dalších 30 ztracených se po osm měsíců trvající cestě z Francie vylodili konečně dne 4. března 1941 v Liverpoolu.
V Anglii
U pěchoty