náhled|upright=1.0|Princip rentgenky: A - anoda, K- katoda, C - vodní chlazení. X - Rentgenové záření, Ua - anodové a Uh - žhavicí napětí náhled|upright=1.0|Klasické rentgeny v Karlových Varech (1940) náhled|upright=1.0|Digitální rentgen
Rentgen je zařízení na vyšetřování, kontrolu statiku budov, případně i terapii pomocí rentgenového záření. Užívá se hlavně v lékařství (skiagrafie, radiologie), ve fyzice, v krystalografii, v průmyslu a v bezpečnostních zařízeních. Název podle objevitele záření Wilhelma C. Röntgena.
Princip Pronikavé elektromagnetické záření o velmi krátké vlnové délce 10−9 až 10−12 m prochází většinou látek, které je v různé míře pohlcují. Tak vzniká stínový obraz jejich vnitřku. Rentgenový přístroj se skládá ze zdroje záření, zdroje vysokého napětí, stojanu a zobrazovacího zařízení. Zdrojem záření je rentgenka, vakuová trubice s nejméně dvěma elektrodami a obvykle wolframovým terčíkem. Mezi katodu a anodu je přivedeno vysoké napětí (typicky 25 až 150 kV), které urychluje elektrony, emitované z katody. Vysoká energie těchto elektronů se při dopadu na anodu promění v pronikavé záření. To prochází zkoumaným tělesem a dopadá na světélkující stínítko, elektronický detektor nebo citlivý film. Stojan slouží k nastavení zdroje a stínítka vůči pacientovi nebo zkoumanému předmětu.
Lékařská použití Diagnostický rentgen slouží k vyšetřování osob. Při vyšetření se používají tyto druhy provozu: Skiaskopie (prosvěcování) je prosvěcování pacienta v reálném čase. Používá se při sledování dynamických dějů jako je například funkce zažívacího traktu, nebo zavádění katetru, endoskopu a podobně. Skiagrafie (snímkování) vytvoří statický obraz vyšetřovaných tkání v daném okamžiku. Nejčastějšími skiagrafickými aplikacemi jsou: snímek plic stojícího pacienta, ortopedické snímky končetin a skeletu, dentální snímky zubů Angiografie je vyšetření cévního systému pomocí kontrastní látky. Mamografie vyšetření prsou Kostní denzitometrie slouží ke stanovení denzity kostí a rizika osteoporézyalt=|náhled|Skiaskopická sklopná stěna s rentgenkou nad stolem CT (Computed Tomography, počítačová tomografie) je metoda, která rentgenový signál z pohybujícího se zdroje složitě zpracovává na počítači, takže poskytuje trojrozměrný obraz vnitřku těla pacienta. Ozařování rentgenem se užívá k léčbě nádorových onemocnění, což vyžaduje podstatně větší dávky.
Jiná použití Krystalografie užívá paprsky rentgenova záření ke zkoumání atomové struktury látek, krystalových mřížek atd. Rentgenová spektroskopie zkoumá vlastnosti látek na základě charakteristického spektra Rentgenova záření, které vysílají. Průmyslový rentgen slouží ke kontrole velkých strojírenských výrobků, zejména tlakových nádob a kotlů, resp. jejich svarů. Pracují s vysokými energiemi. Bezpečnostní rentgeny jsou od začátku 21. století běžné na letištích, u vstupu do vládních budov a podobně a slouží ke kontrole zavazadel. Používají poměrně malé dávky záření o vysoké energii. Mohou poškodit citlivý (nevyvolaný) film, digitálním zařízením a počítačům však neškodí a záření je pečlivě odstíněno, aby neohrožovalo cestující ani obsluhu.
Odkazy Literatura Ottův slovník naučný nové doby, heslo Röntgenová therapie. Sv. 10, str. 730 Ottův slovník naučný nové doby, heslo Röntgenová spektroskpie. Sv. 10, str. 726 Svoboda, Milan Základy techniky vyšetřování rentgenem Praha : Avicenum, 1973
náhled|Dentální rentgen
Související články Radiologie Rentgenové záření
Externí odkazy
Kategorie:Radiologie