Jan Dědina (1. září 1870 StrakyMatriční záznam o narození a křtu farnosti Všejany – 14. ledna 1955 Tatobity) byl český akademický malíř, grafik, ilustrátor žánrových obrázků v časopisech, autor spisů o umělcích. thumb|200px|Mistr Jan Dědina Život Narodil se na statku č. 3 ve Strakách v početné rodině sedláka Jana Dědiny a jeho ženy Kateřiny. Vzdělával se v Pokračovací řemeslnické a obchodní škole v Mladé Boleslavi, kam ho přivedla množnost kreslit. Jeho výtvarným ambicím nedostačovala. Absolvoval studia malby v Uměleckoprůmyslové škole v Praze, kde byl žákem Františka Ženíška, a na Akademii výtvarných umění v malířském ateliéru Maxmiliána Pirnera a v sochařském ateliéru u Josefa Václava Myslbeka. Po ukončení studií musel roku 1893 narukovat do rakouské armády. Z Lince byl převelen do Tridentu, odkud v roce 1895 dezertoval přes Itálii do FrancieMIŠURCOVÁ, Anna. Jan Dědina a čeští umělci v Paříži. Brno, 2014. 42 s. Bakalářská práce. Ved. práce doc. PhDr. Alena Pomajzlová, Ph.D. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Přístup také z: https://is.muni.cz/th/z259w/
1895–1909 Uprchl do Paříže ke svému bratrovi, rytci a sochaři Václavovi (jako naturalizovaný Francouz znám pod jménem Wenceslas Dédina). Zpočátku žil u bratra, posléze se osamostatnil, získával umělecké zakázky a rozvíjel důležité kontakty. Například díky malíři Luďku Maroldovi získal zakázky na ilustrace v časopisech Le Monde Illustré a La Revue Illustrée. Usadil se v Paříži a roku 1898 se zde oženil s Francouzkou Jeanne Marií Anceaux (*1880). Snáze tak pronikal do francouzské společnosti. Kolem roku 1904 přemístil rodinu do Bretaně, jezdil ji navštěvovat a posílal jí peníze. Při pobytu na venkově kreslil své děti, manželku, bretaňské mořské pobřeží, zvířata a další každodenní náměty.MIŠURCOVÁ, Anna. Jan Dědina a čeští umělci v Paříži. Brno, 2014, s. 9–10, 15, 21, 37. Bakalářská práce. Ved. práce doc. PhDr. Alena Pomajzlová. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Přístup také z: https://is.muni.cz/th/z259w/ S Jeanne Marií měli sedm dětí.
Stal se oblíbeným portrétistou akademického verismu období Belle époque (od konce 19. stol. do vypuknutí první světové války 1914) a secese. Účastnil se pařížských Salonů roku 1903 a 1910.Nová encyklopedie českého výtvarného umění. 1., A–M 1995, s. 122 mu připisuje čestné uznání na Salónu roku 1900, podle jiných pramenů tam byl oceněn jeho bratr Václav. Pracoval s Albertem Besnardem na výzdobě stropů výstavního pavilónu Malého paláce poblíž Champs-Élysées a v budově Comédie-Française, asistoval u tehdy již populárního Mihály Munkácse. Dále se věnoval kresbě a akvarelu. Osvojil si pařížský styl lehce malovaných nebo načrtnutých portrétů a figurálních studií, motivů různých žánrů od podobizen přes velkoměstský život až po exotiku.Například akvarel Vojáci v Alžíru. Černobílá reprodukce s názvem Z Alžíru in Světozor. 25. 3. 1898, roč. XXXII, č. 20, s. 221, ISSN 1805-0921. Dostupné z: http://kramerius.nkp.cz/kramerius/ontheflypdf_PGetPdf?app=11&id=964421&start=5&end=6 Mimo jiné ilustroval pařížský módní časopis Monde illustré a kreslil plakáty. Vděčil za tyto zakázky Luďku Maroldovi; stýkal se také s Alfonsem Muchou a přes ně se sochaři Augustem Rodinem a Emilem Antoinem Bourdellem, jemuž pomohl zorganizovat pražskou výstavu v roce 1909. Uhlazená malířská tvorba z období 1897–1910 je v posledních letech v aukcích velmi ceněna.Například podobizna děvčete, https://ustar.cz/cz/eshop-item/dedina-jan-1870-1955/2147483828Lot 87. Jan Dědina (1870–1955). Dáma. In: Arthouse Hejtmánek [online]. 2018 [cit. 3. 4. 2023]. Dostupné z: https://www.arthousehejtmanek.cz/cs/vystavy-a-aukce/zahradni-aukce-2018-17/seznam-del/dama-5425/.
