náhled|Kompozice v konstruktivně asociativním stylu. Květiny jsou použity jako materiál vyvolávající asociace, jako barevná hmota. Skladba aranžérské kompozice se obecně řídí stejnými výtvarnými pravidly jako kterékoliv jiné umělecké dílo.
náhled|Vegetativní styl aranžmá připomínající způsob růstu.
Styly V hledání východisek pro přesně roztřídění a zařazení velmi různorodých prací zahradních architektů lze použít jednak přisouzení podobnosti díla k nějakému způsobu úprav květin v historickém období, ke kterému se často vztahuje i interiér kterého je aranžmá doplňkem, ale lze použít i třídění podle stylu aranžování květin. Styl můžeme jinými slovy označit jako způsob tvorby. a značí výraz díla při práci s rostlinami a jejich částmi. Současné aranžování rozeznává tři základní aranžérské styly: dekorativní vegetativní formálně lineární Vymezení těchto základních stylů umožňuje floristická díla zařadit do určitých kategorií, které se vyznačují svébytnými znaky. Aranžérská díla však často linie dané jednotlivými styly překračují. Někteří autoři mohou nrozlišovat ještě další základní styly například konstruktivně asociativní
V dekorativním stylu převládá zdobnost, pravidelné tvary a umělost, někdy zdůrazňuje bohatost a plnost. Někdy jde o jednoduché dekorace, které mají jednoduchý symbolický nebo od jednoduchého tvaru celku odvozený význam (srdce) nebo jsou součástí složitější dekorace (girlanda). Významnými výrazovými prostředky je barevnost, tvar a dokonalost. Často se vyskytuje symetrie podle osy, opakování a pravidelnost. Aranžmá v dekorativním stylu nebývá složité na pochopení (vavřínový věnec, květinová slza na urně, lyra na hrobě) a neskrývá hluboké jinotaje.
Vegetativní styl je přirozený a růstu rostlin přizpůsobený způsob aranžování, který zobrazuje přirozenou krásu květin a proměnlivosti přírody během celého roku. Je napodobeninou přírody a často se zabývá krásou jejích jednotlivých výtvorů nebo celků. Vegetativní styl může použít i prvky nedokonalosti, dočasnosti a rozkladu. Významnými výrazovými vlastnostmi je přirozenost a malebnost.
Ve formálně lineární stylu je kladem důraz na průběh výrazných linií, použití neobvyklých tvarů a materiálů, výrazných struktur a často kontrastních barev. Významná bývá poetika díla, neobvyklý výraz celku a graficky působivé linie částí rostlin. Dílo může naznačovat, symbolizovat nebo napodobovat.
Konstruktivně asociativní působí technicky, strukturovaně nebo architektonicky. Dílo má vyvolávat asociace, ve zpracování nebo celku bývá obsažena symbolika. Dílo je výrazně nápadné, zřetelně viditelné, často i velké rozměry. S materiálem je nakládáno jako se stavební hmotou, barevnou, tvarovou, strukturovanou. Prvek, květina je sama o sobě bezcennou nevýraznou jednotkou hmoty. Často jsou používány jiné než rostlinné materiály, často umělé. Tento styl aranžování je blízký tzv. vizuálnímu umění.
náhled|Umělé květiny působí často nepřirozeně a nevhodně vlivem nedokonalosti provedení a charakteru kompozice. Kromě těchto stylů lze nalézt mnoho pojmenovaných a respektovaných stylů jako je art deco, rustikální styl, vertikální styl, land art, eco art a další, které vymezují již i výrazové prostředky a přesné kvality ba i druhy použitých prvků s kterými pracují a které by v jiném stylu působily poněkud nepatřičně.
Pro tvorbu celkově harmonického a esteticky působícího aranžmá je styl zanedbatelným kritériem. Důležitá je ucelenost díla, harmonie celku kde všechny jeho části jsou spolu v souladu a kde je dána hierarchie důležitých a doplňkových částí díla. Základem uvažování o celku aranžérského díla je vedení linií, především obrysových a daných materiálem, rozmístění hmot a prvků podle významu a výraznosti.
