Matouš Konečný (1569, Strážnice – 8. února 1622, Brandýs nad Orlicí) byl kněz a biskup Jednoty bratrské, správce mladoboleslavské bratrské diecéze a literát.
Život náhled|Kostel sv. Šimona a Judy v Praze Na Františku Vzdělání získal na bratrské škole ve Strážnici. V roce 1589 byl spolu s Izajášem Konečným (poměr mezi oběma osobami zůstává z důvodu nedostatku pramenů nejasný) zapsán na univerzitě ve Vitemberku, kde se pravděpodobně seznámil s Abrahamem Scultetem.
Po návratu na Moravu se v roce 1592 stal jáhnem a na budoucí dráhu bratrského duchovního se připravoval v Třebíči. Zde byl v srpnu 1596 ordinován na kněze, podobně jako další budoucí biskupové Jan Cruciger a Matěj Cyrus.
V září 1604 byl na synodu v Žeravicích zvolen do úzké rady. Zřejmě již před tím působil jako správce sboru v Tuchoměřicích, z něhož byli obstarávání členové sboru Jednoty bratrské v pražských městech. Z roku 1607 se dochovaly soupisy členů obou těchto sborů, psané Konečného rukou.
V roce 1609, který byl pro Jednotu bratrskou klíčový z hlediska vydání Rudolfova Majestátu na náboženskou svobodu, se Konečný aktivně účastnil jednání o nových řádech, které měly upravovat vzájemné soužití nekatolických společenství. Po smrti Bartoloměje Němčanského, byl Konečný v srpnu 1609 v Jaroměřicích zvolen biskupem se sídlem v Mladé Boleslavi, kde se 4. října téhož roku stal správcem sboru i místní bratrské školy. V rámci svých biskupských povinností dohlížel na kněžstvo mladoboleslavské bratrské diecéze a jako biskup-písař měl na starosti veškerou literární produkci Jednoty. Sám byl literárně činný.
Vzhledem k množícím se zdravotním potížím byl Konečný na počátku stavovského povstání uvolněn ze správy mladoboleslavského sboru, který převzal jeho nástupce Jan Brož. Nadále však vykonával své biskupské povinnosti. V červnu 1620 byl v Praze přítomen předání přestavěného chrámu sv. Šimona a Judy pražským sborům. Po porážce povstání se spolu s jinými bratrskými duchovními uchýlil do Brandýsa nad Orlicí na panství Karla staršího ze Žerotína, kde v únoru 1622 zemřel. Do dnešních dní se dochoval jeho náhrobní kámen. Konečného žena Alžběta odešla do exilu a usadila se v Horních Uhrách.
V roce 2006 byl při rekonstrukčních pracích v bývalém bratrském areálu na Karmeli v Mladé Boleslavi nalezen archiv Matouše Konečného, který je jedinečným svědectvím o životě Jednoty bratrské v době mezi vydáním Rudolfova majestátu a vypuknutím stavovského povstání.
Dílo spolu se Samuelem Sylvestrem překlad spisu Amanda Polana z Polansdorfu: Gemmula partitivum theologicarum (1598, rkp.). Teologický spis, pojednávající v první části o víře, ve druhé o dobrých skutcích. Kniha o povinnostech křesťanských (tisk česky 1611 a 1612, německy 1616). Prakticko-teologický spis, poskytující jednotlivým dobovým sociálním skupinám poučení o jejich povinnostech vůči Bohu i vůči sobě navzájem. Pravda vítězící (tisk 1614). Polemický spis, vydaný na podnět úzké rady jako úřední odpověď Jednoty na anonymní nové a rozšířené vydání protibratrského díla Václava Šturma Srovnání víry, které vyšlo v roce 1613 z podnětu pražského arcibiskupa Jana Lohelia. Na Konečného polemiku literárně reagoval Jan Ctibor Kotva z Freifelsu. Theatrum divinum (tisk 1616 a tisková varianta v témže roce s titulem Theatrum mundi). Výklad o stvoření světa podle knihy Genesis. Závěrečná kapitola je antropologickým exkursem s pozoruhodným dobovým pohledem na tělo a duši člověka. Kazatel domovní (tisk 1618 a 1625). Návod pro konání domácích pobožností určený bratrským hospodářům. Část knihy je zpracováním starších bratrských mravoučných spisů. Modlitby kazatelské (tisk 1618). Liturgická pomůcka pro bratrské duchovní, určená k přípravám nedělních i svátečních bohoslužeb. Loci communes theologici. Nedokončené a nedochované dílo, jehož vypracování bylo M. Konečnému zadáno úzkou radou v roce 1604. Systematicko-teologický spis měl být určen bratrským kněžím a učitelům jako obšírné poučení o jednotlivých článcích víry.
Z titulu svého úřadu se Matouš Konečný podílel také na redakčních úpravách jiných bratrských děl, vytištěných mezi lety 1609–1619, zejména na Bibli kralické (1613) a obou kancionálech z let 1615 a 1618.
Odkazy
Literatura HREJSA, Ferdinand. Bratrské památky v Brandýse nad Orlicí. In: Časopis Národního musea. Oddíl duchovědný 110 (1936), 193–208 JUST, Jiří (ed.). Hned jsem k Vám dnes naschvalí poslíka svého vypravil. Kněžská korespondence Jednoty bratrské z českých diecézí z let 1610–1618. Praha-Dolní Břežany 2011 JUST, Jiří. Matouš Konečný (1569‒1622). In: Dietrich Meyer (Hg.). Lebensbilder aus der Brüdergemeine. Bd. 2. Herrnhut 2014, 65‒73 Ottův slovník naučný. Sv. 14. Praha 1899, 678 RŮČKOVÁ, Markéta (ed.). Poslušenství synovské vzkazuji Vám, můj nejmilejší pane otče. Studium a korespondence kněžského dorostu Jednoty bratrské v letech 1610–1618. Praha 2014 TICHÁ, Zdeňka. Matouš Konečný [heslo]. In: Lexikon české literatury. Osobnosti, díla, instituce. Sv. 2.II. Red. Vladimír Forst. Praha 1993, 826
Externí odkazy
Archiv Matouše Konečného na webu Jednoty bratrské a Muzea Mladoboleslavska
Kategorie:Narození v roce 1569 Kategorie:Úmrtí v roce 1622 Kategorie:Osobnosti Jednoty bratrské Kategorie:Biskupové Jednoty bratrské Kategorie:Čeští spisovatelé 17. století Kategorie:Muži