náhled|Kněžka ve svatyni šintoistického boha Inariho. Šintoismus je domorodé náboženství Japonska
Domorodá náboženství jsou různorodou skupinou náboženství, zpravidla následovaných určitým etnikem a s počátky před zaznamenanou historií. Tím se liší od většiny takzvaných světových náboženství, která často mívají univerzalistické ambice a hlásí se k odkazu historického zakladatele.Klasifikace určitého náboženství nemusí vždy jasná, šintoismus je typické domorodé náboženství, ale také bývá řazeno mezi náboženství světová; pozice hinduismu je také diskutabilní.
Domorodá náboženství jsou výrazně různorodá ve věrských představách, praktikách a podobně, ale někteří badatelé se snaží identifikovat jejich obecné znaky. Religionista Christopher Partridge tak hovoří o víře v posvátno určitých, převážně přírodních, míst a objektů, víru ve vliv duchovních bytostí na lidský život; v četná božstva, démony a duchy předků, a duchovní „energii“, a důraz na mýty.
Na domorodá náboženství je často nahlíženo s despektem a je jim přisuzována jednoduchost, zastaralost či zaostalost. Jejich nehistorický charakter zase vede k tomu že jsou vedle historických, světových, náboženství chápána jako marginální. V souvislosti s tím se o nich často předpokládá že neprocházela a neprochází žádným vývojem a že jsou nakonec odsouzena k zániku. Přezíravý postoj vede také ke konceptu jednoho „domorodého náboženství“ v různých podobách, oproti mnoha „světovým náboženstvím“. Například keltista John Arnott MacCulloch byl názoru, že „podoba divošského náboženství na různých místech se liší jen málo“. Negativní pohled se často odráží v terminologii, příkladem může být označení „primitivní náboženství“.
Domorodá náboženství jsou často klasifikována geograficky a lze je tak rozdělit do následujících podskupin:
čínské lidové náboženství a japonský šintoismus mrtvá náboženství Předního východu jako mezopotámské nebo egyptské náboženství domorodých Austrálců, Polynésanů, Melanésanů a Mikronésanů náboženství předkolumbovské Ameriky, jako například aztécké nebo irokézské náboženství náboženství uralských, turkických a mongolských národů, často úzce spjatá s šamanismem, jako je sámské náboženství nebo tengrismus převážně mrtvá indoevropská náboženství jako slovanské, řecké nebo chetitské, živou výjimkou je kalašské náboženství tradiční africká náboženství jako je vodun, bwiti nebo jorubské náboženství, na která navazují některá afroamerická náboženství jako vúdú nebo kandomblé
K odkazu domorodých náboženství se hlásí některá nová náboženská hnutí, především novopohanská a novošamanistická.
Terminologie Výraz domorodá náboženství je na počátku 21. století upřednostňovaný, ale existuje řada jeho starších i současných alternativ. Nejednotnost terminologie částečně odráží nejasnou definici a obsah pojmů jako je domorodec, přírodní národy, primitivní společnost, tradice a lid.
archaickáze starořeckého archaios (staromódní, zastaralý) divošská prvotní či původní anglicky primal nebo primitivníz latinského primitivus (první svého druhu) kmenová lidová nebo etnická domorodáanglicky indigenous, native pre-literární, před-literární, ne-literární, mnohá světová náboženství jsou naopak „náboženstvími knihy֧”, případně prehistorická přírodní, případně náboženství přírodních národův angličtině nature religion nebo earth religion, často v kontextu novopohanství, odlišným pojmem je přirozené náboženství tradičnípředevším ve spojení tradiční africká náboženství
Kromě toho se synonymně k pojmu domorodá náboženství někdy také používají jednoslovné starší výrazy, ale s posunutým významem:
animismus, v původní slova smyslu víra v existenci duše a duchovních bytostí. pohanství, pojem používaný, především historicky, v křesťanském kontextu šamanismus, vágně definovaný pojem odkazující na určité duchovní praktiky a představy spojené s transem, původně především v sibiřském kontextu
Odkazy
Poznámky
Reference