K zvýšení atraktivity slouží kontrast. Ucelenost celku podporuje symetrie nebo optická vyváženost u asymetrické kompozice. Vyváženost u asymetrické kompozice může někdy být podpořena asociacemi některých prvků, které pak poutají pozornost. Významné může být použití poměru jednotlivých částí a použití rytmu, zejména ke stupňování zájmu pozorovatele. Podstatnou součástí díla může být jeho smysluplnost, dílo by nemělo být nevhodné nebo nepřípadné z hlediska asociací (pohřební věnec na svatbě) nebo efektu (květinový koš od blízkého přítele pro ženicha, s nápisem "Miluji tě").
Outside in Kompozice ve stylu „outside in“ preferují hrubé nádoby evokující nádoby užívané v prostředí zahrady, jednoduchou zeleň připomínající venkovní rostliny. Hlavními doplňky jsou přírodniny. Styl má tendenci propojit prostředí v zahradě s prostředím v interiéru.
Kompoziční pravidla a vlastnosti květinového aranžmá Obvyklé a používané zásady které usnadňují tvorbu vzhledné kompozice a usnadňující zhodnocení kvalit kompozice. Hierarchie celku Květinové aranžmá může být řešeno pohledově z více stran nebo jako jednostranná kompozice. Těžištěm zájmu v květinovém aranžmá je dominanta, prvek, květina nebo rostlina, kterou aranžér pokládá za nejvýznamnější a jejíž význam ostatní části kompozice barevně, velikostí, liniemi a jinak podporují. Dominantu může tvořit i několik stejnorodých nebo i různorodých květin nebo jiných prvků. V některých případech je v kompozici několik zájmových sfér. Ty jsou tvořeny někdy stejnorodým materiálem. Jedna ze sfér je vždy zřetelně zvýrazněna a je dominantou. Těžištěm zájmu může být ovšem nejen aranžmá ale i zdobený objekt (miska, nevěsta, rakev) náhled|Velmi násilně působící nejednotnost (daná charakterem použitých druhů ) v aranžmá. Jednotnost v květinovém aranžmá Jednotnost kompozice je rozeznávána logická, morální a estetická. Logická jednotnost vyplývá z použitého materiálu, námětu a řešení. Pokorný uvádí jako příklad logické nejednotnosti kytice, kde je více druhů chvojí a barvené materiály (barvené makovice) a tvrdí, že takové aranžmá není výtvarným dílem. Stejně odsuzuje použití umělých květin, kterými nelze dosáhnout pocitu pravdivosti. Přesto se lze v moderním aranžování setkat s respektovanými díly, které využívají umělé a silně kontrastní prvky.
Opačně lze ale uvažovat nakolik jsou napodobeniny atrapou a nakolik samy o sobě tvarem a barvou nebo strukturou a tedy platnou dekorací nebo nakolik sušené květiny nebo použité šišky nepravdivé a vyumělkované.
Morální jednotnost kompozice podle J. Pokorného není v dílech aranžérů květin výrazná, avšak i zde tříbí vkus a zjemňuje povahu.
Estetická jednotnost je podle J. Pokorného nejlépe vyjádřena pojmem krásy. Je to výsledek dokonalého uspořádání květin a ostatních materiálů podle estetických zásad do aranžérské skladby.
Harmonie a kontrast v květinovém aranžmá Soulad aranžmá podle lze hodnotit například jako úměrnost nádoby k velikosti kytice a velikost květů jednotlivých druhů květin k sobě navzájem a v poměru květin k zeleni. J. Pokorný píše, že je těžko si představit harmonický poměr ve velikostech například začleněním květů pivoněk a konvalinek a naopak harmonické kompozice vytvoří měsíček lékařský a astry. Kontrast dodává do kompozice dynamiku a vzbuzuje zájem pozorovatele. J. Pokorný jako příklad vhodné kontrastní kombinace udává květy mečíku a jiřin. může se však stát, že nahromadění kontrastů působí na pozorovatele dojmem nesouladu, chaosu.
Rovnováha v květinovém aranžmá Každá květinová kompozice musí být vyvážená, jednotlivé části kompozice musí být správně rozloženy v prostoru. Nesmí vznikat dojem, že se kompozice sesune nebo přepadne na stranu. Každá kompozice musí být vyvážena vůči vertikální i horizontální ose. Kromě zjevně vyváženého pravidelného celku lze použít při aranžování skryté rovnováhy.Pro vyváženost kompozice je důležitá i optická rovnováha spočívající v rozložení materiálů s různou světelnou odrazivostí a barevností. Stejný květ se zdá na vyšším místě v aranžmá těžší než na místě postaveném níže. Světlejší květy jsou obvykle vhodnější nahoře a tmavší dole v aranžmá.