1909–1941 Do Čech se Dědina s rodinou vrátil po patnácti letech na základě amnestie v roce 1909. Krátce bydleli v Nymburku, brzy se usadili v Praze–Bubenči v novostavbě domu v Dobrovského ulici čp. 1078/VII./Pobytová přihláška Pražského policejního ředitelství Nejstarší syn Abel a dcera Helène se brzy osamostatnili a tíhli k Francii, mladší děti Ludmila (* 1904), Jan (* 1906), Lubor (*1909) a Ivo Gabriel (*1922) vyrostli v Čechách. Dědina se stal členem Jednoty výtvarných umělců, zapojil se do národněobrozenecké tematiky akademické malby, ve které ustrnulNapříklad portrét manželky, v aukci: https://www.galerie-narodni.cz/cs/predmet/5879-detail/ a podobně jako Alfons Mucha již nesdílel nástup malířské moderny. Patřil k pilným ilustrátorům časopisů (Zlatá Praha, Světozor, Ženské listy aj.) a ilustrátorům knih, často z nakladatelství Eduarda Weinfurtera.
1942–1955 Po razii gestapa v pražském bytě Dědinových a po smrti manželky Jeanne Anceaux v roce 1943 se malíř trvale usadil v Tatobitech v Českém ráji, kde měl dům s ateliérem a velkou zahradou. Jeho okolí se mu stalo inspirací pro mnohé jeho obrazy.
Potomci syn Jan Dědina (1906–1980)Parte, drogista, hudebník, varhaník, kapelník,autor trampských písní, dcera Helena Dědinová-Viktorová, zpěvačka (sbor ND) a malířka, dcera Ludmila Dědinová- Havlínová spisovatelka (Děti umělce) syn Jarosla Dědina, malíř syn Lumír Dědina, učitel, výtvarník syn Lubor Dědina syn Ivo Gabriel Dědina (1922 Praha – 1999 Amsterdam), v cizině známý jako Yvo Gabriel Dédina d'Anceaux, hudební skladatel, filozof a ekolog.
Pozůstalost Pozůstalost tvoří osobní fond a je uložena v Archivu Národní galerie v Praze. Obsahuje mj. rukopis rodinných vzpomínek dcery Ludmily "Světla a stíny palety", dopisy sochařů Rodina a Bourdella
Galerie-díla
Galerie
Poznámky
Odkazy
Reference
Literatura ČERNÝ, Jiří a kol. Kniha osobností a organizací města Nymburka: od založení města do roku 2011. Nymburk: Pro město Nymburk vydal Ivan Ulrych, 2011, s. 52. 417 s. ISBN 978-80-87275-49-8. DĚDINA, Jan. Moji přátelé umělci: vzpomínky. Praha: Karel Voleský, 1940. 86 s. DOLANSKÝ, Pavel. Neznámý Jan Dědina. Lidová demokracie. 2. 9. 1980, s. 5. HORÁKOVÁ, M.: Malíř Českého ráje. Naše rodina, 1980, č. 35, s. 13. HOROVÁ, Anděla, ed. Nová encyklopedie českého výtvarného umění. [Díl. 1.], A–M. Praha: Academia, 1995, s. 122–123. 546 s. ISBN 80-200-0536-6. JINDRA, Martin, ed. a SLADKOWSKI, Marcel, ed. Biografický slovník Církve československé husitské. Praha: Církev československá husitská, 2020, s. 640. 639 s. ISBN 978-80-7000-167-7. MIŠURCOVÁ, Anna. Jan Dědina a čeští umělci v Paříži. Brno, 2014. 42 s., dokumentace, obr. příl. Bakalářská práce. Ved. práce doc. PhDr. Alena Pomajzlová, Ph.D., oponent prof. PhDr. Ladislav Kesner, Ph.D. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Přístup také z: https://is.muni.cz/th/z259w/ PÝCHA, Josef. Jan Dědina a jeho rodné Straky. Polabí. 1970, č. 3–4, s. 43. ŘEHOUNEK, Jan. Připomeňme si jednoho z nejslavnějších rodáků. Polabské listy. 2000, roč. 3, č. 34, s. 4. TOMAN, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců. I., A–K. 3., značně rozšíř. vyd. V Praze: Rudolf Ryšavý, 1947, s. 153. 605 s. Semrádová, Alžběta, Jan Dědina Malíř, Nymburk 2020 Externí odkazy
Pobytová přihláška pražského magistrátu Jan Dědina na Artplus.cz Jan Dědina v Galerii Marold
Kategorie:Čeští malíři 20. století Kategorie:Čeští ilustrátoři Kategorie:Žáci Maxmiliána Pirnera Kategorie:Osobnosti Církve československé husitské Kategorie:Narození v roce 1870 Kategorie:Narození 1. září Kategorie:Narození ve Strakách Kategorie:Úmrtí v roce 1955 Kategorie:Úmrtí 14. ledna Kategorie:Úmrtí v Tatobitech Kategorie:Pohřbení v Nymburce Kategorie:Muži Kategorie:Čeští malíři 19. století