Rytmus a stupňování v kompozici Rytmus v kompozici vzniká střídáním shluků prvků nebo jednotlivých prvků. Obvykle jsou střídány měně výrazné prvky s výraznými. Střídáním lze dosáhnout jednoduchého rytmu nebo stupňování či změnou některých vlastností prvku je dosaženo posloupnosti.
Rytmus v kompozici má často podobu barevné změny, ale může mít podobu použití plných nebo prázdných tvarů, opakování linií nebo struktur. Aby bylo rytmem dosaženo účinku, je třeba velkých prostor, tvrdí J. Pokorný a dodává, že na výstavách nebo při výzdobě interiérů se řadí exponáty nebo kompoziční prvky tak, aby bylo dosaženo stupňujícího se účinku.
náhled|Silný nesoulad neuspořádaných hmot.
náhled|Kytice s rovnoměrnými proporcemi. náhled|Porušené proporce i těžiště. Harmonie a až fádnosti je dosaženo symetrií a především omezenou barevností. Míry a proporce v kompozici Míry a proporce se vztahují na všechny části kompozice květin, všechny části kompozice musí být vůči sobě v nějakém poměru. Tyto poměry jsou pevně dané. Cit pro velikost a rozměr je nutnou vlastností každého aranžéra květin. Rovnoměrné proporce – proporce aranžmá mohou být pravidelné, tedy všechny části jsou stejně velké, a jsou seskupeny symetricky kolem jednoho bodu. Rozdělení poměru podle přírodních proporcí – vzhled bývá harmonický , někdy poměr blízký zlatému řezu Proporce podle zlatého řezu – tento poměr, který staví na principu tzv. zlatého řezu je přesně dán. Jde o poměry 3:5, 5:8, 8:13. Při dodržení tohoto poměru činí výška nádoby tři díly a výška květinové úpravy pět dílů, stejně jako díly šířky nádoby a květinového aranžmá. V moderním aranžování se s těmito poměry nepočítá, ačkoliv jako základní měřítko zůstávajíc zachovány a naprosté ignorování této zásady může vést k disproporcím. Porušené proporce – poměr částí výrazně změněn. Výsledkem je zvýšení pozornosti pozorovatele. Harmonii může prospět symetrie kompozice, pravidelnost podle osy, rytmus a podobné geometrické nástroje.
Izolace v prostoru Izolaci v prostoru lze využít při řešení větších interiérů. Na volnou plochu je umístěna vhodná nádoba s výzdobou nebo aranžmá. Dílo stojí osamoceně a izolovaně bez dalších doplňků a pozadí. V malé aranžérské práci to stejně tak může být jeden izolovaný květ leknínu, polorozvitá růže osamoceně ve vhodné nádobě.
Linie v kompozici Linie které tvoří materiál a ty které jsou pomocí aranžovacího materiálu aranžérem vytvářeny lze využít k navození pocitů nebo k vedení pohledu pozorovatele.
Vodorovná linie vytváří pocit klidu a vážnosti. Vertikální linie vytváří pocit růstu, významnosti, vznešenosti a vertikálního pohybu. Svislé linie tvoří i viditelné stěny vysoké nádoby. Šiké linie působí pocitem pohybu, otupuje výraznost svislých a vodorovných linií. Kulaté linie mohou tvořit pocit přirozenosti, ucelenosti a klidu a uzavřenosti. Nepravidelné linie mohou vytvořit pocit nepřirozenosti (někdy naopak přirozenosti) nebo neobvyklosti, neklidu. Všechny linie jsou více nebo méně důležité podle zbarvení, barevné intenzity a odrazivost, viditelnosti průběhu, síly, délky a zejména opakování.Linie se mohou křížit, spojovat a rozptylovat, všechny tyto jevy působí na pozorovatele asociacemi a aranžér květin je využívá.
náhled|Kytice sladěná jednoduchostí monochromatické harmonie. Barvy v květinovém aranžmá